Rozhovor s Billie Joe Armstrongem (GREEN DAY)

Anotace: Smyšlený rozhovor se zpěvákem z Green Day, snad se trochu zasmějete :-D

Dne 19. února 2011 v 15:30:25 jsem se měl sejít v Oaklandu v jedné místní kavárně u parku se "zpěvákem" z jedné "slavné punkrockové" kapely Green Day, Billie Joe Armstrongem, avšak čekal jsem asi o 35 min. a 15 sekund déle, než přišel. Když jsem tedy po této "chvilce" čekání zpozoroval týpka s mastnými vlasy schovanými pod pletenou červenou čepicí, odrbanou bílo-černo-oranžovou kostkovanou košilí, tepláky, a se slunečními brýlemi na obličeji, jak jde přímo ke mě, oslovil jsem ho s úsměvem na tváři, že už jsem ho očekával, ale týpek mě ani nezaregistroval a mířil si to přímo k prvnímu kontejneru. Došlo mi, že jsem se nejspíše zmýlil, ale to civilní oblečení rockových hvězd občas prostě vypadá tak, že i přesto, že vydělávají miliony, vás nutí k tomu, abyste jim dali pětikorunu.

O necelých 10 minut jsem se tedy konečně dočkal pravého Billieho Joea Armstronga. Vypadal celkem slušně. Černé uplé jeansové kalhoty, červené Conversky, bílé tričko s nějakou kalifornskou punkovou skupinou, černé sáčko, sluneční brýle na očích a rozcuchané vlasy stylu "nestihl jsem se po ránu učesat". Né, vypadalo to opravdu stylově a vím, že Billie si dává na svém "hairstyle" opravdu záležet, takže ho nebudu takhle veřejně shazovat, stačí, že jsem si ho spletl s bezďákem, ale pššt! :-D

Navzájem jsme se představili, ale já jeho jméno přece dávno znal, takže jsem se mu navzájem představil jen já, posadili jsme se ke stolku v předzahrádce, poručili si donést něco k pití a náš rozhovor mohl začít.

No, ještě jsem musel chvíli počkat, než si Billie sundal sluneční brýle, vytáhl zrcátko a upravil si make up. Pak KONEČNĚ mohl náš rozhovor začít.



Ahoj Billie, jsem rád, že máš tu čest se mnou udělat rozhovor! Jak to jde?

"Ále jo, to víš, celkem to jde, omlouvám se, že jdu tak pozdě ,to víš no, trochu jsem zaspal po své oslavě narozenin, víš jak.."



Počkat, a neměl jsi narozeniny předevčírem?!

"Jojo, ale tak víš jak, 39 máš jen jednou a podruhé až v 78 letech, víš jak, ale to už si nebudu moct dovolit pařit 2 dny v kuse, že :-D"



Aha, chápu, udělal bych přesně to samé! Tak povídej, jaká byla pařba, bejku? :-D (Asi se pěkně ožral, hovado jedno, tak proto ta tuna make-upu!)

"No...víš jak, byla to taková oslava...menší oslava! Nikdo, ale vůbec nikdo nezůstal střízlivý. Víš jak, ožral jsem je jak hovado, tak proto ta tuna make-upu! :-D



Hahaha, jasně..
(Vsadím se, že tolik make-upu nosí i tak)
No, tak mi pověz něco o začátcích tvý kapely, jak ty ses dostal k hudbě?

