Šukací stroj. Část 4.

Anotace: ano, ano. Pokračujeme. Nová postava a taky něco k tomu, proč ten název.

„Přežít žití
to je k zblití
není zbytí
když jste zbití
a bez pití.“
Blábolím si už značně ovlivněn absinthovým kamarádem a pletu nohu přes nohu. Dveřím jednooké holičky jsem se radši vyhnul obloukem. VELKÝM. Srovnatelným s tím negerským šulinem. A nemyslím to spojení, teď jako vulgární urážku, ale příslušný orgán. Připadám si pomalu už jako posedlý. Vám ne?
„Přežít žití
není zbytí
a bez pití
když jste zbití
je to k zblití.“
Zjistil jsem, že se cítím venku nějak sám a tak sem zamířil žít a později i blít do putyky. A protože bych se s Bubou dnes nerad potkal, tak sem si vyhlídl nějakou, ve které jsem ještě nebyl. Byl to spíš bar než hospoda. A já tam nechal nějak víc peněz, než sem zvyklý. Krom toho se ten večer nic zvláštního nestalo. Aspoň, co si pamatuju. Co si nepamatuju, o tom logicky moc nevím. A taky nevím, jak jsem se dostal do bytu. A už vůbec si nepamatuju, co dělalo v posteli to monstrum.
Vemte si asi metr a půl velkou, do hladka vyleštěnou trubku a na každé straně asi třiceticákové, růžové robertky. Na trubce bylo vyryto „Šukací stroj, prototyp 1“.
Na můj mozek, který se takto po ránu teprve rozehříval, toho bylo moc. Chtěl jsem si tu jen mírumilovně pít a občas psát a najít si třeba i práci. Ale ne. Já musím mít domovnici, která si přivydělává vyholováním chlapských koulí a pak najít v posteli takovou... věc.
Když si v průseru. Není dobré být v průseru sám. A já v pitkách našel v tomhle kraji spřízněnou duši. Teda mezi tím bordelem zmrdů a budižkničemů. Pomalu jsem vstal. Bolesti hlavy jsem měl mimořádně vymazlené. Rozhodně jsem na tom včera makal. A břicho? Jednou jsem v blbosti vypil skoro celé zkyslé mléko, tak dnes jsem se cítil hodně podobně. Teda jen s tím rozdílem, jako bych ho tentokrát už celé do sebe dostal. Musel jsem se vyblít. Žluč byla nazelenalá, takže sem musel pokračovat v absinthovém večírku. Až jsem se cítil trochu líp, zapálil jsem si předposlední cigáro, co sem našel v balíčku a zašel ke stolku s telefonem. Byla to spíš dřevěná barová židle než stolek a na ní byl i notes s čísly. A vytočil Ruprta. Neboli Otvírák jak ho přezdívali. To proto, že „otevřel“ nejvíc holek a ženských v okolí a zbavil je panenství. Ten bude vědět co a jak se mého problému zbavit. Vždyť to musí někomu patřit. A já takový kutil nejsem, obzvlášť vůbec nevím, kde bych sehnal dva takové růžové nabijáky. Řekl sem mu, ať koupí nějaké cigára a pivka. Čekal sem, že ho vyruším a bude zrovna někoho klátit, ale podle hlasu měl taky kocku.
„Jasně vole, za chvíli sem u tebe.“
Sdělil mi můj zachránce. Já se zatím šel osprchovat a dát trochu cajku.
Otvírák měří snad na chlup stejně jak já, akorát má hezčí ksicht a o něco míň chlastá. Ale když to rozjede, stojí to za to. Pozval jsem ho dál a obeznámil ho s mou starostí. Mezitím jsme si otevřeli pivko a Ruprt se jen smál a šel se mnou do ložnice.
„No kurva. A já si řikal, komu sem ho svěřil. To je můj Šukací stroj.“