Návštěvnost
Elizabeth
Elizabeth
Anotace: Jakou útěchou může být lživá fantazie...
V nekonečných ulicích města se ztrácela malá Elizabeth. Spěchala ke kopci tyčícím se nad starými domy. Věřila, že osud její i ostatních je pouze v jejích rukou. Chtěla se postavit vlastnímu strachu. Už nikdy se nebude schovávat, až na obloze uvidí letájící monstra. Nebude utíkat před pláčem lidí, kteři truchlí nad ztrátou jejich blízkých. Už nikdy.
Teď, když stála nad městem, přála si, aby slunce nezašlo. Protože věděla, že až údolí překryje poslední zlatá vlna, přijdou orli. Orli, kteří nalétávaly na město celé roky. Setkání s nimi se bála, ale zároveň doufala ve změnu.
Poslední stíny před tím, než tma pohltí celý kraj, patřili přilétajícím tvorům. Na obzoru byli vidět tří ptáci mávající křídly, tak velkými až se tajil dech. Jejich oči se bezcitně leskly, přesto pohled na to, jak si vítr pohrával s jejich pěřím působil smutně.
Elizabeth vzhlédla k obávaným kolosům.
,,Proč? Tahle válka trvá přece už tak dlouho, lidé umírají a ti ostatní žijí ve strachu. Ptám se proč?" pronesla hrdě třesoucím se hlasem.
,,Jak si řekla, tahle válka trvá už dlouho. Dokonce tak dlouho, že už nikdo neví proč. Na počátku byla válka, nenávist, celá léta, každý večer sem přilétali někteří z nás. Postupem času se z toho stal zvyk. Nikoho z nás netěší zabíjet." řekl jeden z orlů, tak mohutným hlasem, že Liza cítila, jak se při jeho slovech chvěje země.
,,Prosím, přestantě s tím. Představte si, že se můžete každé ráno probouzet s čistým svědomím. Nikde žádný pláč, jen smích ozývající se z oken domů." v tuto chvíli už holčička plakala.
Orel se na ní dlouze zadíval. ,, Jsi velice moudré děvče. Myslím, že už neni důvod tu dál zůstávat." Po těchto slovech se všichni tři orli otočily a vzlétly do tmy.
Elizabeth běžela dolu do města. Představovala si radostné úsměvy jejího bratra a matky. Utíkala ulicemi města. ,,Už se nemusíte bát, už se nikdy nevrátí" smála se a pokřikovala do všech stran.
Malá dívenka ležela na zaprášené zemi, ležela a přikrývkou jí byli trosky jejího domova. Snad byla šťastná, už nikdy neuslyší děsivý zvuk létajících strojů. Nemusí se bát. Oni se nevrátí. Už nikdy
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskJeště bych si dovolil malou pozvánku - www.postreh.com/phprs
Teprve se to tam rozjíždí, ale je to kvalitní a má to perspektivu. A je tam více lidí, kterří píšou podobně jako ty, tak to tam spíš ocení. Jak jsem ti říkal, že na Totemu jsou redaktoři slabým článkem, tak tady to snad bude lepší.
Měj se. Ať se daří.
01.05.2006 00:33:00 | WhiteShadow
Líbila se mi, zase je v tom něco takového Koštětovského.
"Své pohádky už nikomu nevyprávěla, ona jimi žila."..- to se mi líbilo.
Vytkl bych jen to, že ti orli s tím po mnoha letech přestali příliš snadno..
Má to myšlenku, vývoj, čtivost..-zkrátka líbí..-77 bodů.
01.05.2006 00:29:00 | WhiteShadow
Opravdu moc hezounká povídka. Taková myšlenka by mě nikdy nenapadla. Jen si říkám, jestli by to ve skutečnosti šlo tak lehce.... Ale to bude nejspíš mé ujeté myšlení, protože já jsem celá taková nějaká "ujetá" :D.
A Chyby na sobě, ty vidím pořád.A jejich strašně moc. Připadám si, že jsem takové ztělesnění chyby. Jenže moc dobře nevím, co mám brát za chybu.
Někteří si stěžují, že místo abych se učila fyziku, píšu si nějaké kraviny (spolusedící), jiní zase ať píšu, že to alespon trochu umím(spolužačky) nebo že to jde ke mně víc než fyzika. Tak jak mám vědět, jestli to "psaní" je nebo není chyba. A tak je to se vším.
Promiň za ten dlouhej komentář, skoro netýkající se Tvého díla, ale k tomu není co říct, je prostě bezva a já dávám 100% :)
07.03.2006 09:47:00 | Kristýna M
Promin, nechtěla jsem to tam dát dvakrát :)
07.03.2006 09:47:00 | Kristýna M
Opravdu moc hezounká povídka. Taková myšlenka by mě nikdy nenapadla. Jen si říkám, jestli by to ve skutečnosti šlo tak lehce.... Ale to bude nejspíš mé ujeté myšlení, protože já jsem celá taková nějaká "ujetá" :D.
A Chyby na sobě, ty vidím pořád.A jejich strašně moc. Připadám si, že jsem takové ztělesnění chyby. Jenže moc dobře nevím, co mám brát za chybu.
Někteří si stěžují, že místo abych se učila fyziku, píšu si nějaké kraviny (spolusedící), jiní zase ať píšu, že to alespon trochu umím(spolužačky) nebo že to jde ke mně víc než fyzika. Tak jak mám vědět, jestli to "psaní" je nebo není chyba. A tak je to se vším.
Promiň za ten dlouhej komentář, skoro netýkající se Tvého díla, ale k tomu není co říct, je prostě bezva a já dávám 100% :)
07.03.2006 09:44:00 | Kristýna M
Je to zvláštně působící,řekla bych až pohádková povídka,ale líbí se mi právě tím,jak je zvláštní.Zdá se mi,že máš čím dál,tím lepší povídky...
18.02.2006 20:15:00 | Hejky