Nevíš kdo a co jsem, tak radši zapomeň VI.

Anotace: =)

Sbírka: Nevíš kdo a co jsem, tak radši zapomeň

...

Ze zamyšlení mě probralo až když na mě promluvil.

" Stalo se něco?"

" Ne, jen se mi něco zdálo." Usměji se a pokračovala jsme v práci. Ovšem celý mi to nějak nedalo a tak jsme si nenápadně kápla tu samou kyselinu na ruku. Taky jsem lehce cukla rukou.
Wow zajímavé. Dlouho jsem nic podobného bolesti necítila. Jasný, moje tělo se rychle uzdravuje, proto není možné, aby mi kyselina a podobné látky něco udělali.

A jak to, že se Kristiánovi nic nestalo. Pouze cukl rukou a žádná známka popálení nebyla znát. Dnes večer se musím zeptat Lukase. Třeba bude vědět co je můj novej kamarád zač.

Jenže pokud je upír. Jak je možné, že ještě neodhalil mojí identitu? Možná jako já jeho. Sakra.
Dál jsme se tím rozhodla nezabývat. Škola utekla rychle a já se vydala domů. S Kristiánem jsme se domluvili na sraz v půl devátý na náměstí. Do té doby mám dost času sehnat si nějaké vhodné šaty.

Doma jsem objevila Lukase, jak si pročítá moje knihy a deníky mích příbuzných.
" Ahoj Luky."

" Hoj Sofií. Víš vůbec, že si nebyla jedinej upír ve vaší rodině?"

" Ano, myslíš si, že sem si to nepřečetla? Všechny knihy znám pomalu nazpaměť."

" Jo. To je pravda, taky jsem zprvu zaměstnával svůj mozek čtením."

" Chtěla bych se tě na něco zeptat. Kdy si se poprvé objevil v tomto městě? A žili zde před Alexem nějací upíři?"

" Hmmm… Já přišel chvíli před Alexem a ano potkali jsme zde pár upírů, ale byli to mladí nově stvoření upíři a Alex o nich věděl a přišel, aby tebe a tvojí sestru před nima chránil. Byli nový a hladový. Věděl, že by tu udělali paseku, a když přišel, oni z něj měli strach. Alex byl velice silný upír. Však víš, že tu žil přes 1500 let. Nikdy jsem nepochopil, jak bylo možné, že ho chytili. Možná tě doopravdy miloval a láska ho zaslepila."

" Nepovídej. On miloval pouze sám sebe a svojí moc."

" Pokud by nic jiného nemiloval, nedal by se chytit. To moc dobře víš."

" Nech toho. Já jsem ho nechtěla nikdy, a on to moc dobře věděl. Věděl, že čekat na mě by bylo jako čekat na nic."

" Asi ano, ale on čekal."

" V tom případě byl hlupák."

" Já ho chápu. Krásnější ženu než jsi ty, jsem za celých 400 let nepotkal."

" Nevěřím."

" Měla bys, jsi až moc dokonalá na člověka i na upíra. A pokud se do tebe zamiloval, bylo to jen dobře."

" Proč dobře?"

" Byla si jediná, která nás ho mohla zbavit. Byl jeden ze starých upírů. Neznal žádnou lítost, žádné utrpení. Byl vypočítavý. Ani nevíš, kolik nás stvořil jen pro jeho potěšení, jen proto, abychom odvedli špinavou práci a pak nás mohl zabít."

" Tak podle tebe mě to má všechno těšit? Jo sem nadšená, že jsem zachránila nespočet upírů. A tím sem se musela stát jedním z vás. Jak úchvatné."

" Tohle nemá cenu. Ale měla by sis uvědomit, že si jedna z mála, kterou všichni uctíváme. Zbavila si nás naší největší hrozby a ukázala nám cestu lepšími časy. Je pravda, že jsou tu ještě nějací staří upíři, ale ti zůstávají ve skrytu svých časů. Nechtějí měnit svůj dávný život, své zvyky za nové, dnešní."

" Dost. Já se o tom nechci bavit. Chtěla jsem pouze vědět, zda je možné, aby byl Kristián taky upír."

" Co že?" Po mém vyslovení se Lukas jako střela zvedl z křesla.

" Na dnešek se mi zdál divný sen. On v něm byl také. On žil zde před mím zrozením. A odešel s vaším příchodem. Jsem o tom přesvědčená."

" To nemůže být pravda. Alex nakonec zničil všechny upíry, co zde byli stvořeni. Chtěl vymazat minulost tohoto města. Měla si zbýt jen ty."

" Tak se mu to nejspíš nepovedlo."

" Mohu toho kluka vidět?"

" Ovšem, dnes se setkáte v baru. On jde jako můj doprovod."

" Tak to se budu těšit."

" Lukasi, neuděláš mu nic, ani když zjistíme pravdu že?"

" Nemohl bych ti to udělat. Vím, že ti na něm záleží, ale buď opatrná. Je starší než ty."

" Možná ani není. Pokud utekl, jako novej před Alexem, nebude o tolik starší."

" Přesto buď opatrná."

Položí moje knihy na místo a odejde. Já se vypařím za ním ven na lov. Na večer chci být připravená a nestojím o žádné maléry. Poté si vlezu do sprchy a postavím se před skříň a začnu přemýšlet, co si z té hromady oblečení večer vezmu.

Vyhrály šaty bez ramínek po kolena. K nim jsme si vzala boty na vysokém podpatku se šněrováním ke kolenům a na krk stříbrný řetízky a vzala jsem si i visací dlouhé náušnice.
Celkový dojem byl uchvacující. Jak mi potvrdil Lukas, který mě tiše pozoroval.

" Vypadáš úžasně."

" Děkuji, Tobě sako taky velice sluší."

Přistoupím k němu a upravím mu kravatu, kterou má lehce nakřivo.
" Dokonalé. A s kým tam vlastně jdeš?"

" Překvapení."

" Tak to se nechám překvapit. Znám jí že?"

" Myslím, že ano, ale jistej si nejsem."


..........................