"No, to víš, začátky jsou vždycky těžký. Já chtěl být rockovou hvězdou už do mala, čili nějak asi od svých 20ti let jsem o tomhle jobu začal snít, víš jak. Moje máma tehdy pracovala jako profesionální fotbalista a táta byl řidič kamiónů a měl rád jazzovou muziku. Takže u nás doma to vypadalo celkem zajímavě. Máma chtěla, abych hrál fotbal, abych byl po ní, víš jak. Joo, jako..mě fotbal taky bavil a pořád mě děsně bere, víš jak, ale bylo těžký dávat góly, když jsi měl kolem krku přivázanej saxofon a běhal s ním po hřišti, víš co. A když jsem jednou takhle upadl a odřel si kolínka, řekl jsem si: "A dost! Tohle dělat nechci!"
A tak jsem se definitivně rozhodl dělat hudbu. Táta mi v mých 10ti pořídil mou první kytaru, kterou jsem měl do včerejší noci, dokud z ní Tré neudělal tenisovou raketu a odpaloval s ní kachličky od chodníku. No...prostě...začal jsem skládat texty, ale jelikož jsem na školu pěkně sr..kašlal, neuměl jsem moc psát, víš jak. Tak jsem se to učil doma sám, jak ubalit prvotřídní jointy, který jsem pak prodával za dva doláče, abych si vydělal na doučování z písanky. začali mi říkat Two Dollar Bill. Tu přezdívku jsem nesnášel, ale je to účel přezdívky. Všem se líbí, ale tebe to sere. No ale bohužel mě přistihl ředitel, jak mu prodávám jointa, no a víš jak, vyhon..vyhodil mě.
Takže jsem se musel postavit na vlastní nohy, který jsem měl celý odřený od fotbalu, a o to to bylo pro mě těžší se na to všechno nevysrat. I přesto jsem se naučil psát, začal jsem skládat texty a melodie, a později jsme s mým nejlepším kámošem Mikem založili kapelu Sweet, Sweet, really Sweet Children, kde jsem hrál já a Mike.
Já zpíval a hrál na kytaru a Mike na basskytaru, syntetizátory, klavír, harmoniku, housle, violoncella, trumpety, harfu, saxofon, klarinet, píšťalu, flétnu, bonga, mandolínu, a tak dál. Ale něco tomu chybělo. Něco jako bubeník. Tak jsme si vyhledali na Googlu slovo "bubeník" a vyskočilo nám "Tré Cool".
A ten Tré Cool s nama hraje doteď.



No, takže vidím, že jsi to měl v začátcích opravdu velmi těžké, Billie
(omg že prej odřená kolínka!! Já se z něj poseru!)

A co vlastně byla tvá první skladba? O čem byla?

"Hmm...tak víš jak. Moje první skladba nemohla být o ničem jiným, než o anarchii, špinavýmu sexu, chlastu, drogách, děvkách a všemu, co k punku patří!"



Aha aha a kdy jsi tuhle skladbu napsal?

"Umm...mohlo mi být něco kolem těch 10 let."



(Kretén)
Wow! tak to jsi fakt třída! Punkový texty totiž nebývají vůbec jednoduchý! A hudba, ta už vůbec ne! Vážně tě obdivuju, že jsi tohle zvládl a dotáhl to až tak daleko!

"Díky, díky, ale tak víš jak, má na tom velký podíl i můj dokonalý vzhled!"



(Ty vole, tak ne jenom kretén, ale přímo ultra kretén!) Haha, samozřejmě, holky šílej po takových, jako jsi ty! Jak jsi vůbec přišel na takovouhle (buzerantskou) image, kterou teď máš?

"No...víš jak jako...s tím jsem začal až tak kolem svých 30ti let. S klukama jsme se děsně ztřískali a hráli si na bordel. Kluci mě namalovali, převlíkli do ženských šatů po Mikeově fotrovi a pařili jsme! Když jsem se ráno probudil a podíval se do zrcadla, nemohl jsem věřit tomu, co vidím! Měl jsem na sobě černou košili s červenou kravatou, měl jsem vyžehlené vlasy obarvené načerno a oční linky, které nebyly ani trochu rozmazané! Tak jsem tam tak asi 10 minut před tím zrcadlem stál a prohlížel si své krásné křivky, své nádherné zelené černě podbarvené oči, čechral si své voňavé vlásky, dělal na sebe posunky jazykem, hladil se pod košilí na těle a zjistil jsem, že jsem všude, a jak jsem hned o trochu později zjistil, úplně všude dokonale oholený! Wow! Mohu ti říct, že takovouhle dlouhotrvající erupci jsem neměl snad ani ze své ženy!"



