Horečka sobotní noci

Anotace: 1 diskotéka, 2 dívky, 2 kluci, 1 pohřeb ...

„Radkóóó, přestaň dělat fóry a prostě poď s náma! Copak by tě to pro jednou zabilo? Zaomeneš na Luboše, zatancuješ si, pobavíš se a třeba se i seznámíš.“ Simona mě přemlouvala fakt dlouho, diskotéky mě nikdy moc nebraly, ale byla pravda, že jsem se potřebovala vzpamatovat z rozchodu s Lubošem. Luboš byl o rok starší než já a seznámili jsme se na jeho maturáku. Chodili jsme spolu dlouhý tři roky, ale pak se k nim do paneláku přistěhovala nějaká Andrea a celý se to podělalo. Najednou se musel furt učit nebo pomáhat mámě. Až po čase jsem zjistila, že na učení kašle, a že ho chtěj ze školy vyhodit. A to všechno jenom kvůli ní. Kvůli holce, která se přistěhovala bůhví odkud a bůhví proč. Nenáviděla jsem ji. Ta tříletá idylka skončila jen kvůli tomu, že ona se nudila a Luboše brala jako super zábavu. Super zábavu, kterou po měsíci odkopla, aby si mohla najít zase jinou. Už 14 dní totiž chodí s Lubošovým nejlepším kámošem Zdeňkem. Ale ten nám to s Lubošem stejně nikdy nepřál, takže mu Andrejku přeju. Jen ať si to s ní užije. „Ok“ souhlasila jsem na konec nadšený výraz Simony mi byl odplatou.
V sobotu dorazila Simča už ve 4. Diskotéka začínala až v 8, ale jestli jí úpravy zaberou tolik času, tak budiž. Já se začala připravovat až v 6 a ani e za hodinku jsem byla oblečená, učesaná i namalovaná. Simona mě sjela tím, že sem se mohla namalovat trochu víc a oblíknout trochu odvážněji, ale nějak jsem neměla potřebu se nějak extra fintit. I když oproti ní, jsem vypadala opravdu jako chudá příbuzná. Moje černý roury, zlatý kecky a fialový top se opravdu nemohly vyrovnat jejím ultra krátkým kraťasům, stříbrnýmu topu a černým sexy lesklým jehlám. Navíc jsem se svým lehkým nalíčením v podobě řasenky a lesku vypadala jako mamina co jí chce hlídat. A ona zase jako nezbedné dítko co si mamince natruc namalovala kouřové šedé oči a nalíčilo si rty maminčinou křiklavě rudou rtěnkou. Musím ale uznat, že vypadala dost sexy a být klukem, jdu do ní okamžitě. V půl osmý jsme vyrazily a všichni se samozřejmě otáčeli jen a jen za ní a já jako bych byla vzduch. I když, byla jsem docela ráda.
Na místo jsme dorazily krátce po osmé a hned si našli místo vzadu v rohu. Simče se sice moc nelíbilo, protože to měla daleko na parket, ale ukecala jsem jí. Až do jedenácti jsem jen seděla a popíjela kofolu. Simona furt někde lítala, sbalila tam totiž jednoho kluka. Jmenoval se Petr a vážně nebyl marnej. V Simčině případě to ale znamenalo pouze jednu noc, protože byla “šťastně“ zadaná a jen čekala, kdy se její milovaný Michal vrátí z lodi. Byl tam už dva měsíce a tak si Simča občas takhle povyrazila. Razila heslo: „Co oči nevidí, to srdce nebolí a mozek nezatěžuje.“ Něco na tom bylo … Kolem půlnoci si ke mně přisedl jeden týpek. Byl celkem slušnej, ale táhlo to z něj na sto honů. Problém byl v tom, že se nenechal odbýt. To bylo samé: „Proč tu sedí takový fešanda o samotě? Půjdeš si zatancovat? Nedala by sis se mnou skleničku? Nechtěla by ses projít?“ „Ne, ne, ne…“ opakovala jsem stále dokola a nakonec se rozhodla ho ignorovat. Chvíli byl klid, ale asi za hodinu se vrátil a v ruce držel vodku s džusem. Lépe řečeno dvě vodky s džusem. Jedna, že je prý pro mě. Byl už celkem v klidu, tak jsem si řekla, že bych si jednu skleničku mohla dát. Zvedla jsem ji, a jakmile jsem se chtěla napít, uviděla jsem snad toho nejkrásnějšího kluka na světě. Usmál se na mě a pokýval hlavou směrem ven. Jako smyslů zbavená jsem se zvedla a odešla. Nevěděla jsem pořádně, co dělám, kam jdu a proč. Důležitý však bylo, že je tam on. Když jsem vyšla ven, nikde nikdo nebyl, jen vzadu u křoví se vášnivě líbal jakýsi pár a kluk tak nechutně osahával svojí holku, že jsem radši odešla. Vrátila jsem se zpátky a