Metafora v mlze

„Zůstaň se mnou,“ řeknu, a zahalí tě mlha.
Na tvém místě stojí morový sloup.
Kámen zapomnění, zdá se.
Svět se zbláznil a já s ním.

Zpoza zavřených víček sleduješ nebe. S vatou v uších nasloucháš zpěvu ptáků. Dlaně ti uřezali, a ty se konečky prstů dotýkáš hebkých stébel trávy.
Ty víš, jak uniknout.
Před ranami.
Před sluncem.
Přede mnou...

A já? Oči dokořán v úžasu, v hlasitém šustotu podzimního listí hledám nůž, šmátrám v trnitých křovinách.
Jako východ a západ. Chléb a sůl.
Jako sever a jih. Vyschlé rty a sklenice vody.
Tvá duše je za mřížemi.
V mém srdci již nezbývá kousíček místa.
Přesto k sobě vztahujeme ruce.

Věnováno Sigmovi.