Druhá kapitola

Anotace: Edith Piaf,E.A.Poe,Havran a spol. Mojí želvičce Madlence na kterou jsem skrz časoprostor nikdy nezapomněla...

Edith zpívá...ta písnička mě kolébá a zároveň drásá...paní co mě hlídá a říkám jí teto,mi vysvětluje že jí našli na ulici a pojmenovali vrabčák...
"A ona neměla maminku?"ptám se
"Měla ale maminka jí nechtěla a tak jí zabalila do pláště a dala na schody policejní stanice..."
"A kdo se o ní staral...?"
"Vyrůstala na ulici"
Z toho hlasu cítím sebe...je mi to tak blízké i když nevím o čem zpívá vím že je to o bolesti...
Teta mi čte knihy co jí padnou pod ruku...nejradši mám Havrana
neznám význam slov "nikdy víc"ale tuším že je to cosi definitivního ...
Havran mě provází mými stíny...a taky moje želvička...já tu želvičku miluju...je totiž dokonalá a nechá se šimrat pod bradičkou,je to moje kamarádka...
Taky si čteme detektivku o služce co jí milenec uřízl hlavu...bojím se.
Uřízne táta mamince hlavu?
A mě?
Bojím se...ale tma je hodná schová mě pod hebkými křídly havrana...
Ta služka s useknutou hlavou mě dost trápí a taky život Edith...
Máma je zase pryč a nikdo mi neodpovídá na mé otázky
Vím že umím létat-no fakt,ale nesmím...
Vím že za skříní žije stín ...
Táta mi napustí vanu...snaží se cítím to a snažím se taky.
"Na slzy jsi už velká,pláčou jen malý poserové"
Říká a já sedím ve vaně a namočenou rukou si tvořím pramínky slz na tvářích...hraju si že jsem Edith...jsem malej opuštěnej vrabčák...
Táta vymyslí bezva hru...jsem ve vaně a on mi tam hází špinavé prádlo a já ho jak se meju neobratně peru...Baví mě to...hned jsem pradlenka z pohádky...
Jen kdyby ten stín...uříznutá hlava v mé představě vítězí...
Kroky na chodbě...
Svět ustrne v letu...sedím mezi ponožkama plovoucíma po hladině...voda stydne...a Edith zpívá o nekonečnosti žalu...rve si srdce na cáry...křik z kuchyně...
Rány...zvracím a voda stydne...
Zvratky kolem mě plují a vypadají nádherně odporně...a voda stydne...
Chtěla bych aby mě máma vzala umyla v čisté teplé vodě a řekla"To bude dobrý broučínku..."a uložila mě do čisté postele...
Jenže maminka se pere s tatínkem...a voda stydne...uřízne jí táta hlavu...skoro nedýchám napětím...
Barevné prádlo ...
Edith...
Jsem čarodějka nesmím plakat ale voda je proklatě studená....
Havran zakrouží kolem žárovky v koupelně...
Chci do postýlky s želvičkou...chci kakao...chci mámu...
Jsem čarodějka a musím to vydržet ale voda je studená...
Barevná kola...
Vymačkané pomeranče -rudé jak krev...táta jednou řekl "Dej ručičku na kamínka"a já blbá husa jí tam dala...
Mám horečku a ve snu se mi vrací ten hnusnej zážitek s kamnama...
Mám horečku...zánět ledvin...studená voda...a teplá postel...cukr a bič...
Lítám...
"Broučínku já ti slibuju,já přísahám že už nikdy nedopustím aby jsi takhle trpěla!Slibuje
Sliby...kecy...hovna...sračky...
Spálená ruka...studená voda...zvratky...
"Mami?"
"Přijdu hned"
Věřím,věřím jí...jen Havran a Edith vědí svoje...