Objekt žárlivosti - část 3.

Anotace: Další díl :P

Sbírka: Objekt žárlivosti

Uruhovi se z toho nekončícího polibku téměř podlamovaly kolena, ovinul tedy svou volnou paži kolem Kamijova krku. Jeho sladká chuť v Uruhovi nadobro probudila tu dlouho utajovanou a nepředstavitelně obrovskou touhu. Kamijou líbal tak perfektně! Hladil ho po jazyku tím svým a občas přejel po jeho horním patře, což Uruhu nesmírně vzrušovalo. Kamijou si k sobě Uruhu přitiskl, jednu ruku stále ponořenou do jeho jemných vlasů a druhou mu navlékl darovaný prsten, aby ho mohl následně obejmout v útlém pase.
Uruhovi pomalu docházel dech. Tak moc chtěl víc, a víc, že zapomínal dýchat. Na chvíli se odtáhl a mírně po dechu zalapal. Cítil své srdce prudce narážející do hrudního koše, jenž se zrychleně zvedal a opět klesal, svůj tep vnímal i ve svých uších a celkově se cítil jako pod vlivem nějaké drogy. Takovou energii, která prostupovala jeho tělem a nechtěla ho opustit, nikdy v životě nepoznal. Zadíval se do Kamijových šedomodrých očí, které se teď leskly, a mohl si všimnout trošku rozšířených zorniček. Jeho pohled byl pohled Vášně. A Uruha se jí chtěl odevzdat. Prohlédl si rty, nyní sytější a vlhké od dravého polibku, a nedočkavě se po nich opět vrhl. V Kamijově hrudi se vzedmula vlna vzrušení, jež putovalo po celém jeho těle a zasahovalo každičký nerv až k zbláznění. Chtěl ho! Tak dlouho, a teď je tu! V jeho vlastním domě! Udělal opatrně krok směrem k posteli podpíraje Uruhu, aby po nečekaném pohybu Kamija neupadl. Uruha poznal, kam směřuje a zbytek cesty vedl Kamija on. Jakmile si lehl do měkkých peřin, Kamijou si klekl nad něj, jen se díval a po chvíli se usmál.
"Co?" znejistěl Uruha.
"Jsi okouzlující." Vyslovil Kamijou svou domněnku nahlas.
"Vážně?" pozdvihl Uruha obočí a jeho hlas prozrazoval, že tomu moc nevěřil.
"Co myslíš?" Toto něžné flirtování se Kamijovi líbilo. Zvláštně ho lechtalo v hrudi, když se na Uruhu díval a jeho vzrušení nabývalo na intenzitě. Nešlo mu odolat. Pomalu se na něj přitiskl a levou rukou se podpíral v loktu, aby Uruhu úplně nezalehl. Opět se s ním spojil ve slastném polibku. Nechal svou pravou dlaň, aby si pod Uruhovým trikem našla cestu k jeho nahým bokům. Zároveň vnímal mírně se třesoucí prsty svého milence, který se pokoušel rozepnout výstřední kabát. Kamijou se nazdvihl, kabát si rozepnul a odhodil na zem, aby mohl Uruhu vysvléknout z rukávů již rozepnutého kabátu. Nechal jej pod Uruhovými zády a sundal bílé tričko. Uruhova pleť byla lehce snědá a jeho svaly vypracované. Bože, to byl pohled! Poháněn stále rychleji vzrůstající touhou sklonil se nad tím hořícím tělem a začal jej obdarovávat letmými polibky. Nejprve olízl krk, odolal touze ochutnat obsah pulsujících tepen, a pokračoval směrem k první bradavce, u níž se na chvíli zastavil, aby jí mohl vzít s citem mezi zuby, dotknout se špičkou jazyka a poté jemně skousnout. Stejný manévr vyzkoušel i na té druhé. Uruhova reakce byla všeříkající. Mírně se prohnul v zádech, nehty zaryl do peřin, zaklonil hlavu a z jeho hrdla vyšel hluboký vzdech, jenž Kamija dojista utvrdil v tom, že nesmí přestat. Kamijou se pro sebe pousmál a pokračoval v Uruhově utrpení. Jazykem vyznačil cestičku zprostřed hrudi až k pupíku. O Uruhově stoupajícím vzrušení svědčil i silný tlak v klíně, jenž nyní Kamijou cítil na svých prsou. Ach! Ta touha! Rychlým pohybem se vrátil zpět k Uruhovým ústům a provokativně mu olízl rty kolem dokola, než se opět setkal s jeho jazykem. Pravou rukou se začal dobývat do jeho kalhot.
Uruhovi se motala hlava. Bylo to jak opium! Nikdo ho tolik a právě takhle nevzrušoval jako teď Kamijou. Jakmile ucítil dotyky blízko svého vzrušení, kterými se Kamijou snažil rozepnout pásek a knoflík u kalhot, uvědomil si, že on Kamijovi sundal jen kabát. Stále ho líbaje na ústa zvedl své ruce k jeho košili a dal se do zápasu s prvním knoflíčkem. S roztřesenými dlaněmi to nešlo snadno, ale za chvíli se mu to podařilo. Následně pak druhý, třetí, až se dopracoval k poslednímu a košili Kamijovi svlékl. Jeho kůže měla tak zvláštní barvu! Vypadala bledě, skoro průsvitně a přesto byla dokonale svěží. Nedočkavě, ale opatrně se jí dotkl. Mohl by přísahat, že z Kamijova těla až doteď sálalo teplo, jakmile ale své dlaně položil na jeho záda, byla studená. V okamžik Uruhovy jím nepříliš vnímané úvahy dobojoval Kamijou s opaskem a knoflíkem a vklouzl svou rukou pod spodní prádlo. Ruka bledého muže byla oproti jeho zádům hřejivá. Teplo Uruhovi přivodilo další vlnu nepopsatelného vzrušení. Nahlas vydechl a svými nehty se zaryl do té vzácné bledé kůže, která tolik voněla po růžích. Ten slastný pocit, který vteřinu co vteřinu sílil! Uruha měl pocit, že to napětí už nevydrží! Matně si uvědomoval, že má ještě kalhoty, ale nic neřekl a nechal zkušenou ruku, aby mu dopomohla k vrcholu.
"AAAAH!!" vykřikl Uruha, propnul se v zádech a stisk nehtů ještě zesílil. Ano! Cítil proud, který jím procházel a postupně tak uvolňoval celé jeho tělo ve slastném uspokojení. Prudce oddechoval a konečně pomalu otevřel oči. Pohlédl na Kamija a viděl, jak si olizuje své prsty. Žádný z jeho předchozích milenců to nikdy neudělal. Ach, Kamijou je božský!
Cítit Uruhovo vyvrcholení ve své dlani byla pro Kamija slast. Chtěl víc! Chtěl ho celého! Uruha na něj hleděl svým nevinným obličejem, který byl v kombinaci s jeho vzrušením naprostý zázrak. Kamijou se k němu zas naklonil a krátce, něžně ho políbil. Chtěl ho, ale bál se. Bál se sebe.

