Nikdy nepodléhej

Anotace: Nevím, co bych k tomu řekla :]

,,Dituš jdeš domů nebo tu zůstaneš?" zeptal se Patrik, její nejlepší kamarád. Byla to osudná věta. Měla zůstat sama doma u Radka, kterého vlastně nezná a nebo měla jít radši domů? Bylo 23:00, nemohla jít domů, na to byla moc opilá a bylo jí teprve 16. Pořdá si v hlavě přemítala tuto otázku. Dveře se zavřeli. ,,Nebude Ti vadit, když tu chvíli zůstanu?" Sama nevěří tomu, co řekla, vždyť jsou oba opilí, nemůže tam zůstat. ,,Určitě nebude, jdeme dokoukat ten film?" zeptal se Radek a přesunul se do obýváku. Asi snad ani její odpověděl neočekával. Neprotestovala, nezmohla se k tomu. Přece jenom ten kluk byl pěkný a strašně milý. Ona si sedla na pohovku a on na křeslo. ,,Pojď sem, já Tě nesežeru" zasmála se na něj. Pane bože, co to zase plácá?! Najednou jako by nechápala sama sebe, ale Radek se zvedl a sedl si za ní. ,,Nemáš hlad?" zeptal se jí. No podle všeho byl slušně vychovaný. ,,No trochu" jasně, že měla hlad bylo 11 večer a naposledy jedli asi v 5, když k němu přišla. Najedli se, film skončil. Měli ho rozkoukaný už od předtím, takže teď trval asi jen 10minut. Přesunuli se do pokoje, kde si Dita sedla na malý gauč a Radek naproti ní na židli. Byla tma, nerozsvítili si a tak na sebe neviděli. Povídali si o různých věcech, najednou se zvedl a šel si lehnout do postele. Dita cítila, jak jí začíná být špatně a začala mít i neblahý pocit. ,,Pojď sem" promluvil do ticha Radek. Bála se toho, že to řekne, ale na druhou stranu na tuhle větu tak čekala. Neváhala, zvedla se a šla. bylo to sice jen pár kroků, ale strašně se jí zamotala hlava. Sedla si. ,,Není mi dobře, můžu si lehnout?" snad ani nečekala na odpověď a lehla si. Zavřela oči, tak strašně se jí chtělo spát, bylo jí hrozně. Najednou cítí pod svým tričkem ruku. ,,Neblbni" pronesla tiše, když se vzpamatovala ze šoku. Zvedl se a šel zamknout dveře do bytu. Do pokoje se vrátil se slovy: ,,To abys mi neutekla." Měla z něho najednou strach, znala ho sotva pár hodin, co když jí něco udělá?! Lehl si zpátky vedle ní a pokračoval v tom, co dělal před chvílí. Marně se mu to snažila rozmluvit, ale najednou dal pokoj. Asi poznal, že to nemá cenu. Přesto se s ní líbal. ,,Si krásná" řekl najednou. Dita neměla slov, něco takového nečekala. Od té chvíle jí neustále říkal, jak je krásná a hodná. Jak se mu hned zalíbila, ale že nechce vztah. Tak tohle je typický. Ditě se od něj nechtělo i když si to nechtěla připustit, přece jenom jí s ním bylo vážně moc hezky. Šel ji doprovodit až domů, rozloučili se polibkem a Dita šla spát. Nenaspala toho moc, po 2 hodinách se probudila. ,,Co jsem to udělala?! Jak jsem mohla?! Vždyť mám srdce jen pro Roberta" opakovala si pořád v hlavě. Brečela až do rána.