LEV

Anotace: O krutosti lidí...

Od narození byl svobodný. Král zvířat. Savana byla jeho domovem, stíny stromů jeho útočištěm. Cítil vůni suché trávy mísící se s pachem potu a krve, skučení větru bylo provázeno dusotem kopyt. Byl to jeho život.

První paprsky svítání rozzářily ranní rosu. Svět se pomalu probouzel. Slyšel vzdálené vytí kojotů a hýkání hyen, od vody se ozývalo hlasité šplouchání a ržání. Byly to důvěrně známé, uklidňující zvuky. Známé....?
Zbystřil sluch. Něco nového se vkradlo na pozadí ožívající savany. Bylo to táhlé tiché bzučení, které rychle sílilo. Vstal. Teď už to slyšel zřetelně. Zvuk rostl a mohutněl, brzy z něj bylo hlasité burácení. Černý drak se hnal po vyprahlé půdě. Slunce již stačilo vysušit rosu a tak se za ním zvedala oblaka prachu. Byl blízko.
Postavil se na odpor. Ve výhružné pozici čekal na příjezd draka. Pak se ozvala rána a něco se mu zakouslo do pravého stehna. Prudká bolest vystřelila do celého těla, tepala v rytmu srdce. Nohy se mu podlomily. Bojovná nálada ho opustila, začal se plížit pryč. Na chvíli ho skryla hustá křoviska, drak se však stále blížil. Sledoval krvavou stopu.
Znovu se vzepřel a s vypětím všech sil se postavil na nohy. Vydal se k vodě, aby v ní zchladil svoji ránu. Šlo se mu těžce. Slunce najednou pálilo víc a zvuky byly zřetelnější. Před očima mu tmavlo, brzy už neviděl na cestu a skácel se na zem. Hlasitě oddechoval. Chtěl si jen na chvíli odpočinout a pak pokračovat dál. Něco uvnitř mu však říkalo, že už nikdy nebude mít dost síly na to, aby se znovu zvedl. Jeho myšlenky se někam propadaly. Ještě cítil cizí štiplavý pach, ještě slyšel neznámé zvuky, melodické a přesto vzbuzující hrůzu, ještě vnímal teplou a lepkavou krev na noze, s kterou mu z rány unikal i život.
A pak....

První lovec se sehnul nad poraněným zvířetem, druhý stál opodál. Lev se mírně chvěl a z huby mu vytékaly sliny. Pravou zadní nohu měl lesklou od krve, která v dopoledním slunci ostře čpěla, rána byla roztřepená a nateklá. Jeho oči se plnily vodou, hruď se trhaně zvedala a přerývaný dech zvedal ze země obláčky prachu.
„Ještě žije,“ řekl lovec a pozvedl svou zbraň.

Zaburácel hrom.