Malý Finský Příběh II.

Anotace: Pokračování o prckovi, au pair a panu učiteli. Tentokráte o tom, jak prcek usmlouval večeři v indiánském stylu.

Než jsem se nadechla, prcek mě čapnul za ruku a táhnul mě ze dveří. Zmateně jsem se podívala na pana učitele, ale ten na mě jen pokrčil rameny. Než jsem vypadla ze dveří, tak jsem na něj stačila houknout:
"Ráda jsem Vás poznala!" a mávla jsem mu.
"Já Vás taky." a usmál se na mě na oplátku.
Teprve před školou jsem svou ruku dostala ze sevření malé dlaně. Zastavila jsem se.
"Prosím Tě, kam letíš?"
"Domů. Mám hlad."
Nedůvěřivě jsem se na něj zahleděla.
"Fakt." zamrkal na mě svýma kukačkama.
"Oukej, oukej." rozhodila jsem ruce do vzduchu jako znak porážky a vzala ho za ruku a šli jsme pomalu k domovu.

Než jsme došli domů, začalo sněžit. Během cesty se prckovi podařilo rozptýlit natolik mou pozornost, že mi celá škola vypadla z hlavy, ale ne na dlouho.
Večer se nachýlil a já se rozhodla uvařit večeři pro všechny. Prcek mi vydatně pomáhal. I když chvílemi jsem ho musela brzdit, jinak by si ublížil. Před osmou dorazila jeho mamka. Nikdo nevěděl v kolik dorazí hlava rodiny, tak jsme s malým začali nosit na stůl.
Zachvíli jsme byli usazení a připravení začít jíst bez toho, abychom se museli zvedat a ještě pro něco letět.
Začali jsme poklidně jíst a já si zrovna ukrojila sousto masa a šoupla ho do úst, když se po mé pravé straně ozvala prckovo mamka.
"Tak co vůbec ve škole?"
Zapomněla jsem žvýkat, ale zvládla jsem polknout. Začala jsem se dusit masem. Prckovo mamka vyskočila a začala mě bušit do zad. Až se sousto masa uvolnilo. Další chvíli potom jsem lapala po dechu, prcek a jeho mamka stáli okolo mě.
"Jsi v pohodě." chytnul mě malý za ruku.
Zakývala jsem hlavou na souhlas.
"Běžte jíst, už to bude v pořádku jen se napiju." zachraptěla jsem.
Podívali se na mě oba starostlivě a šli si sednout, ačkoli jsem viděla, že jsou připravení zase vyskočit a pomoct mi. Vypila jsem celou sklenici vody než jsem našla svůj hlas.
"Co ve škole?" pokračovala jsem v rozhovoru, kde jsme skončili" Slyšela jsem na malého jenom samou chválu. Prý se o moc zlepšil!"
"To jsem moc ráda!" a podívala se s úsměvem na prcka.
"Mamí, může přijít pan učitel na večeři?" chytil se toho.
Já zbledla. Prcek si mě všiml a svou hlavu otočil na mě, čímž byla zapříčeněná reakce, že se na mě podívala i jeho mamka.
"Jsi opravdu v pořádku?" zeptala se.
Zuřivě jsem zakývala hlavou.
Podívala se na mě nedůvěřivě a svou pozornost opět přetočila na prcka sedícího naproti mě.
"Na co si se ptal, broučku?"
Prcek nasadil ten nejsmutnější výraz, co uměl a znovu zopakoval svůj dotaz.
Jeho mamka byla chvíli zticha, evidentně o tom přemýšlela. Po chvíli se ozvala.
"Já ti nevím, broučku."
"Pan učitel povídal, že přijde jenom s Tvým svolením." vyskočil prcek ze židle a běžel k mamce. Natáhl se jí k uchu a šeptal jí něco finsky. Zrada. Jeho mamka se začala smát a významně se na podívala. Začala jsem si pro sebe něco prskat česky.
Po chvilce šeptání prcek odběhl na své místo a jeho mamka se usmávala a řekla mu:
"Dobře."
Skoro jsem na své čtvrtce stole omdlela.
"Dojíme, já se vykoupnu a přijdeš mi přečíst pohádku?" podíval se na mě prcek.
"Přijdu."
Zbytek večeře už byl jen o vyprávění našich minulých zážitků. Po večeři jsem s prckem odnesli nádobí, nacpali ho do myčky a já ho zahnala do koupelny. Než se prcek vykoupal, byla jsem díky němu zmáčená i já.
Potom se mi zachumlal do postele.
"Co chceš za pohádku?"
"Nejdřív si budeme povídat."
"Dobře. Tak mi pověz, co máš za lubem s panem učitelem?"
"To je tajný!"
"Ani mě to nepovíš?"podívala jsem se na něj s prosíkem.
Místo odpovědi mě odrovnal úplně jinou otázkou.
"Máš kluka?"
Snažila jsem se z toho vybruslit.
"Mám. Tebe!" a začala jsem ho lochtat.
"Počkej, počkej." začal se bránit.
"Proč?" přestala jsem.
"Já to myslím vážně!" podíval se na mě opravdu vážně svým pohledem. Oddechla jsem si.
"Mám. Čeká na mě doma." upřela jsem svůj pohled do koberce v jeho pokoji.
Prcek mi skočil zezadu kolem krku.
"Hodně Ti chybí? A nechceš jinýho?"
"Jo, chybí." a na druhou otázku jsem mu neodpověděla.
Prcek asi tušil, že to nebyla správná otázka.
"Víš co? Běž si lehnout, já už si nějak poradím i bez pohádky." a cpal mě ze dveří jeho pokoje.
"Dobrou." zabouchli se mi za zády dveře od jeho pokoje.
"Dobrou noc." zašeptala jsem a šourala se do svého pokoje.

