PRO HONZU... :(

Anotace: Není to povídka... Spíš moje vyznání... :(

Netuším, jestli si tohle někdy přečteš, ale pokud ano... doufám, že si spoustu věcí uvědomíš...

Nevím, od čeho bych měla začít... Možná můj vstup do světa středoškoláků??? Asi ano... Líbil ses mi už od prváku... ale to není zase tak podstatný... Neměla jsem odvahu Ti říct, že se mi líbíš... V prváku byl můj život v troskách, totálně... Chtěla jsem se zabít... Měla jsem pocit méněcennosti, pocit, že mě nikdo nemá rád, že jsem tu zbytečně... V květnu 2005 vstoupil do mého života kluk, kterej nakonec všechno zkazil... Nevěra, to je neúcta k druhému člověku... proto ji nenávidím... Za spoustu svých problémů si můžu sama, vím to... Ale někdy vstoupily do mého života tak nečekaně, že se mi všechno zhroutilo jako domeček z karet... Když jsem přišla poprvé do autoškoly, myslela jsem, že špatně vidím... byl jsi tam Ty... Kamarádka mi před mojí první návštěvou autoškoly říkala: "Třeba tam potkáš kluka svých snů... a bude to na celej život." Jenom jsem se jí vysmála... Ale postupem času jsem zjistila, že Ty jsi docela fajn... Zamilovala jsem se... Potom jsi to ze mě dostal a začalo něco nepopsatelně nádhernýho... Chvíle strávený s Tebou byly úžasný... Naše učení, ke kterému stejně nikdy nedošlo... Místo toho jsme skončili u Tebe v pokoji a já prožívala něco, co jsem nikdy nezažila... Bylo to to nejkrásnější, co jsem v životě zažila... Slyšet z Tvých úst slova MILUJU TĚ... ale potom se to všechno zase zhroutilo... jako domeček z karet... Jako bys měl dvě osobnosti... Najednou jsi byl úplně někým jiným... Strašně jsem trpěla a bála se, že to skončí... Tys mě naučil zase milovat... zase se smát... udělal jsi mě šťastnou a potom jsi mě nechal... Po dvou měsících si přijdeš a myslíš si, že přiběhnu jako poslušný pes, když si umaneš a zapískáš?! Celé dva dlouhé měsíce jsem se snažila zapomenout... nešlo to... Moje láska ale časem začala odcházet a nenávist k Tobě se pomalu stupňovala... Srdce mi říkalo, abych se vrátila, ale hlava byla moudřejší a taky silnější... Už NIKDY by to nebylo takové jako dřív... Člověk lituje svých chyb, až když už je příliš pozdě něco s tím dělat... To sis nejspíš neuvědomil ani Ty...