Vigeras

Anotace: Cestou na ostrov Kirena Delisha získala svou další, už jedenáctou, zbraň.

Sbírka: Delishiny věrné prodloužené ruce, které tě stáhnou do hlubin zapomnění

14. Täsenil, 3E892

     Když jsme se vrátily z Elfie, Selidah byla stále posedlá touhou najít svého manžela. Zanedlouho jsme se ovšem setkaly s jedním mužem, který nám tvrdil, že na ostrově Kirena, který leží několik mil západně od pobřeží Říše, by se mohl nacházet někdo, kdo by něco věděl o cestování v čase. Vydaly jsme se tedy tam. Musely jsme z Tarlenu vyrazit do přístavu Bergard, který je nejblíže k ostrovu. Tam jsme si pronajaly menší loď, aby nás zavezla na Kirenu. Bohužel, hned po tom, co jsme se vylodily a chtěly jít hledat toho záhadného Eleruse (tak se ten člověk jmenoval), nás zastavili dva muži.

Selidah se ujala slova a zeptala se jich, co chtějí. Ti jí bez okolků řekli, že všechny naše cennosti, načež tasili zbraně. Zbraň toho lupiče napravo, naproti Selidah, byla obrovskou obouručnou sekerou, po níž běhaly plamínky a silně zářila. Naproti tomu ten chlap, který stál proti mně, tasil Vigeras, šavli známou tím, že skolila nechvalně proslulého elfského piráta Niraga.

     Selidah se na mě podívala a usmála se. Hned nato tasila svůj meč, jenž získala od licha při našem prvním setkání. Já na sebe nenechala dlouho čekat. Vytáhla jsem z opasku obě Ulbaradinovy sekery a zaujala bojový postoj.

     Oba chlapi se rozchechtali. Zjevně je pobavil pohled na dvě ženy, které jsou odhodlané se jim postavit. Když jsme na to ale nereagovaly, ten vyšší z nich, majitel zářící sekery, pozvedl koutky úst a zaútočil na Seli. Hned poté zaútočil ten druhý na mě.

     Ohnal se po mě svou šavlí, ale jeho ránu jsem v klidu vykryla jednou ze seker. Vrátila jsem mu úder a kdyby se hbitě neuhnul, zasáhla bych ho. On, protože si zřejmě řekl, že to není moc fér, když já mám dvě zbraně a on jen jednu, vytáhl malou dýku v koženém pouzdře. Trochu jsem se podivila, jak by mu mohla tahle malá zbraň pomoci, a proč vlastně pouzdro neodhodí. Vzápětí jsem to ale zjistila. Muž sklepal pochvu z dýky a v záři večerního slunce jsem spatřila, že je od něčeho mokrá.

     Znovu na mě zaútočil svou šavlí a já se mu vyhnula, ale zakopla jsem o kámen, kterých byla pláž plná. Lupič využil mého škobrtnutí a ťal šavlí po mém rameni. Zablokovala jsem ránu, když tu jsem pocítila bolest v ruce. Pak jsem stočila pohled na ránu, kterou mi způsobila otrávená čepel. Lupič se chraplavě zasmál, odhodil zakrvácenou dýku a otočil se ke mně zády. Pak šel na pomoc svému kumpánovi.

     Zkusila jsem se postavit, ale podlomily se mi kolena. Bylo mi nanic. Ještě chvíli jsem se snažila zvednout se, ale pak svět zčernal.

     Probudila jsem se v nějaké chatrči. Ležela jsem v pohodlné posteli a když se rozmazané objekty zase vrátily do ostrých tvarů, spatřila jsem Selidah, jak vedle mě sedí a v rukou má šavli toho zmetka, který mě bodnul. Když spatřila, že jsem vzhůru, podala mi tu zbraň se slovy, že se s těma dvěma vypořádala a pak šla hledat pomoc. Našla tenhle dům a v něm osobu, která mi pomohla. Tou osobou byl druid jménem Elerus.

Našli jsme tedy toho, koho jsme hledaly a já, ač jsem v boji trochu neuspěla, dostala další zbraň.