Ten neprozradím

Anotace: Nemohu říct název... bohužel...

Šel parkem. Pod jeho krokem rozkvétaly sedmikrásky. Malé bíle kvítky tak bezelstné. Za víčky se mu rodily slzy. Hořce plakal. Byl sám. Odsouzen k vlastní smrti dávno po ní. Slané perly padaly k zemi. Tráva zčernala. Kudy prošel, rostly květiny, kudy prošel, zůstávala černočerná spáleniště. Opřel se o kmen. Strom v okamžiku rozkvetl. Položil na ně své dlaně a vzplál. Prokletí. Níčil vše krásné. Jeho úsměv uzdravoval, jeho pohled zabíjel. Zavřel tedy oči. S úsměvem slepý kráčel dál. Lidé ho míjeli, možná že cítili jeho přítomnost, byl jim však ukradený. Neviděli jej.
Často chodíval na dětské hřiště. Posadil se do trávy a naslouchal dětským hláskům. Každý večer dával pozor, aby všechny došly v pořádku domů. Mnohokrát je doprovázel, aby se ujistil, že tomu tak skutečně je. Malá holčička cupitala před ním. On jako stín následoval. "Pane, proč chodíte se mnou," otočila se maličká k němu. Lekl se. Jaktože ho vidí? Řekl ji, ať se posadí. Sám u ní postával. Povídali si. Povídali si každý večer. Toužil děvčátko pohladit po vlasech, věděl, že nesmí. Touha ho pomalu spalovala. Stejně jako včera, předevčírem i dnes postával u jejího domu. Mluvili o kráse slunce. Dívka barvitě líčila sluneční paprsky, že až cítil jejich teplo na tvářích. "Mám tě ráda, Tati," s těmito slovy se mu vrhla do náruče. Pevně ji objal a otevřel oči. Uviděl čirou nevinnost. Velké oči, líbezný úsměv. Tmavé vlásky ji poletovaly kolem obličeje. Jaká to proměna. Pleť zsinala. Rty pootevřené snad ještě chtěly promluvit. Upustil tělíčko na zem. Nechal jej tam ležet. Nevnímal nic. Slzy mu zastřely zrak, bolest srdce. Doběhl na skálu. Shlédl na město. Ocitlo se v plamenech. Sepjal ruce a pomodlil se. Udělal krok do prázdna. Chvíli padal. Bolest jako by ustupovala. Snad přišlo vysvobození. Najednou rozevřel křídla. Znovu se postavil na skálu. Prázdným pohledem spaloval vše kolem sebe.
Šel parkem. Rozdupal každé kvítko. Zabíjel pro zábavu. Jeho děsivý smích se rozléhal po nocích prázdnými ulicemi. Níčil krásy. Nebe zastíral černým mračnem. Lásku pohřbíval hluboku pod zem. Mnoho smrtelníku prolévá slzy kvůli svému šedému anděli...