Malý Finský Příběh

Anotace: Úvod do povídky, kterou dle vašich ohlasů rozepíšu, či ne.O prckovi, au-pair a panu učiteli.

Bylo načase se rozloučit se svým domovem a vydat se taky do světa. Programy au-pair jsou docela výhodné. Člověk se naučí jazyk a bude se párkrát do týdne starat o cizí škvrně.
Proto jsem zavřela oči a prst jsem zabodla do mapy Evropy a vítězem se stalo ....

Máma si na letišti mohla oči ubrečet, mě se taky začali hrnou slzy do očí, ale ségra, ačkoli brečela, uklidňovala mě a šeptala mi spoustu cenných rad. Přítel mě odmítal pustit do letadla. Nakonec se čas loučení nachýlil ke konci a byl čas dát na rok Všem sbohem.

***

No, ale tohle je už dva měsíce za mnou. Bydlím v rodinném patrovém baráčku s finskou rodinou. Mámou a tátou něco přes třicet a malým sedmiletým raubířem. Takže mu ráno připravím něco k snědku a odvedu ho do školy a dopoledne mám vcelku volné. Odpoledne si pro prcka dojdu, najíme se a jdeme řádit ven. Večer tráví s rodiči, kromě dvou dnů výjimek, kdy jeho rodiče mají nějaké srazy s kamarády a já si vyřizuji svojí korespondenci.

To ráno začalo jako všechna ostatní. Připlížila jsem se k prckovo posteli a vedle jeho postele pustila jeho oblíbenou muziku. Na to kolik mu je, zbožňuje Nirvanu a jejich Smells like teen spirit. Začala mu parodovat hraní na kytaru a zpěv. Jeho oči se pomalu rozlepovali a pomalu se rozhlíželi po zvuku kraválu a hlavně po osobě lítající po pokoji. Po chvíli se mu na tváři vykouzlil úsměv.
"Co to vyvádíš?" zeptal se mě se smíchem.
"Hraju a zpívám přeci." smála jsem se a blbla dál.
Vyskočil z postele a přidal se ke mně. Bohužel písnička už se blížila ke svému závěru, tak se zase moc nezadýchal, ale naprosto ho to probudilo.
"A teď letíme na snídani." zavelela jsem.
Vzala jsem ho na záda a se zvukem vrrr jsme přiletěli k snídani, kde měl připravené cornflakes a finské pečivo s vejci s máslem. Já se pustila jen do cornflakes. Seděli jsme naproti sobě a dělali na sebe opičky, když do kuchyně přišla jeho máma.
"Můžu na Tebe mít velkou prosbu?" zeptala se mě. Domluvili jsme se při mém příjezdu, že oni mi budou tykat.
"Jasně." polkla jsem velkou lžíci cornflakes.
"Dneska jsou konzultace s učiteli, co by měli děti dohonit a tak, ale já mám dneska schůzi a víš, jak manžel chodí pozdě domů. Tak jestli bys tam zašla a zeptala se, co malýmu nejde."
"Není problém, stejně pro něj jdu do školy, tak se tam rovnou zastavím a zeptám se." usmála jsem se.
"Moc Ti děkujeme, až si řekneš, tak si můžeš vzít volno jakýkoliv večer, který budeš chtít." usmála se.
"Děkuji!"
"No, musím letět, tady mladej už do své třídy trefí, aby Tě tam dovedl. Tak se tady mějte." a vlepila prckovi hubana na čelo a odešla z kuchyně.
"Teď na Tebe zjistím všechny průsery. Muhehe." zasmála jsem se.
"Já jsem pilný!" hájil se.
"To se ještě uvidí. A teď sypej do koupelny a obléct se, ať můžeš do školy."
Poslušně se zvedl ze židle a pomalu se sunul do patra.
"Ale ať to frčí!" zvedla jsem se rozběhla jsem se za ním a on přede mnou s křikem a smíchem utekl.

