Ztráta nevěřícího anděla

Anotace: příběh o ztrátě víry a naděje..

Na noční obloze panuje nebývalý rozruch. Zářící hvězdy dnes nezáří tak jako jindy, jejich svit je něčím vyjímečný. Prásknutí od nebeské brány se rozezní oblohou. Zpoza hvěd se v tu ránu vynoří dívka s černými křídly jako havran. Pohasínající svatozář je každým jejím krokem bledější. V dívčiných očích je vidět nenávist, vztek, smutek a nedůvěra. Věřila, ale někdo jí vzal její víru. Vrátit se na svět pod nebem neni tak jednoduché, jak se zdá a mnohdy to anděla stojí miliony slz. Dívka zatřepotá křídly, avšak nic se nestane. Druhé zatřepotání jí konečně umožní vzlétnout a vznést se k výšinám, daleko do útrob vesmíru. Nebeská brána jidny tak mohutná a kolosná se najednou zdá tak malinká, stvořená pro mravence. Dívka stoupá dál, a pomalu jí začíná docházet kyslík. "Co se stane, zemřu podruhé a znovu se vrátím do toho pověstného nebe..?" Obrátili čistotu ve špínu, a naději v zoufalství. Nebe neni to, co bývalo za dávných dob. Proč by se jinak i andělé chtěli vracet na zem a stát se bloudícími dušemi. Lape po dechu, avšak toho pohltila okolní černočerná tma. Ticho, nekonečné ticho nese svojí melodii, jež jí doléhá k uším. Jediné slovo, jediný nádech nebo vzlyk se nese a nepřestává doznívat. Okolo dívky, která se již jen vznáší, spadne hvězda. "Chci zase žít..!!" Vesmír, tak nádherný z nížin, avšak tak strašidelný a děsivý z výšin. Dívka si opře hlavu o své křídlo a kouká se na stále se vzdalující Zemi. Rukou máchne do černo černé tmy, jakoby čekala, že jí někdo stiskne a pomůže jí.. Nikdo, pouze ona stále se vzdalující od Země...