..?..

Anotace: ..vše je na tobě...

Psal se rok 1985, kdy se seznámili dva mladí,světem nezkušení lidé, kteří si padli do oka snad na první pohled. Ona byla štíhlá,krásná hnědooká bruneta a její vlasy sahaly do půli zad. Byla jednou z nejpěknějších holek v okolí. On byl světový, mněl nádherné rysy tváře jako kterýkoliv z oblíbených herců. Ona byla jeho ozdobou ve společnosti. Stal se z nich nerozlučný pár a všichni věděli, že jejich lásku nemůže nikdo poskvrnit. Chodili spolu na procházky, nebo jen tak spolu leželi a dívali se na filmy..Ona věděla, že bude její první a poslední láskou jejího života. On byl jak se později ukázalo,trošku darebák a jako každého mladíka ho stáhla zvědavost. Později už pro něj nebyla jen ona..jeho kráska..Zábavy a dění rušného světa jej pohltili natolik,že mladičká krásná u něj začala strádat. Jednoho dne, zjistila to nejkrásnější , co ji mohlo potkat..čekala dítě..čekala dítě se svou láskou, kterou bezmezně milovala. Oba se náramně těšili, až se to malé narodí..narodila se jim krásná holčička,která mněla velká modrá kukadla.Pojmenovali ji Nikol.. Ani jeden z nich netušil, jak krutý osud je čeká. Ona..jmenovala se Karolína, onemocněla vážnou psychickou chorobou, která se nedala zcela vyléčit, jen utlumit léky..a on..jmenoval se Marek, byl odvlečen místní policií a zatčen. Bylo mu celkem jedno,že je vězněn daleko od přátel, rodiny..nejvíc ho děsila myšlenka na ni..na malou Nikol..bude vyrůstat bez mámy..bez táty…vždyť takhle to přece ani jeden z nich nechtěli. Matka Karolíny si vzala malou Nikol do své péče a starala se o ni jako o svou.
A tak léta ubíhali a Nikol nastoupila do školy..jako malá krásná blondýnka, tváří celou po svém otci, který byl na ni právem hrdý. Bylo to snad jediné co se mu v životě podařilo a na co byl pyšný! Když bylo Nikol 12 let, jela poprvé za tatínkem do vězení..styděla se, snad trošku bála..ale byla radostí bez sebe když jej mohla obejmout a nechat se pochovat na klíně..tolik se na tuhle chvíli těšila..tolikrát o této chvíli snila..konečně se jí to splnilo..Bylo tady mnoho otázek na které neznala odpověď..proč je táta pryč..proč nemůže být s ní doma jako všichni tátové jejích kamarádek..Byla ještě moc malá na to, aby se jí dostalo vysvětlení. Karolínu s léčebny propustili už když byla Nikol malá..ale nikdy k ni nemněla takové citové pouto, jako k otci, který byl stovky kilometrů daleko..snad to bylo tím, že se v něm viděla..že byl jejím vzorem..byl to její princ z pohádky, který jednou přijede na bílém koni a už ji nikdy neopustí. Léta běžela jako proud vody v řekách a z malé Nikol byla už dospělá slečna, už to nebyla ta malá holčička…teď už věděla, proč je skutečnost taková jaká je a přijala ji statečně..Takto byl její příběh napsán…teď už jej můžeme dopsat sami…jaké bude pokračování? Záleží už jen na něm…na jejím princi z pohádky…..