Nevíš kdo a co jsem, tak radši zapomeň VIII.

Anotace: =)

Sbírka: Nevíš kdo a co jsem, tak radši zapomeň

***


Náš život jde dál…. Lidé v něm přicházejí a odcházejí, jen my stále zůstáváme bez jediné vrásky a načítajícími roky.


Otevřu dveře do domu a Kristián překvapeně zůstane zírat mezi dveřmi.
„ Jak je možné, že se tu nic nezměnilo?“

„ Nechtěla jsem nic měnit. Měla jsem to tu moc ráda a tohle je můj pravý život.“

Projde dveřmi, a zamíříme do pokoje. Posadí se do křesla a já dojdu pro pití.

„ Co tě přimělo se vrátit sem do města? A kde si žil že tě Alex nevystopoval?“

„ Přiměla si mě ty. Líbila si se mi už tenkrát. Jen jsem tenkrát věděl, že nemám šanci jít k tobě. Zabil bych tě. Byl jsem mladý, nově stvořený a bál jsem se. A pak se objevil Lukas a starší upíři než já a spousta mladých kluků. Varovali nás před Alexem a o něm sme měli spoustu informací. Pár nás odešlo. Pár zůstalo. Co zůstali, zemřeli ještě tu noc, co se Alex ukázal ve městě. My co jsme odešli, jsem byla hnaná zvěř. Kdybych už v té době se nedokázal ovládat a dokonale se nepřizpůsobil člověku, zabil by mě. Byl jsem jeden z mála, který hned od začátku choval velice lidsky. Moje lidská část zůstala silná. Dokázal jsem odolat lidské krvi a živil se zvířecí skoro od začátku. Proto i ty si měla pochybnosti o mé identitě. Všiml jsem si toho a zanechal lehké stopy, které tě přinutili přemýšlet. A pak jsi o mně pověděla Lukasovi a ten by mě zaručeně poznal. Nemohl jsem dále krýt to, co jsem. A abych odpověděl na tvou otázku. Za života Alexe jsem žil v Paříži. Hledal mě, ale nenašel, pracoval jsem jako kočí a jak sem řekl, dokázal jsem se dokonale ovládat, tím jsem ho zmátl a neodhalil mojí pravou identitu. Jiní mladí upíři se nedokázali ještě tak ovládat jako umíš ty teď. A sama si měla roky problém se držet.“

„ Ano, ani jsem se ze začátku nechtěla ovládat. Byla jsem hodně vzteklá.“

„ Slyšel jsem o tobě hodně. Hlavně po smrti Alexe se šířili o tobě básně. A bylo to jen dobře, aspoň jsem se dozvěděl, že se vracíš domů a doslechl jsem se, že začneš od znova. Jako člověk a ne jako krev sající bestie.“

„ Nenapadlo tě tedy někdy, mě vyhledat dříve než teď?“

„ Napadlo, ale co bych s tebou zmohl, každý z nás si musí vybrat vlastní cestu. Já jí našel rychle a věděl jsem, že můžu čekat.“

„ Jak dlouho by si čekal?“

„ Dával, jsme ti čas jedno století. Pak, bych tě pokusil ovlivnit. Stihla si to v předstihu.“

„ Proč?“

„ Každý mladý upír zprvu neskutečně vyvádí. Prvních 100 let je jako smyslů zbavený. Nikoho neposlouchá, pokud to nemá pro něj velké výhody. A dalších sto let se mstí. Pak až dochází k útlumu zlosti, sebelítosti, vzteku a rozhořčení a je s vámi rozumná řeč. Mám spoustu zkušeností. Byl jsem se svými vrstevníky dlouho. A jako jediný jsem byl vyjímka.“

„ Možná máš pravdu. Mstila jsme se a byla jako zvíře, které nechce nic jiného než vlastní kořist.“

„ Naštěstí tohle je za námi a můžeme začít nový život.“

„ Ano, myslím, že začal.“ Usměji se a odložím svůj hrnek na stůj. Udělá totéž a lehce si mě k sobě přivine. Spojí naše nedočkavé rty.

Probudím se k večeru. Kristián je slyšet dole v kuchyni a není sám. Zaposlouchám se a slyším Lukase a Claudii. Sakra jak je možné, že jsem neslyšela jejich příchod. Jindy slyším, co se kde šustne. Vstanu a zamířím za nimi do kuchyně.
„ Jak pak ses nám vyspinkala?“

„ Moc dobře Lukasi a co to kuchtíte?“

„ Rodinná specialita zlatíčko.“ Přistoupí ke mně Kristián a políbí mě.

Posadím se ke Claudii za stůl.
„ Za jak dlouho to bude na stole?“

„ Dej nám 15minut.“

„ Ok.“ Vezmu do ruky karty, co leží na blízké poličce a rozdám sobě a Claudii abychom zkrátili čekání.

„ Jak dlouho se zdržíte s Claudii?“ Optám se.

„ Ještě nevíme. Chtěl jsem odjet, ale líbí se nám tady. Pokud by vám dvěma nevadila, naše přítomnost zdržíme se.“

„ Nevadila, pokud nebudete dělat neplechu.“

„ Ano, víte co, máme na mysli, že Lukasi?“ Doplním Kristiána.

„ S tím souhlasíme. Počítal jsem s vaší podmínkou předem. Vy, dva vegetariáni.“



***