Trošku jiný život: Jako kočky a psi

Anotace: Po více než roce se mi podařilo sepsat další dílek povídky o nevšedních zážitcích partičky přátel a jejich nadpozemských průvodců :)

Sbírka: Trošku jiný život

* * *

Adam se začal smát a posadil se na malou židličku, která vznikla ze zkamenělých padajících koček.
"No páni, připadám si jako král na trůnu..."
"Pravý král Větrník!" zavýskl Ariel a padl mu k nohám. "Vaše Veličenstvo, smím vám oprášit váš vznešený oděv?"
Lucka vypadala, že každou chvíli vybouchne.
"Arieli! Chci vědět, co se tu stalo!"
Anděl vstal, poškrábal se na hlavě, potom za krkem, a na zádech… a nakonec celou situaci popsal Franco. Snoubenci získávali s každým dalším popisem stále neurčitější výraz, jako by nevěděli, zda se mají zhroutit smíchy nebo absurditou celého děje.
"No, každopádně jste přišli v pravou chvíli." podotkl Radek, zatímco si z vlasů vytřepával kočičí chlupy.
"Ano, to jsme si všimli. No… Dobrá. Zbývá nám už jen vypořádat se s tím hadem." řekla Lucka. "A pak můžeme pokračovat v průzkumu tady toho… kurníku."

Nějakou chvíli trvalo, než vymysleli vhodný plán na zneškodnění hada. Především proto, že to byl Adamův miláček, a museli mu přislíbit, že had zůstane po akci živ a zdráv. Mnoho členů navrhovalo, aby se s ním vypořádal sám, další tuto úlohu soudili Arielovi, který hada nešťastnou náhodou vypustil z terária.
"A co třeba ty, Lucko?" zažertoval Adam, když ji viděl, jak se potácí na pokraji šílenství. "Pořád jsi toužila po pořádné akci, tak by sis ji teď mohla užít. Tuhle radost bych ti klidně dopřál."
"Díky Adame. Jsi velmi pozorný. Vždycky jsem chtěla kabelku z hadí kůže."
"Ne ne ne, to ne, já jen…"
"Dobrá! Beru to! Uhněte z cesty!"
"Počkej, počkej! Já jsem…"
Adam se všemožně snažil ji zastavit, ovšem Lucka se nenechala nijak odbýt. Legolas vytasil svůj luk, aby mohl zasáhnout, a s politováním odvrátil oči od Adama, který sledoval jeho luk stejně zoufalým pohledem jako Ariel Legolasovy vlasy.

Pootevřeli rozviklané dveře, které předtím Radek a jeho doprovod div nevyrazili, a opatrně sledovali hada plazícího se po zemi, jenž nyní tiše zasyčel. Jemně a nenásilně vkročili dovnitř - v té chvíli tam však skrze škvíru ve dveřích nakoukl zvědavý Ariel - a Lucku, Legolase, i hada září svých vlasů velmi nepříjemně oslnil.
"Ne!" vykřikl Legolas a pokusil se dveře zavřít, jediné, čeho tím však docílil, bylo přiražení Ariela mezi dveřmi a jejich rámem.

Ariel se na Legolase vrhl. Ten ho zatlačil zpět do chodby, přibouchl dveře a pokoušel se je udržet, aby se Ariel nedostal znovu dovnitř a nezalil celou místnost otřesným světlem svých vlasů.
"Co to děláte?! Zbláznili jste se?!" ječela Lucka, jenže v tom okamžiku se had zkroutil, zvedl hlavu do výše a dal se do útoku. Lucka uskočila dozadu a instinktivně se chystala nechat rozběsněného hada zkamenět.
Legolas, který zpozoroval útočící Kamilku, vytáhl svůj luk a pustil dveře. Následně však jimi propadl dovnitř Ariel, jenž na ně z druhé strany tlačil a v jediné setině sekundy vletěl Lucce přímo do vyslané rány. Had, který ve stejné chvíli vystartoval po Lucce, vrazil přímo do zkamenělého Ariela, odpadl na zem a zůstal nehybně ležet.
Zatímco Lucka stála s otevřenými ústy a nechápavě na ten výjev hleděla, Legolas si zakryl dlaněmi obličej a pokusil se proklouznout zpět k ostatním.

Jako první vběhl do temné kobky Adam, hnán strachem o svého hadího miláčka a překvapený elfem svíjícím se v křečích smíchu.
"Kamilo! Co je.. Co se jí tu stalo?"
Adam chvíli truchlil nad hadem, jenž nejevil známky života, a když ho vzal do náručí (přesněji řečeno si ho asi pětkrát omotal kolem krku jako šálu) a chystal se vstát, praštil se do hlavy o kámen.
"Au, sakra!"
"Ano, přesně tohle se jí tu stalo." procedila Lucka skrze zuby, založila si ruce a vzhlédla ke stropu.
"Co…"
Adam chvíli nechápal, co se mu Lucka snaží naznačit, když si však všiml, že kus kamene, o který se praštil, byl Arielův vyjevený - a zkamenělý - obličej, vyjekl a odskočil stranou.
"Ariel byl natolik inteligentní, že nám sem posvítil tou svou světlicí…"
"No, kdysi mi říkal něco v tom smyslu, že Kamilka nemá moc ráda světlo…" zamyslel se Adam.
"…a pak se začal prát s Legolasem, protože mu přivřel hlavu do dveří…"
"Ano, to jsem viděl…"
"…a protože se hoši INTELIGENTNĚ přetlačovali skrz dveře a Kamilka na sebe nechtěla nechat čekat…"
"To vím, že Ariel zahučel dovnitř..."
"…tak jsem vzala věci do svých rukou a chtěla nechat tvou drahou Kamilku dočasně zkamenět..."
"No, nevypadá moc zkameněle…"¨
"…a právě v momentě, kdy jsem svou energii vyslala, Legolas pustil dveře, aby mi pomohl, a do rány mi INTELIGENTNĚ vletěl tvůj světélkující kolega…"
"Aha… No ale co Ka…?"
"Kamilka, která zrovna vyrazila proti mně, napálila přímo do Ariela proměněného v kámen a omráčila se - což, jak asi chápeš, mělo za důsledek její bezvědomí…"

