Kočičí život

Anotace: Po letech jsem se rozhodl zkusit zase něco napsat... Ona a on.

Sbírka: Ona a on

"Tak si táhni třeba doprdele, a doufám že se ti cestou něco stane!" zařval totálně opilý Petr a vrávoravě se vydal zpátky do areálu letního parketu. Dost ji to vyděsilo, odvoz už měla zavolaný ale přesto se rozhodla odejít na vzdálenou křižovatku. Co kdyby se ten opilec vrátil. Chvíli šla, zastavil u ní starý favorit. Z místa řidiče na ní zavolal on.
"Nechceš vzít?"
Všiml si že je vyděšená. Ale stejně byla krásná. Pokusila se o úsměv, řekla že zavolá tátovi, aby kdyžtak nejezdil. "...dobře tati, tak jo, zatim ahoj."
Položila telefon a upřela na něj své oči.
"Tak klidně jeď, a děkuju ti. Ahoj"
Tak nic, odvezu ty vožralý pražandy, řekl si a rozjel se. Po třech kilometrech cesty byli u cíle. Poděkovali, vystoupili. Pak ho to napadlo. Její táta musí jet nějakejch deset kilometrů, třeba to stihnu!

Motor favoritu řval v otáčkách. Auto se smýkalo na rozbité okrsce. Ač mobil ukazoval brzkou ranní hodinu, jemu se nechtělo spát. Plně se soustředil na jízdu. Zařadil další rychlost a opět sešlápl plyn k podlaze. První kilometr za sebou.

Jak je vůbec možný, že ji miluje. Když ji bylo třináct, jemu patnáct, poprvé se viděli. Nijak zvlášť na něj nezapůsobila, jen další puberťačka která se usmívá hned jak on promluví. A dneska? Nejradši by skákal radostí, když mu napíše. Ale to ona ne, to jen občas. Nestála o něj, on si to ale nechtěl připustit.

Byl v půlce cesty. Křižovatka, docela nebezpečná, lepší je si na ní zastavit. Podřadil na čtyřku, sešlápl plyn. věděl že to vyjde. Nebo nevěděl?

Tehdy se slavil silvestr. Jemu se povedlo na mol se opít. Ona nepila. Koukali spolu na ohňostroj. Obejmul ji zezadu. Nebránila se. Vlastně nedělala vůbec nic. Jemu bylo všechno jedno. Hřálo ho její teplo, cítil její vůni a nechal se šimrat jejími vlasy. Pak od něj odešla. Nechtěl ji pustit. Asi to tenkrát bylo trapný.

Po křižovatce přišla konečně lepší asfaltka. Ale klikatá. V kolika že projel tuhle zatáčku posledně, v 80ti? Tak dneska to dáme 100kou, není čas. Staré vyrachtané tlumiče zavrzaly, auto se naklonilo. Pevně se chytil volantu, hlavně nedupnout na brzdu. Vyšlo to.

Horký letní den, tak horký že ani ptáci pořádně nezpívali. Jen včely bzučely a poletovaly po louce. Byl slyšet smích a jekot, omladina blbnula ve vodě. Díval se na ně z té louky, neuměl plavat tak se jen povaloval na břehu. V plavkách jí to slušelo. Cítil vzrušení z jejího poprsí. Tehdy byl přesvědčen, že všechny city k ní pramení jen ze sexuálních pudů. Debil.

Už vjížděl do vesnice. Solidní prasárna, za značkou tam mít devadesát. Ale na křižovatce nikdo nebyl. Smykem zastavil. Doufal že ona se vynoří odněkud ze stínu. Pak nebude na nic čekat a prostě ji políbí. Ne, křižovatka byla prázdná. Tak nic, ale co kdyby ho ještě prozvonila, nebo něco? Odvozil zbytek party, dalo to práci, když skončil, už svítalo. Zaparkoval auto a vylezl na nedaleký kopec, počká na východ slunce. Byl krásný. Ale bez ní ho to vůbec nebavilo...