Tečka

Tečka
Na konec věty sluší se ji napsat.
Jinak nevíš, zda už věta končí.
Je malá, dá jen málo práce, tak si ji za to važme.
Povyroste-li, je z ní vykřičník.
Toho se bojíme.
Když něco nechápeme, tak ho trošku zkroutíme a rázem je z něj otazník.
Je-li tam, někdo něco neví.
Když se to dozví, pak je tam tečka.
Několik teček skrývá, to si domysli, popřípadě je to víceklep tedy překlep.
Tak to je tečka.