chtěla se znovu napít, když v tom se ten kluk objevil kousek ode mě na parketu a usmál se tak nádherně, že jsem znovu vstala a chtěla si jít zatancovat. Jen jsem mrkla a on byl zase pryč. Nemohla jsem ho nikde najít. Ztratil se. Vrátila jsem se ke stolku celá naštvaná. Naštvaná hlavně proto, že ze mě ten kluk dělal neskutečnou krávu. Sedla jsem si, nechala se obejmout klukem, co tak neskutečně smrděl a jmenoval se Pepa. Plazil se po mně, co nejvíc to šlo, osahával mě a já chtěla jen jedno pít a pít a pít. A zapomenout. Zvedla jsem skleničku a už už jsem měla v sobě půlku džusu, když v tom se objevil ON, vyhodil Pepu a sám si ke mně přisedl. Usmíval se tak nádherně, že to až nebylo možné. Hned jsem se ho zeptala na jméno a řekla mu, že jsem ho celou dobu hledala, ale že se mi pořád ztrácel a on řekl, že je to normální, že ho lidé nemohou vidět pořád. Nechápala jsem jeho sdělení ani trochu, ale říkala jsem si, že už má asi taky něco v sobě a že to nebudu řešit. Strávili jsme spolu nádherný večer, jenže jsem nebyla opilá a tak jsem si dost dobře uvědomovala, že na nás všichni tak divně civí. Teda spíš na mě, na Lukáše (tak se jmenoval) se nikdo ani nepodíval. Asi si říkali, že není možný, aby taková šedá myška sbalila toho nejkrásnějšího kluka z celý diskotéky, ale to mi bylo úplně jedno. Asi po půl hodině, kdy nás začínalo tancování oba unavovat jsme si šli sednout. Posadili jsme se a já se chtěla napít, ale on mi skleničku vyrazil z ruky až jsem byla celá mokrá. Vypadala jsem, jako kdybych se počůrala. Nabídl se, že mě teda doprovodí domů. Souhlasila jsem a schválně jsem obešla celé město, než jsem zamířila k domovu. U dveří jsem se ještě zeptala na číslo, ale odpovědí mi bylo vysvětlení, že je zásadně proti mobilům. Domluvili jsme si tedy rande. Chtěl se sejít u kostela přesně ve tři hodiny. Souhlasila jsem a odešla.
Druhý den mi přípravy zabraly mnohem víc času. Trvalo mi celé dvě hodiny, než jsem vymyslela co na sebe. Ještě že bylo léto a mohla jsem si vzít cokoliv. Vsadila jsem na tmavý džíny, fialový žabky a fialovou košily. Ve třičtvrtě na tři jsem vyrazila. Byla jsem na místě o pět minut dřív než bylo ujednáno, ale Lukáš tu ještě nebyl. Bylo čtvrt na čtyři a Lukáš stále nikde. Najednou se rozezněly varhany. Strašně jsem se lekla. Nevím proč, ale najednou mě přepadl zvláštní pocit a nutkání jít se podívat dovnitř. Na dveřích bylo nalepené parte jakéhosi Lukáše Pechy. Vstoupila jsem dovnitř a postavila se do dveří, kde jsem měla výhled jak na rakev, tak faráře i pozůstalé. Rakev byla kupodivu otevřená a má přirozená lidská zvědavost mi nedala a popošla jsem o kousek blíže, abych se podívala, kdo to vlastně umřel. Pohled se mi naskytl příšerný. V rakvi ležel Lukáš ve sněhobílém obleku. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Počkala jsem, až obřad skončí a šla popřát upřímnou soustrast jeho mamince. Divila se, že jsem Lukáše znala a tak jsem jí řekla, že jsme se seznámili o den dříve na diskotéce, a že jsme měli mít dnes další schůzku. Lukášova maminka mi však pověděla, že Lukáš zemřel už před týdnem na otravu. Bylo mi tak nanic a byla jsem tak mimo, že ani neví, jak dlouho jsem chodila po městě. Pamatuju si jen, že mi v šest hodin večer volala mamka Simči, že leí s těžkou otravou v nemocnici na JIPu. Chodila jsem za ní denně, a když se po týdnu zotavila natolik, že byla schopná pořádně komunikovat, vylíčila mi, co všechno se stalo. Vypila totiž vodku s džusem od nějakého kluka (později jsem zjistila, že to byl Pepa) a okamžitě se jí začala motat hlava a byla úplně v háji. Chvíli na to už jí odvážela sanitka. Kdyby přijela o chvíli později, byla by mrtvá.
A tak si myslím, že mě chtěl Lukáš zachránit před smrtí jakou měl on a já jsem mu do dneška vděčná a nosím mu každý den na hrob čerstvé růže.