Zima..

Anotace: Poněkud smutnější...

Zápalka škrtla jednou, po druhé, po třetí a ….zlomila se! Bolestně jsem nakrčil zmražené prsty a vytáhl předposlední sirku z krabičky. Jednou, po druhé a na hlavičce se vykouzlila malá ohnivá kulička, zaradoval jsem se, ale padající vločky můj plamínek naděje okamžitě zhasily. Otočil jsem se na náměstí kde u stolu hodovali jen snobstvím a arogancí ovíjení, ti by mi nedali ani kost co by jim upadla od úst. A tak jsem musel vyrazit jako pes se staženým ocasem žebrat do ulice. Nikdo mi nedal ani kousek jídla, docela je chápu kdyby mě na štědrý večer zvonil u dveří oškubanec jako já taky bych ho jen znechuceně pokárál pohledem a zabouchnul mu před nosem. Zazvonil jsem na poslední dveře otáčejíc se k odchodu když se za mnou ozval tenký hlásek ,,Pane, kam to jdete?'' otočil jsem se a ve dveřích spatřil malou holčičku, usmál jsem se na ní ,,Jdu umřít děvčátko, leda že by jsi mi dala něco dobrého k jídlu'' Holčička se jen uculila a zaběhla do domu potom se vynořila s kuřecím stehýnkem a podala mi ho-ani jsem nevěřil že mám takové štěstí a pustil jsem se do pečínky -holčička vypadala ža si chce se mnou povídat a tak jsem se otočil a rači se od tam vypařil. Skončil jsem v jedné uzoučké uličce. Připadal jsem si jako největší odpad světa, byl jsem tak strašně sám, teď na šťedrý večer všichni sedí u krbu a čekají na ježíška a já? Sedím ve sněhu a okusuji kost.....Připadal jsem si jako děvčátko se sirkami od Andersena. Vzpomínal jsem na naše krásné večery kdy jsi mi četla před spaním Shakespeara a potom jsme se v objetí domova milovali. Vzpomínal jsem na všechny tvé vrásky když ses smála nebo zlobila. Chtěl jsem tě zahřát ve svém objetí a popravdě řečeno být i já zahřán tvou láska. ,,Miloval jsem tě'' šeptám do tichounké vánice vytahujíc poslední sirku, škrtnu jí a vykouzlím nový plamínek, žalostně tepá jako by tušil že jeho smrt brzy přijde stejně jako ta moje. Pomalounku se zmenšuje a zmenšuje až po něm zbyde jen rudá, rozhžhavená hlavička. Ulehám do sněhu a zavírám víčka na které padá stále víc vloček, jejichž doteky jsou studené ale jemné skoro jako bývaly ty tvoje.... Už se nemohu pohnout a skroutit alepoň ústa v úsměv pro tebe, už jsem jen pouhá součást sněhu, který jednou roztaje a jediné co z něho zbyde je chladná voda, bez srdce, bez citů.
Veselé Vánoce Debbie