Poprvé

Anotace: Původně jsem to plánoval do nějaké soutěže, bohužel jsem nějak nenašel žádnou, kam by se to hodilo... je to takový chvilkový nápad, možná zajímavý, možná úplná blbost, ale to posuďte sami.

Všechno perfektně vycházelo. Jako kdyby si samotná nebesa přála, aby to moje poprvé proběhlo dokonale. I tak jsem byl ale docela nervózní. Mírně se mi třásly ruce, zrychleně tlouklo srdce a vysoký tlak, že by to nejednoho doktora vyvedlo z míry. Ona, narozdíl ode mě, byla úplně klidná. Usmívala se a překypovala životem. Mé pocity ji zřejmě ani v nejmenším nezajímaly. Možná to tak bylo i lepší. Kdyby se na ní projevovala známka nejistoty, strachu nebo jiných obav, asi bych se cítil mnohem hůř. Takhle mě její blaženost malinko uklidňovala.
Večerní vítr si lehce pohrával s jejími dlouhými vlnitými vlasy. Když si je pak rukou prohrábla, aby jim vrátila alespoň malinko původní vzhled, vypadala ve světle pouličních lamp nádherně. Zvláště ten zlatý pruh v načechrané kaštanové hřívě vynikal.
Cestu domů z nočního klubu se rozhodla zkrátit přes park. Konečně to vypadalo na nějaké soukromí. Srdce se mi ještě víc rozbušilo a cítil jsem ho až v krku. Ona se pak pořád jenom usmívala. Nebyla opilá, u baru si dala akorát pár slabých drinků, ale bylo na ní vidět, že má rozvernou náladu. Jak si se mnou pohrávala. Dráždila mě svým úsměvem, a když potom v zapadlé části parku zastavila, skoro jsem přestal dýchat. Nikde nikdo, dokonalá příležitost!
Sebral jsem veškerou odvahu a přistoupil k ní zezadu. Lekla se a já, abych nepřišel o tu šanci, jí zakryl ústa rukou... Byl jsem zkrátka moc hrr.
Ve vzduchu viselo zvláštní napětí a mě se zmocnilo vzrušení. Teď už nešlo přestat.
Zatáhl jsem jí do nedalekého křoví a hned si začal z kalhot vyndávat svůj nástroj. Šlo to docela těžko. Aby ne, když jsem jí jednou rukou držel a druhou zápasil se svými kalhotami. Příště si musím vzít jiné nebo si to aspoň nějak natrénovat.
Když můj instrument konečně opustil bezpečí kalhot, uviděl jsem v jejích blankytně modrých očí zděšení. I když to podle mě zas tak velké nebylo, řekl bych takový normál. Trochu se vzpouzela, ale to už mi adrenalin koloval v žilách.
Zpětně si říkám, že jsem byl tehdy moc hrubý, dnes bych určitě postupoval jinak, ale žádné poprvé asi nejde nikdy tak, jak bychom si sami přáli.
Můj nástroj vnikl do jejího rozpáleného těla. Nejprve to šlo těžce, ale potom už samo od sebe a nakonec jsem byl jako smyslů zbavený. Něco lepkavého mi potřísnilo ruce. Krev! Vyděsilo mě to, ale jen na chvíli.
Už se přestala vzpouzet. Její tělo, před chvílí ještě napnuté, jak tětiva luku, se mi zcela poddalo. Už neměla sílu a já na tom nebyl o moc lépe. Pustil jsem jí a ona se svalila na zem k mým nohám. Mé náčiní bylo celé od krve. Z kapsy jsem vytáhl papírový kapesník a setřel z něj tu životodárnou mízu. Pořád se mi ještě trochu třásly ruce. Srdce už ale bylo klidné. Měl jsem to za sebou. Moje poprvé. Ještě však zbývalo udělat poslední. Strhl jsem z jejího krku přívěšek ze zlata v podobě štíra a schoval ho do kapsy. Když byl důkaz o provedení kontraktu bezpečně v kapse kalhot, dostal jsem nápad. Vizitka! Ano, něco, čím bych svou práci podepsal. Ale co?! Prohledal jsem si všechny kapsy, ale v nich byly jenom klíče od bytu, papírové kapesníky, zavírací lovecký nůž, žvýkačky a … ano, to mohl být můj podpis!
Na tělo mladé ženy, která byla mou první zakázkou jsem položil nepoužitý, ještě zabalený, prezervativ. A toho jediného také dodnes lituju nejvíc! Kvůli tomu jsem získal přízvisko: „Kondomový vrah!“ Hold mladej a hloupej, sedmnáctiletej, cucák, co nevěděl ještě nic o životě, natož světě nájemných vrahů, do kterého se po hlavě vrhnul…