Fraška

Anotace: Nemíváte někdy během postávání na zastávce ve sněhové vánici pocit, že je svět zatraceně malej?

Po celou dobu svého postávání na onom rohu se nemohl zbavit podivného pocitu procitnutí. Už nikdy více se necítil volný. Nebyla obloha, jen šedý strop. Nebyly lesy v dáli, jen nepřesvědčivé ploché herní kulisy. Okolí byla scéna a sněhem pokrytá poštovní schránka jen rekvizitou. Lidé na ulici byli jen přesvědčivě hrajícími hloupými loutkami, sníh, který je od sebe odděloval, jen peřím. Vše, co předtím shledával daleko, bylo blízko a vše, s čímž doteď počítal jako se samozřejmostí, pouhou fraškou.

Pak světla sálu ztmavla a kopa hvězd sledovala dnešní představení. Když se sál utišil a prostorem zněly pouze hlasy na scéně, začal se On strachovat. Strachovat se pádu opony.