Eeeh, Billie...tomu se neříká erupce.

"To je jedno, víš, co myslím, a to je důležitý!"



Jojo, máš pravdu. Páni, tak takováhle změna?! To je teda něco! Ten styl ti vážně sedne!
(zadržuju smích)

No, a co vlastně ty a tvá žena? jak jste se poznali? Máte děti?

"Hehe, no tak...víš jak, ne? Mou ženu jsem potkal na ulici, když jsem se vracel totálně nalitej z flámu. Ležela na chodníku úplně grogy xichtem k betonu a já o ni zakopl a zase si odřel kolínka! To mě strašně naštvalo, tak jsem ji kousnul do nohy a odtáhl na trávník. Samozřejmě během přesunu protestovala tím, že mě taky kousla do rtu, tak jsem jí dal ranu, aby se zklidnila, a evidentně to zabralo na dalších pár minut. Otočil jsem si ji obličejem k sobě, a když jsem ji uviděl tak...tak...otočil jsem ji raděj zase xichtem k trávě.
Vstal jsem, otřepal si trávu z ramen a cyhstal se odejít, ale...já nějak nemohl. Ten její strašnej zjev mi zůstal v hlavě, a tak jsem se vrátil, zase ji otočil směrem k sobě a koukal na ni. A ona se zrovna probouzela. Pomalu otevírala očka, ale já neměl čas na její romantický probouzení, protože se mi chtělo strašně lulat, tak jsem s ní zatřásl a hned byla vzhůru a koukala na mě trochu vyděšeně.
No, nechci nic říkat, ale já na ni koukal úplně stejně. Řekl jsem jí, že kvůli ní jsem si odřel kolínka, a tak jsme se spolu "šli" ke mě domů, aby mě to ošetřila a na kolínka už se nedostalo. Pak jsme zjistili, že je těhotná, ale nebyla si jistá, jestli to je její... tak jsme se raději vzali. Bylo mě asi 23.
No, a jsme spolu až dodnes! Máme spolu ještě jedno dítě, ale ztratil jsem ho před týdnem v obchodě."



Takže koukám, velká láska! Páni, přeju vám to! Jste spolu teda už přes 13 let? To je vážně obdivuhodné (politováníhodné)! Jak je to možné, že jste spolu tak dlouho vydrželi?

"To je jednoduchý. Dali jsme si tak na 11 let voraz, aby jsme si nelezli na nervy, mám rád svůj klid a ona taky, víš jak."



A..aha...ch..chápu...i tak vám přeju štěstí!No...další otázka, když už se bavíme o lásce...tak...co tvůj první sex? a tak vůbec? Tvrdíš o sobě, že jsi bisexuál, je to tak?

"Ano, je to tak, tak víš co... ke kvalitnímu sexu jsou vždycky potřeba dva lidi, ne jenom jeden."



Nějak tomu nerozumím.Tím chceš říct, že...máš sex se dvěma dalšími lidmi?

"Přesně tak."



(Že mě to u takovýho debila nepřekvapuje)
Aha. No, a...tvůj první sex?

"První sex byl opravdu skvělej, jen je škoda, že jsem na to byl sám, ale tak...všechno je jednou podruhé.." (vytáhl si z kapsy kapesníček a otírá si slzičky)



(Zadržuji smích)
Ehm....no..pojďme se tedy vrátit k vaší hudbě. Nedávno vám vyšlo nové album 21 Century Breakdown. O čem texty jsou?

"To já nevím, texty jsem přestal psát ve svých 20ti letech, protože mi našli rakovinu jater kvůli chlastu."



Takže máte textaře?!

"Ano! Píši skvělé texty, jsem na sebe vážně hrdý!"