Adam byl zaražený jako vidle v hnoji. Notnou chvíli se škrábal na hlavě, přitom nespouštěl oči z Arielovy sochy a nakonec se obrátil zpět na Lucku, která ještě stále zaujatě pozorovala plesnivý strop.
"No a… kdy se probere?"
"Až vyruším energii zkamenění."
"A mohla bys…"
"NE!!!"
Adam se přikrčil, zahuhlal něco jako "Dobře dobře, já se jen ptal…" a pádil z kobky ven. Ostatním mezitím celý děj vylíčil Legolas, kterému od smíchu tekly slzy i po zvlněných vlasech. Franco Adama vzal kolem ramen, prohlížel si kolem dokola Kamilku, kterou měl omotanou kolem krku, a snažil se přijít na to, kde má hlavu a kde ocas. Když její hlavu asi po pěti minutách našel, had vyplázl jazyk a zase ho schoval.
"Žije!" zaradoval se Adam.
"Ano, Kamilka je naživu." prohlásil vítězoslavně Franco a nenápadně nahlédl do kobky. "Zato Ariel je tuhý, jak vidím."
"Nejen že tuhý… ale i dost tvrdý!" mnul si Adam svůj zátylek.
"Ach ano, tvrdý a studený, jako náhrobní kámen." povzdechl si Franco, zatímco nenápadně vyslal tázavý pohled na Lucku. Ta mu odpověděla pohledem ve stylu "...a ty můžeš dopadnout stejně…", prošla kolem něj a pokusila se zvednout Legolase ze země.
"Takový asi nějakou dobu zůstane." dodal Franco. "No nic, nevadí, měli bychom si pospíšit. Náš úkol najít myši a zneškodnit hada je splněn. Teď už zbývá jen zjistit, kde se nacházejí nelidé."

* * *

Když pokračovali temnými uličkami dále, svítili si ohněm, kterým Magda zapálila starou hadru namotanou na jednu ze zkamenělých koček.
"Doufám, že se ta kočka neprobere, dokud to hoří…" starala se.
"Neboj, dokud je Lucčina energie zkamenění aktivní, tvoje energie ji nenaruší." ujistil ji Legolas. "Vaše dva elementy se navzájem příliš nepodporují. Nemusíš mít tedy obavy."

Vystoupili nahoru po vetchém dřevěném schodišti, a když se ocitli na dalším podlaží, zjevilo se před nimi čtvero dveří.
"No…" odkašlal si Franco, "řekl bych, že nám nezbyde nic jiného, než se rozdělit a prozkoumat všechny vchody."
"Ale přesně o tohle jim jde, ne? Co když je to past?" ozvala se Magda.
"Ano, vím, že to není asi ideální, ale jiná možnost tu očividně není. Navíc, když každý z vás bude mít s sebou svého ochránce, není myslím třeba mít nějaké obavy." řekl Franco a poklonil se Adamovi, který při zmínce o ochráncích nervózně přešlápl na místě. "Adama doprovodím já prvními dveřmi. Radek se Samsonem půjdou druhými dveřmi, Magda a Vojta s Alexem půjdou třetími, a Lucka s Legolasem čtvrtými - budou-li s tím laskavě souhlasit." uklonil se znovu Franco, tentokrát směrem ke snoubencům.
"Ano, jistě." řekla Lucka, otevřela určené dveře a s Legolasem společně prošli dál.
"Tak tedy do toho." povzbuzoval ostatní Franco, a poté je s Adamem a Kamilkou následovali.

* * *

Jakmile Adam vešel do tmavé chodby, pocítil vlnu nepříjemného chladu. Skrze okna do chodby dopadala trocha světla z měsíce, ale modrý nádech tohoto světla jako by připomínal podivnou mlhu, otupující jeho vnímání.
"Franco?"
"Co je?"
"Franco? Jsi tady?"
"Jsem tady, co se děje?"
"Franco!" zvolal Adam, otočil se a rozhlížel se kolem sebe.
"Adame, jsem tady!" zamával mu Franco před očima svýma rukama, ale jeho svěřenec na jeho podněty nereagoval.
"No," pomyslel si Franco, "něco je tu špatně."
Adam se rozběhl zpět ke dveřím, ale zůstal stát před holou zdí a vyděšeně zíral na místo, kde se ještě před chvílí nacházely dveře, jimiž sem prošel.
"Franco!"

* * *

"Samsone, co myslíš, že tady najdeme?" prohodil mezi řečí Radek.
Vtom se z prostoru za zdí ozval Adamův výkřik.
"No… to netuším…" špitl Samson. "Jen doufám, že máš s sebou dost kapesníků."

* * *