"Děti"

Tohle je krásná povídka je plná rodičovské lásky ke svému jedinému dítěti. A dítě je díky tomu šťastné...
Jednou v noci se mu zdál ošklivý sen. Létal v něm obrovský černý drak a říkal, že si jej vezme s sebou do své dračí říše.
Všude chrlil oheň a natahoval se po malém dítku. Vtom se nad drakem objevila ruka jeho maminky, jediným pohybem zahnala draka a on strachy odletěl.
Stejná ruka pak dítko sevřela a nepustila, dokud zase neusnulo. Ta ruka mu slíbila, že jej nikdy neopustí.
Na důkaz vděčnosti nosilo dítě svým rodičům květiny, kreslilo obrázky a snažilo se jim oplácet jejich lásku stejnou dávkou.
Ale když začaly postupně všechny květy usychat a postupně byly zahaleny pod bílou sněhovou peřinu a spaly.
...
Tohle je děsivý příběh, dítě, které už vyrostlo ze snů o zlých dracích se vzdalo chuti pomáhat svým rodičům a dělat jim radost.
Jednou se probudilo a v zrcadle zhlédlo nový obličej, tenhle se přece nemusí ohnout pro květinu pro maminku, tenhle to nemusí udělat.
Květiny, které rodiče dostávali od svého dítěte, když bylo malé, už dávno uschly, založené v knihách teď spí a už se nikdy neprobudí. Obrázky plné srdíček již zežloutly a velké písmo přestalo být čitelné. Zůstaly bez povšimnutí ležet v krabici na půdě.
A dítě už nekreslí, pro květinu se neohne, rodičům neřekne: "Mám vás rád".