Tak teď to fakt nepobírám. Řekls mi, že nepíšeš texty od svých 20ti, protože ti našli rakovinu jater!

"Aha, vážně? Zapomněl jsem ti říct, že mám takovou tu nemoc s tím sklem a taky takovou tu nemoc, že občas nevím, co kecám."



Myslíš sklerózu. Nemoc, že nevíš, co kecáš? Jak se jí říká?

"Jo, kdybych si vzpomněl, tak ti to rád povím."



No, ještě že si pamatuješ aspoň jméno své ženy a dětí.

"Nepamatuju, proto jsem si ty jména nechal vytetovat."



(Omg..)
Hehe, tak to jo. No, když už jsme u toho tetování, koukám, že to máš rád.

"Jooo....miluju to...hlavně rychle a tvrdě!Ale tak občas mám rád i něžnost.A úplně nejvíc miluju, když mi moje žena kou.."



..No, nechci tě prerušovat, Billie, ale myslím si, že tohle vědět fakt nepotřebuju.

"P..počkej...proč jako? bavíme se o tetování ne?"



(Vidím ty jeho ještě pořád skelné oči z traumatu z předešlé otázky ohledně prvního sexu, ten jeho psí výraz, a tak ho nechávám pokračovat v odpovědi na otázku)

.."Mám rád když mi tatér přejíždí jehlou na zádech rychle a trochu přitlačí, ale třeba na rukách to mám rád jemně a s citem, a úplně nejvíc miluju, když mi žena koupí čokoládku a přinese mi ji do tatérského studia během toho, co se nechávám vojíždět tou tatérkou, která tam pracuje s tím tatérem!"



(Teď lituju toho, že jsem ho nechal pokračovat v odpovědi)
Aha..no...a...co tvé zájmy? Co vlastně rád děláš ve volném čase?

"Já? uum...mám rád sex, jídlo, spánek, čokoládku, sladkosti, svýho psa, sex, sledování porna online, rád si prohlížím fotky nahých holek na Googlu, pak mám rád taky sex...jo..a...taky hudbu, no..a kožešinky, víš jak."



Kožešinky?

"Jo. Kožešinky. Je to paráda když jsi nahej a třeš se o něco tak jemnýho a měkkoučkýho, aaaaaah...!"



A nežárlí tvá žena na ty kožešinky?

"Jo, ty vole! A jak! Zkoušela se pár měsíců neholit a myslela si, že to bude lepší, než kdybych se třel o kožešinku!Tsss..naivka!"



No a...co tvá žena a děti?Ty je nemáš rád? Žes je ani neuvedl v první řadě svých zájmů?

"Jooo..ta moje paměť! Ale tak...mám je sice rád, ale neuváděl jsem je, protože mám rád sex, a nemyslíš, že by znělo trochu úchylně, kdybych řekl, že můj zájem je sex a děti? A navíc, zájmy jsou dobrovolná záležitost."



Takže...ty je nemáš rád dobrovolně?

"A bylo snad dobrovolné, abych běhal se saxofonem po hřišti a odíral si kolínka?! Já mám rád sebe, víš jak, a na zbytek už v mým srdci není místo, nemám ho zas tak velkýho! Eeh...to srdce myslím!"



Pche, jo..jasně!! :-D :-D ..Dovol mi prosím ještě poslední otázku
(Billie vypadá trochu rozhořčeně, ale já se teprve teď začal výborně bavit, a tak mi to nedalo se ho nezeptat)

Jak ho máš velkýho?

"No...zas tak moc ne, ale není to ani málo. Prostě průměr."
(Kouše si svůj černě nalakovaný nehet a je vidět, jak je nervózní)



Aha aha. Dobrá, děkuji moc za skvělý rozhovor, Billie, bylo mi potěšením.

"J...jo..mě taky, měj se!"



Rozloučili jsme se a já si poté s posměšným úsměvem píši do notesu s odpověďmi k poslední otázce odpověď:
"6 cm."