Jednoho krásného dne pomiluji příteli ženu

Anotace: +18 let

Slunce Svítí. Vypadá jako jasně žlutá, velká tečka. Sedím na terase s výhledem na rozlehlou zahradu s bílým plotem. Krásná vila, krásná žena, úžasný pastevecký pes, výborné víno, čisté skleničky.

Bohužel nejsem doma, ale u kamaráda Steveho. Rozjel podnik s výrobou keramických záchodů. Nevěděl jsem, že hovna tak vynáší. Pustím se také do něčeho takového! Ne, nemám na podnikání koule. Podnikání je zmatek, který se nedá zvládnout, při spotřebě chlastu, jakou mám. Přeji kamarádovi blahobyt. Když můžu sdílet sním. Spíše mu závidím mladou ženu.

Je nádherná. Krásné černohnědé vlasy, skoro až po prdel, kulatý obličej bez jediné chybičky. Pevná prsa, bříško, zadeček, stehna i lýtka. Koukám na její zadeček, při každé návštěvě Steveho. Možná proto sem tak rád chodím.

Tak drahému vínu a čistým sklenicím nemůžu konkurovat.

Dnes jsem nakráčel ke Stevemu po obědě, kolem druhé hodiny. Jeho žena nebyla doma, byla v parku. Jak jí znám, pochybuji, že byla v parku. Co si myslíte o dvaadvaceti leté ženě, která žije s dvakrát tak starým ´´dědou´´. Před půl rokem píchala s mým spolupracovníkem. Dělal mistra v ,,Carrieru,,.

To je fabrika, která vyrábí chladící zařízení.

Tam chodila Mona, Steveho žena, zadním vchodem. Užívali jsi spolu pár týdnů a potom jsem je spolu už neviděl. Hodně lidí z linky se ptalo mistra, jaká je a jak to má ráda. Samozřejmě zatloukal.

Steve není žádný ranař, ale má konexe. Vysoké konexe. Nechci ho nikdy nasrat.

Steve vypadá mnohem starší než skutečně je. Je seschlý, vrásčitý a neustále utahaný. Nemůži se divit. Řídí celý podnik o osmdesáti zaměstnancích, jezdit na služební cesty po světě a do toho uspokojovat mladou ženu, nezvládnutelné. Kromě toho bych píchal jenom Monu, kdyby byla moje. Sral na podnik, cesty i zaměstnance.

Steve mluví pomalu. V hlase je slyšet stres, vypitost a utahanost. Dnes je krásný den. Při tak krásných dnech sedíme na terase, popíjíme víno a rozprávíme.

,,Frenku, to byla nádhera.´´ Pomalu mluvil a dělal dlouhé mezery. ,,Víš jak jsem byl v Hongkongu?´´ ,, Jo, vím.´´ ,,No, je to neuvěřitelné místo. V Hongkongu mají rádi americký dolar. Už mi nebavilo létat helikoptérou na jednání z hotelu do hotelu. Nosit ,,kvádro,, a chovat se jako suchar. Vyrazil jsem do města. Nikdy jsem neviděl nic takového. Hongkong je krásné město, bohaté město, ale taky chud….´´

,,Promiň Steve, že ti do toho skáču, došlo víno.´´ ,,Tak zajdi ke mně do sklípku! Vždyť víš kde to je.´´

Věděl jsem. Nejdu tam poprvé. Přes kuchyni, která má tak 20m čtvereční. Na krbu fotky Mony. Zase ta Mona. Z kuchyně vedou schody, skrz bílé dveře do sklípku. Sklípek radši sklep. Našel jsem víno pět let staré.

Jednou mi ukazoval Steve stojan na víno. Který schovává vzadu za dveřmi. Sbírka devatenácti vín. Žádné není starší roku 1892. Neuvěřitelné. Oči vypadly až na prdel. Představa chuti exkluzivního vína, je stejná, jako udělat se na jeho ženu. Ne, určitě větší. Něco takového jsem nikdy neviděl. Ženy jako je Mona ano.

Vstoupán zpět po schodech, skrz bílé dveře do kuchyně. Z kuchyně mluvím na Steveho. ,, Přinesl jsem Chateau Dauzac. Nevadí?´´ ,, Ne, právě naopak. Myslel jsem,že ho vezmeš. Už jednou jsi říkal, jak miluješ barvu, chuť a vůni Chateau Dauzac. ´´

Mněl pravdu. Kromě devatenácti vín, schovaných v zadu, ukradnul bych právě toto.Víno pochází z jižní Francie.

Právě tam jsem si zamiloval chuť vína. Nejen vína, ale i žen. Francouzky milují jinak, kouří jinak, jedí jinak. Když mluví při sexu, slova jako šukej mě, vykouřím tě, jsou líbezné jako dětská prdélka.

,, Steve dopovíš mi to s tím Hongkongem?´´ ,, No, už nevím, co jsem říkal.´´ ,, Skončil jsi něco o chudejch.´´ ,,Jo, už vím. Existují tam chudinské čtvrti. Ve kterých nabízejí rodiče své děti na sex. Jakýko-li sex. FETISH, ORÁL, ANÁL, prostě cokoli. Tolik milují americký dolar.´´ ,, A co, zkusil si něco?´´ ,, Co si o mě myslíš Franku? Vypadám na to?´´ ,, Myslím že jo.´´ Dlouhý smích. ,,Znáš mě, koukám.´´

Šel jsem kolem jednoho rozpadlého černého domu.

Okolo jen chatrče, hořící sudy, lidé bez domova na každém rohu stojící u sudů.

U černého domu seděla na zápraží krásná, hnědočernými vlasy pokrytá, šikmooká dívka. Překvapilo mě, jak plynně mluvila anglicky. Nabídla se sama od sebe. Přijal jsem její návrh a kráčeli podél rozbořených, smradem páchnoucích ulic, až k hotelu SEYT. Cestou povídala, jak se stala děvkou.´´

,, Dříve chodila do uznávané Hongkongské školy. Navštěvovala právnickou fakultu a po škole chtěla cestovat. Měla poměrně bohaté rodiče, kteří ji platily dvacet tisíc školné ročně. Byla v druhém ročníku, když oba dva zemřeli při autonehodě.´´

,,V apartmánu si užila teplou sprchu. Koupil jsem nové oblečení. Zašli na večeři a zpět na pokoj, kde usnula v mém náručí.´´ ,,A jak to dopadlo? Povídej Steve! Jaká byla, dal si jí?´´

,, Chtěl jsem píchat, ale uvědomil si včas, jaký mám zkurvený život už tak. Druhý den, hnedka po snídani jsem vzal sto tisíc dolarů, zaplatil zbytek školného, internát a do života pár tisíc. Netušila co se děje. Jediné co vyhrkla,, ještě jednu noc, prosím.´´



Zbytek už jsi nepamatuji. Sedmá láhev prolétla tělem. Odešel jsem kolem šesté hodiny večer. Vyprávění o dívce z Hongkongu mě vzrušilo. Musím vytočit číslo! ,, Ahoj krásko, budeš moci u mě dnes přespat?´´ ,,Na osmou u tebe.´´Odpověděla a okamžitě zavěsila.Asi kvůli Stevemu, který na Monu křičel z terasy.