Before and after

Anotace: ..napsáno, jako reakce na události dlouho trvajíc avšak nedávné... i když se nás to přímo netýká, měli bychom uvažovat nad těmito věcmi, kterými je tento Svět plný... Plný hněvu... Věnováno tomu nevinnému děvčeti z Pražské Troji.

Before and after…

Jdu temným lesem a hledám…
Čekám, zdali se Osud smiluje…
Hledám, konám svojí práci, jež má i své stinné stránky.
Avšak doufám! Nepřestávám doufat, jelikož to je to jediné, co nám při tomto povolání ještě zbývá.
Úplněk skromně osvětluje krajinu…tak blízko Zemi, tak veliký…
Uchvacujíc mne stále více a více…

Procházím lesem a hledám…
Psi začínají štěkat…
Něco našli.
Našli Smrt.

Čím více štěkají, tím více se mne jímá strach. Čím déle hrabou do země, tím více se mi Duše svírá.

Přistoupím…
Náhle uzřím.

„Přišli jsme pozdě. Moc pozdě.“

Tohle se nemělo stát…

Psi rozhrabali hlínu, pod níž ležel Život. Život mladý, ještě tolik si toho přál. Ještě toho tolik mohl zažít, smát se, plakat, radovat se…

Padám k zemi, slzy pomalu zkrápějí čerstvě jarní půdu, hlínu studenou a temnou.
Mé konečky prstů se jej dotýkají. Dotýkají se kruté Pravdy. Zloby a Nenávisti.

Proč?
Ptám se…
Proč?

Slzy, jež padají na hlínu, patří poslední padlé Naději…
Poslední Naději, jež jsem v sobě nosila.

I tohle patří k nám…
Musíme s tím umět žít…
Musíme, avšak kdo to dokáže?

Úplněk…
Osvěcujíc hlínu, jež se stala hrobem.
Ukrývajíc mladý Život…



Se slzami v očích, pohlédnu vzhůru…

Opět je uzřím…
Opět se mi připomenou.
Cítím vítr, prudký, silný, dlouho netrvajíc…
Opět mi připomínají, proč jsem se dala právě na ono povolání…
Proč jsem se vydala na dlouhou cestu k obhajobě Práva.
Dokazovat, že i Zákon má zde, v tomto svérázném Světě své Slovo!
Slovo, jež platí…
Mělo by platit.

Chci sklopit svůj zrak, avšak – nejde to.
Nechtějí.
Létají všude kolem mne…
Vidím je naprosto všude…
Z jejich skřeků mráz po zádech mi běží.
Dávají mi najevo, jak moc jim má přítomnost vadí. Zcela jí pohrdají.

Pohrdají Andělům…

Jsou jich desítky, ba i tucty…
Jejich nenávistný křik se rozléhá temným lesem…
Kde jen svit Úplňku se snaží o noční zář…

Chtějí ze všech sil uchránit a strážit své zhoubné Dílo…
Přejí si, aby upadlo do Zapomnění, aby navždy bylo odsouzeno žít v jejich společenství…

Ano.

Vidím je…
Démony…

Démony, jež zastrašují lidi svým hněvem, nenávistí, touhou po smrti, zločinem…

Vyčerpaně vstávám ze země, chladného a temného hrobu, přikryt listím…
Matně sahám po zbrani…

Vyhlašuji boj…

… Boj Démonům, jež okupují tento Svět …