***

Další den jsem se snažila chovat jako obvykle, ale moc mi to nešlo. Večer při studené večeři s prckem v kuchyni přišla jeho mamka.
"V sobotu budete mít na večeři návštěvu."
"Koho?" neuvědomila jsem si, kvůli komu jsem se včera skoro udusila.
"Pana učitele. Tady malej mě poprosil, jestli bychom nemohli objednat nějaké jídlo, ať nemusíte vařit večeři, jak to děláte každou sobotu. Ještě povídal, že to chce, aby to bylo ve stylu indiánů. Je to tak?"
"Jojo. Budeme si hrát na indiány." byl prcek nadšenej.
"Nemáme kostýmy." podotkla jsem.
"Byla jsem nucena mu odkývat, že Vám nějaké půjčím." povzdechla si jeho mamka.
"Víte jistě, že se jim nic nestane?" začali mi cukat koutky.
"Psst." ozval se prcek.
Začala jsem se smát. Prcek a jeho mamka nevěděli čemu, ale po chvíli se přidali taky. Po pěti minutách a malých chvílích, kdy jsme se všichni jen hihňali, mi prcek povídá.
"Budeš indiánská náčelnice!"
Chvíli jsem na něj na oko byla naštvaná, ale potom jsem se usmála.
"Platí." a natáhla jsem k němu ruku a on mi na to plácl.
"Asi bych ty kostýmy měla radši pojistit. Ještěže tu oba s tvým tátou nebudeme." odešla jeho mamka s touto větou.

Sobota se kvapem blížila. Kostýmy jsme měli už od čtvrtka doma. Já měla lněné šaty a spousty korálků k tomu. Prcek měl mini roušku a chundelaté papuče a to samé bylo ve velkém pro dospělého chlapa. Při rozbalování, jsem prckovi podotkla, jestli se mu to podaří na pana učitele narvat, že mu potom splním jakékoliv přání, co bude v mých silách. Plácli jsme si na to. Večeře byla objednaná ani nevím odkud, ale měla přijet okolo šesté, na dobu, když se měl objevit i pan učitel.
Těsně před šestou se ozval zvonek a já ve svých lněných šatech a se spousty korálků a vlasy narovnanými a lehce upravená jsem šla otevřít. Za dveřmi byl mladý kluk z donáškové služby s naší večeří.
"Dobrý den." pozdravila jsem ho slušně.
Než mě pozdravil, stačil si mě celou prohlídnout a se zvednutým obočím a žvejkačkou v puse, mi povídá:
"Dobrej, mladá pani, žvejk, žvejk. Tady je ta večeře, žvejk, žvejk. Tady mi to jen podepište, že jste si to vzala, žvejk, žvejk."
Vzala jsem si od něj objednávku a podškrtla jsem to, kam mi ukázal. Já bych si asi sama neporadila. Jídlo jsem dala prozatím na stůl v předsíni než ho vyštouchám ze dveří.
"Přeju pěknej večír, žvejk, žvejk. Jinak pěknej vohoz, žvejk, žvejk." s tímhle se se mnou rozloučil a odešel zpátky do svého auta.
S prckovo pomocí jsem jídlo pomalu přesouvala do kuchyně, když se ozval další zvonek.
"Prcku, otevři a uvítej tu pana učitele, já zatím odnosím to jídlo a dám to na talíře." mrkla jsem na něj.
"Rozkaz šéfe!" zasalutoval mi a ve své bederní roušce a chundelatých bačkorách bežel otevřít.
Slyšela jsem otevření dveří, finské pozdravy, kousek finského rozhovoru a potom další chvíli nic.
Neřešila jsem to a pokračovala v nandavání jídla. Po chvilce jsem uslyšela přibližující smích. Neřešila jsem to a aranžovala jídlo, abych se nemusela dívat okolo.
"Dobrý večer." ozvalo se za mnou.
Prudce jsem se narovnala a otočila. Snažila jsem se tvářit neutrálně, ale neprohlídnout si chlapa v bederní roušce s chlupatýma bačkorama nelze. On si toho pohledu taky všiml a začal se na mě šklebit.
"No co?" zrudla jsem.
Začal se smát.
"Sluší Vám to, no." a v duchu se modlila, až mi přestanou hořet tváře.
Prcek vběhl do kuchyně.
"Vyhrál jsem sázku!" poskakoval tam.
"Prohrála jsem,máš jedno přání."
"Na to dojde, ale teď jdeme jíst!"
Prcek popadl talíř a letěl s ním do jídelny.
"Sluší Vám to." vzal talíř po mé pravici a zamířil s ním za prcek.
Při jeho odchodu jsem se za ním otočila a prohlížela si jeho kérky. Rukáv, záda, nohu od kolena po kotník. Povzdechla jsem si.
"Neblbni, neblbni, neblbni!" šeptala jsem si pro sebe a vzala jeden talíř a zamířila za nimi...