Romantický příběh

Anotace: Kdysi jsem ho znala

Romantický příběh
Od narození byl jiný, jeho svět tvořily zvuky, vůně a dotyky. Jmenoval se Oldřich, pracoval jako masér a zákaznici si ho nemohli vynachválit.
Sylva byla užitková keramička, která dělala hrníčky, misky z hnědé hlíny, pak je lakovala na šedobílo a celkem výhodně prodávala. Nyní však byla na dovolené, protože si potřebovala odpočinout a taky jí došla inspirace. Přicházela tedy k Oldovi neboť atmosféra v jeho pracovně byla příjemná, místností zněla něžná hudba a vzduch byl prosycen vůní koření
Uléhala na lehátko a vnímala ruce, které jí jemně klouzaly po těle. Zavírala oči a snila, o lese, o skalách, ale taky o hebkých prstech mladého muže na své kůži.
„Kdy končíte?“, zeptala se.
„Asi za hodinu“, odpověděl.
„Počkám vás“, pokračovala.
V civilních šatech vypadal trochu jinak. Zašli do kavárny na večeři a ona sledovala jeho jisté pohyby, když opatrně krájel maso nebo zvedal k ústům sklenku vína.
Pak cestou ke svému bytu jí popisoval vše kudy procházeli. Dodnes neví, jak mohl tak věrně vystihnout strom nebo starý dům hodící se na ateliér.
Byl vážný ne však smutný a všemi póry chápala, jak moc si váží života. „Tady jsem vyrostl“, řekl.
Rozhlížela se zchudlou ulicí a pronesla: „Máte na víc“. Neříkal nic, jen mlčky kráčel dál.
Když přišli k nízkému domku zeptal se jí, jestli se může dotknout jejího obličeje. Zavřela oči a nastavila mu tvář. Konečky prstů ji přejížděl přes líce a pak řekl: „Jste hezká“.
Usmála se, rozloučila a vyrazila k domovu, volal na ni, že ji doprovodí, ale odmítla.
Další odpoledne trávili taky spolu, pozval ji na večeři, kterou sám vařil. Měl hluboký hlas, když vysvětloval, co do jídla dává. Mluvil zajímavě a dobře se poslouchal. Při tom sledovala, jak mistrně krájí zeleninu a všechny ostatní ingredience do guláše, na který ji pozval.
Potom seděli v zahradě v houpačce a dívali se na hvězdy. Ukazoval jí známá souhvězdí, ptala se: „Odkud to všechno znáte?“
„Otec mě učil“ řekl.
A vyprávěl o svém dětství, o rodičích, sestře, která se teď o něj starala.
Všechno mu uspořádala tak, aby to lehce našel. Kromě ní vlastně nikoho neměl. Přemýšlela: Je to nesmírně silný muž, co všechno umí, je milý, ale přece stále sám.

Vstala a šla k vrátkům Kráčela zeleným loubím, on se pomalu sunul za ní a bílá hůl mu cinkala o kamennou zem.