"Mé oblíbené šaty"

"Mé oblíbené šaty"

Anotace: Povídku jsem psala naposledy na základní škole, takže se milovníkům povídek předem omlouvám za zcela jistě možnou nedokonalost :)

Viděla jsem Tě v tom saku jen párkrát. V jistých momentech jsi mi takhle oblečený připadal směšný. To když jsi mě čekal na nádraží s kyticí jiřin v domnění, že s Tebou strávím svůj první den doma po návratu z nemocnice. Nedokázals pochopit, že si chci jen lehnout k televizi a mít klid, a tak jsem s Tebou alespoň zašla na oběd. To jsem Tě v tom obleku viděla poprvé. Nebylo mi tenkrát moc do smíchu, ale když na to vzpomínám teď, jak nemotorný a nesvůj jsi byl... Musím se vždycky pousmát.

Ve stejném obleku jsi přišel na můj maturitní ples. Celý ten večer jsi stál někde vzadu, nechávající mě napospas mým vrstevníkům. Pozdě v noci, když jsme již byli na odchodu domů, jsem se Tě na ten oblek ptala. Řekls mi: "To jsou mé oblíbené šaty." Tenkrát jsem se smála, ale když jsi mi pak ukázal sbírku svých svršků, pochopila jsem, že ten oblek byl ten jediný přepych, který se v ní nějakým záhadným způsobem objevil. Už jsem se nikdy neptala.

Stála jsem vedle Tebe na pohřbu Tvého otce. Znovu jsi měl na sobě ten oblek, jediný vhodný, jediný možný. Plakals a já byla bezmocná, bezradná. Doprovázela jsem Tě tiše a tajně jsem doufala, že jsem Ti alespoň minimální útěchou. Když jsme se vrátili z pohřbu domů, otevřels lahev vodky a zůstals celou noc vzhůru, jen aby v ní nezbyla jediná kapka. Nevyčítala jsem Ti tenkrát nic. Ani dnes Ti nic nevyčítám.

Naposledy jsem Tě v tom obleku zahlédla jednou v noci. Propudila jsem se a Tys seděl u stolu naproti postele. Matně jsem si uvědomovala, co se vlastně stalo, kde jsem a kdo vůbec jsem. Vysvětlení leželo na dně prázdné lahve od vodky, která se kutálela od Tebe. "Zvládneš to, uvidíš," zašeptals. "Bezmezně Ti věřím."

A to bylo naposled. Naposled, co jsem Tě viděla v tom obleku. Naposled, co jsem Tě vůbec viděla. Naposled, co jsem slyšela Tvůj hlas. Dodnes si namlouvám, že to byl jen sen. Dodnes se modlím, abys mi odpustil, že jsem nedokázala jít na Tvůj pohřeb, že jsem Ti nevybrala jiný oblek. Dodnes se uprostřed noci probouzím a marně Tě hledám po pokoji. Zvládla jsem to, protože jsi mi věřil. Přesto Tě hledám, abych Ti mohla říct své "díky".
Autor unstoppable, 14.08.2006
Přečteno 205x
Tipy 4 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Anejet, kávěnka
ikonka Komentáře (4)
ikonka Komentujících (4)

Komentáře

Woow tak od tohohle jsme na začatku moc nečekala ale je to užasné krásné,smutné dokonce mi i ukapla slza je zvlástní jak krátký příběh dokáže vyvolat emoce je to naprosto užasné

14.06.2009 11:18:00 | kávěnkareagovat

..moc se mi tvé dílko líbilo..i když velice smutné..to je život..

21.08.2008 16:57:00 | ignissreagovat

Ten konec je perfektní, začátek je taký klidný, ale celkově je to supr!!

15.08.2006 08:57:00 | -Jojo-reagovat

Je to smutné, temné, skličující, výborné... moc se mi to líbí a zároveň ne...skvělé

14.08.2006 22:41:00 | Pe&Pareagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter