Zázrak zrození

Anotace: Trošku lyrické, holt psaní po 22. hodině...

Zázrak zrození
Hleděl před sebe s očima široce rozevřenýma. Neuvěřitelné! Tohle se mu ještě nikdy nepovedlo. Stěží mohl uvěřit, že zrovna on má takové štěstí. Že právě jemu, amatérskému přírodovědci, dal Bůh poznat ten zázrak.
Zázrak zrození nového života. Pevně se tiskl ke kmeni stromu. Skryt za rozložitým keřem sledoval rodící laň. Jat posvátnou úctou zapomněl dýchat.
Pozoroval, jak laňka napíná svaly ve snaze vypudit mládě ven z těla. V jednu chvíli dokonce zahlédl její oči, dvě hluboké studny bolesti. Porod probíhal již hodnou chvíli.
Objevila se kopýtka. Laňka zatlačila ještě usilovněji. Po kopýtkách následovala hlavička. Konec byl rychlý. Za okamžik laň olizovala své mládě, ležící v trávě mýtiny.
Prožitým vypětím se třásl stejně jako půvabná samička. Rukávem si setřel pot z čela. Ještě chvíli sledoval nového tvorečka s jeho matkou.
Odpoutal se od kmene. Co nejpomaleji se otočil. Jak nejopatrněji mohl, odcházel. Co netišeji, aby rodinku na paloučku nerušil.