"Ka-mijou." Vydal ze sebe Uruha a vnímal svůj ještě stále zrychlený tep.
"Nic neříkej." Zarazil ho Kamijou, odmlčel se a pokračoval. "Nechci o Tebe nikdy přijít, rozumíš? Dej mi slib, že nebudeš nikdy vcházet do jiných místností, než do těch, které jsi dnes viděl."
"Já…" Uruha byl zmatený a zároveň také čekal, až bude dýchat normálně.
"Slib to."
"Proč? Tedy, samozřejmě. Vždyť jsem na návštěvě, kam jinam bych asi chodil."
"Ty nerozumíš, co žádám." Znervózněl Kamijou, vzal do dlaně Uruhovu levou ruku a přejel prstem po temném kameni s rytinou uprostřed. Uruha ho sledoval.
"Nechci Tě tu jen jako hosta." Vysvětloval Kamijou. "Zůstaň tu se mnou. O Tvé věci se postarám, nemusíš mít žádné obavy. Vše, co vlastníš, nechám převést na své sídlo. Jen mi slib, že nevstoupíš do jiných místností." Uruha byl zaražen. Samozřejmě chtěl s Kamijem být, ale tohle bylo moc rychlé a podezřelé.
"Promiň, ale ne. Nejsem připraven s tebou bydlet." odmítl, vstal a zapnul si kalhoty. "To, co jsem s tebou dnes prožil, bylo nádherné, okouzlující, úchvatné, nepřekonatelné, šíleně vzrušující a tak dál. Ale nemám odvahu se k tobě hned nastěhovat." Kamijova bledá tvář se otočila za Uruhou a na kratičkou chvíli posmutněla.
"Ale ano!" byla v Kamijově hlase slyšet neústupnost. "Neboj se ničeho, já tu budu stále s Tebou. Budu Tě chránit a milovat, budu ti navždy oporou. Tak dlouho jsem čekal na den, kdy Tě budu moci zahrnout svou láskou. Tak dlouho jsem čekal na den, kdy ti předám svůj prsten na důkaz toho, jaké bezmezné city k tobě chovám. Prosím, splň mi mé přání. Splníš si jej i sobě, není-liž pravda?" Sledoval Uruhu, jak tiše stojí a hledí jeho směrem. Čekal, co odpoví. Musí souhlasit! Musí se nechat ochránit.
"Proč jsi čekal?" v Uruhově hlase byla slyšet křivda.
"Bál jsem se." Zněla odpověď.
"Čeho?"
"Sebe."
Uruha těm odpovědím nerozuměl tak docela. V Kamijově pohledu ale bylo něco, co ho přitahovalo a nutilo říct "ano". Už nechtěl promarnit jediný den. Asi má Kamijou pravdu. Uruha si vedle něj sedl.
"Souhlasím tedy." Řekl nakonec.