Venku už ležel první sníh a cesta do školy s prckem probíhala v duchu koulovačky. Byl to vyrovnaný boj a občas jsem měla namále.
Před školou jsem se s ním domlouvala na odpoledne.
"Hele, až budete dneska končit, tak si nech ve třídě věci a doběhni pro mě, ano." seděla jsem na bobku, abych mu viděla do obličeje.
"Dobře." odkýval mi to, chvíli se na mě vážně díval a padl mi kolem krku.
"Copak." a jeho objetí jsem mu vrátila.
"Mám Tě rád." zašeptal, pustil mě a letěl do školy.
Postavila jsem se a usmívala se.

Hmm, něco slušného na sebe, nechci tam dělat prckovi ostudu. Tak jsem na sebe navlékla sukni, punčocháče, přijatelný vršek a vzala si kabát a svoje vysoké boty. Před školou jsem byla dříve než obvykle, ale protože jsem byla děsně nervózní, protože finsky jsem toho ještě moc neuměla a v angličtině jsem občas měla výpadky slovíček. Bála jsem se ostudy. Ale čas se nachýlil a já jsem viděla prcka, jak na mě mává mezi dveřmi. Nervózně jsem škobrtala ke škole v očekávání přísné paní učitelky s brýlemi. Prcek mě chytnul za ruku a díval se na mě s úšklebkem, protože si všiml mé nervozity.
"Neměj strach." chytnul mě pevněji za ruku a vedl mě hezky vymalovanými chodbami.
Asi před pátými dveřmi mě pustil a vplul do jejich dveří. Nadechla jsem se a vstoupila dovnitř v očekávání přísného pohledu.
Upadla mi čelist. Mladý učitel asi okolo třiceti, sympaťák, usmíval se. Polkla jsem.
"Dobrý den, moc rád Vás poznávám." vyšel mi naproti s rukou napřáhnutou.
"Dobrý den, já Vás taky, jsem prckovo au-pair." řekla jsem rozpačitě.
Zasmál se.
"Slyšel jsem toho o Vás dost." mrkl na mě.
"Jo???" zeptala jsem se nevěřícně.
Mrkl na mě.
"Každý týden si vyprávíme, co kdo dělal o víkendu a tady mladej vypráví, co jste vyváděli a pravidelně v tom figurujete vy."
Zrudla jsem a začali si nervózně hrát s papírovým kapesníkem u mě v kabátě. On se ke mně naklonil a dělal, že se drbe, mrknul na mě pošeptal mi.
"Nevíte důvod, proč mě v poslední době zve k němu domů na večeři?"
Lehce jsem zakývala hlavou v gestu ne. Přestal dělat, že se drbe a narovnal se.
"Tak co, jak mu to jde ve škole." přeskočila jsem na jiné téma.
Trochu ho to vykolejilo, ale rychle se vzpamatoval.
"Ale jo, je šikovnej, v poslední době mu všechno jde, oproti minulému roku se vyšplhal opravdu vysoko."
Usmála jsem se. Měla jsem radost, protože jsem mu v poslední době pomáhala se školou, vysvětlovala mu některé věci a nutila ho i číst, i když by byl radši u počítače.
Prcek vyskočil z místa a přiběhl k nám.
"A to jenom díky ní, jsem tak chytrý. A přijdete k nám na večeři?"
Začala jsem se strašně smát.
"To se musíš nejdřív zeptat maminky." pokýval na něj významně hlavou.
"A když mi to dovolí?"
"Tak přijdu, co mám s Tebou dělat." oddechl si.
"BINGO!" zařval prcek a pádil si pro tašku a oblékat.
"By mě zajímalo, co má za lubem." poznamenala jsem.
"Mě taky." opáčil mi pan učitel.
A oba jsme se dívali na to, jak se prcek obléká a usmívá se na nás jako vánoční stromeček...