Fuck Me!

Anotace: Krátký vánoční příběh o tom, jak je občas těžké rozejít se se svojí přítelkyní...

24. prosince 1998
Chtěl jsem to udělat teď. Měl jsem v sobě tolik zloby, že jsem si chtěl ten její pohled vychutnat právě na Štědrý večer, pár chvil poté, co si rozbalíme dárky jako dvě největší hrdličky pod sluncem. Neměla to dělat, holčička, neměla!
Na mém budíku odbila osmá hodina a já jsem si na posteli hrál s dárkem pro Angelu, na jejíž pohled, až jí ho ukážu, jsem se tak strašně moc těšil. Konečně zazvonil zvonek u dveří a poté klepání do rytmu jedné koledy. Zastrčil jsem dosud nezabalený dárek pod polštář a běžel jsem otevřít. Angela v norkovém kožichu se na mne usmála svýma hezkýma očima a já jsem její úsměv opětoval jako ten nejšťastnější milenec pod sluncem. Chudák ani netušila, že se s ní chci dneska rozejít.
Vařil jsem samozřejmě já, aby žena mohla mít v tento sváteční den co největší pohodlí. Celé dopoledne jsem se pachtil s přípravou bramborového salátu a kapra, kterého jsem doopravdy ulovil vlastním prutem na svém oblíbeném rybníce. Nebyl jsem špatný kuchař a když jsem ten večer šel ochutnat, jestli mají brambory v salátu správnou teplotu, musel jsem se pochválit. V kuchyni u malého stolku se svíčkami uprostřed a dvěma přezdobenými talíři stála Angela, která si sama vybrala stranu, na níž si chtěla vychutnat dnešní večeři. Pozoroval jsem ji přes škvíru ve dveřích špajzky, odkud jsem pár vteřin poté začal nosit na stůl kapra a mísu salátu. Angele zajiskřily oči, ale já v nich viděl jen nenávist. Zajímalo by mne, co viděla v mých očích tenkrát ona. Krve by se ve mne totiž nedořezala.
„Bylo to vynikající, Marku,“ usmála se zářivě a modrým ubrouskem si decentně utřela ústa. Dojedl jsem o dost dříve než ona, jelikož mi nervozita nedovolovala si jídlo naplno vychutnat. Vtom mne pohladila po ruce a já cítil mráz, který mi přešel po zátylku. „Nepůjdeme na chvíli do ložnice, lásko, dnes by mělo být vše naprosto perfektní, nemyslíš?“
„Rád, holčičko, jen chvilku počkej, nemám v ložnici příliš uklizeno. Jen co tam malinko poklidím, přijdu si pro tebe.“ Nasadil jsem opravdu milý a vstřícný tón, až se mi z něj udělalo poněkud nevolno. Naštěstí mi na něj kývla a já se mohl zvednout a přes chodbu odejít do ložnice. Seděla za mými zády a její jistě zvědavý pohled mne zezadu doslova propaloval. V ložnici nebyl nepořádek. Jen jsem si chtěl vzít svůj dárek, aby jej náhodou nenašla. Bylo by potom po velkém překvapení.
Sotva jsem vyšel z ložnice, řekl jsem Angele, že se půjdu ještě umýt, než půjdeme na věc. Ona to vzala na vědomí a odešla do ložnice.
Stál jsem před velkým zrcadlem a rukama se opíral o umyvadlo. Byl jsem s Angelou dlouhé dva roky a kvůli jednomu incidentu jsem to chtěl vše zahodit. Dát ji svůj poslední dárek a poslat ji k čertu. Nedokázal jsem ta slova říct ani nanečisto a nechtěl jsem vidět, jak se budou moje rty hýbat, až na mne Angela pohlédne těma černýma očima plnýma překvapení. Možná můj dárek nebyl ten nejlepší nápad, možná by bylo nejlepší nic nerozmazávat a poslat ji pryč, možná jsem to tehdy udělal úplně špatně. Něco jsem k ní ty roky ale cítil a nebylo to pouhé „mám tě rád“. Takto jsem přemýšlel zhruba pět minut a poté jsem se přesvědčil, že mi dárek někde nevypadnul. Teprve pak jsem byl schopen vrátit se zpět do ložnice.
Když jsem houpavým krokem došel k zavřeným dveřím místnosti, kde jsem s Angelou prožil tolik nocí, klepaly se mi ruce. Otevřením dveří se na mém stavu vůbec nic nezměnilo. Na posteli ležela Angela tak, jak ji pán Bůh stvořil a vyzývala mne pohledem, abych zavřel dveře. Její rty potichu šeptaly na tu chvíli nehodící se slova:
FUCK ME! FUCK ME! FUCK ME!
Byla jak babylónská konkubína ležící na lóži smrti. Stál jsem za zavřenými dveřmi a bez mrknutí ji pozoroval. Její oči se dlouze zahleděly do mých a já jsem to nechtěl dále protahovat. Vyndal jsem dárek, který jsem ji chtěl ten den darovat, namířil jsem s ním na ní a vyslovil ta dlouho nacvičovaná slova: „Vše Nejlepší!“ Byla vystrašená a nezmohla se udělat jediný pohyb. Přesně tak, jak jsem předpokládal. Položil jsem prst na spoušť a otevřel pusu. Odjistil jsem a vystřelil. Můj mozek se roztříštil na bílých dveřích, za kterými jsem chtěl již dva dny přijít o život. Angelin pronikavý křik a krásné bílé panoráma.
Na hodinách odbyla desátá hodina večerní a spuštěné rádio v ložnici vyhrávalo tiché koledy…