Jiskra

Anotace: Na ostrově Kirena získává Selidah svou dvacátou devátou zbraň.

Sbírka: Selidah I: Věrní pomocníci, kteří tě zahubí

13. Täsenil, 3E892

     Snažila jsem se najít Amaruse, kde bylo možné i nemožné, ale stále se mi to nedařilo. Až mi v Tarlenu jeden z potulných kupců prozradil, že na ostrově Kirena, který leží západně od hranic Říše, sídlí poustevník jménem Elerus, který by mohl něco vědět o cestách portály. Chytila jsem se ihned této informace a spolu s Delishou jsme vyrazily na cestu.

     V Bergardu jsme se nalodily na malou bárku, která nás dopravila na ostrov. Naneštěstí nás spatřili dva zloději, kteří v nás viděli snadný úlovek. Když jsme vystoupili z lodi, zastoupili nám cestu, ozbrojeni zjevně magickými zbraněmi.

     Chtěla jsem se s nimi dohodnout, aby se to obešlo bez boje, ale vysmáli se mi. Tak jsme se připravily k boji.

     Dlouhán s magickou obouručnou sekerou se na mě vrhnul a druhý, jenž měl nějakou šavli obalenou fialovými plameny, si zkusil podat Delishu.

     Odrážela jsem jeho výpady vcelku snadno, ale nedařilo se mi prorazit jeho kryty. Vypadalo to, že se svou zbraní už nějakou dobu bojuje, protože věděl, jak ji používat. Pod botami mi klouzaly kamínky, kterých byla pláž plná. Zkusila jsem bodnout po jeho nohách, abych ho donutila odkrýt se, ale uskočil a hned vedl protiútok. Znovu jsem musela přejít do obrany.

     Po chvíli marných snah o vyvedení protivníka z rovnováhy se mi podařilo poranit ho na ruce, když kryl mou ránu. Stáhl paži a já se pustila do protiútoku. Jenže v tom jsem si všimla, že na mě z boku zaútočil kumpán mého soupeře.

     Stáhla jsem se do obrany a dlouhán toho chtěl využít. Nastěstí se mu jeho společník pletl, tak nemohl plně využít své bojové schopnosti. Ten druhý mě zkusil obejít, ale udělala jsem otočku a srazila ho pěstí k zemi. Můj obrat nečekal ani jeden z útočníků. Využila jsem drobného zaváhání dlouhána a sekla po jeho noze. Čepel Vlny hladce oddělila dolní končetinu a lupič se zřítil k zemi se strašným řevem. Mezitím se vzpamatoval druhý lupič a ač měl obličej celý od krve z rozbitého nosu, chtěl se pomstít za svého společníka.

     Odvrátila jsem se od zneschopněného protivníka a zaujala bojový postoj vůči další hrozbě. Lupič na mě zaútočil, ale jeho útoky ovládl hněv a byly snadno předvídatelné. Po několika chvílích boje jsem ho probodla. Vrátila jsem se ke skučícímu zlodějovi a vytrhla mu z pásku dýku. Za chvíli to měl za sebou.

     Rychle jsem přiběhla k Delishe, která mezitím úplně ztratila správnou barvu. Byla celá bílá. Vtom jsem si všimla, že zpoza stromů stoupá k nebi kouř. Rychle jsem vzala mladou ženu do náručí a donesla ji k chatrči.

     Otevřel mi starý člověk, který mi s Delishou pomohl a uložil ji do své postele. Slíbil mi, že ji dá do pořádku a já že mám jít zatím ven. Věřila jsem mu, a tak jsem šla uklidit po boji. Dlouhánovi jsem uzmula jeho sekeru a tomu druhému jsem vzala jeho šavli pro Delishu. Pak jsem obě mrtvoly zakopala.

     Když jsem se vrátila, ten stařec mi sdělil, že se jmenuje Elerus a já si oddechla, že jsme našly toho, koho jsme hledaly. Delishe jsem dala novou zbraň do sbírky, když se probrala a já si do té své mohla přidat také nový úlovek.