Čokoládovna
Čokoládovna
Anotace: Někdy mě to až udivuje, jak je všechno jiné, když o tom přemýšlíme...
Miluju začátek každého nového dne - ráno. Ať už je slunné, deštivé nebo bez výrazu.
Jako obvykle jsem se šla projít přívětivými uličkami našeho městečka. Bylo to zvláštní. Tohle město mělo nevyslovitelnou atmosféru. Dříve jsem si myslela, že je to jeho překrásnou možná až nadpozemskou přirozeností či malebnými obchůdky. Až později mi došlo, že pocity si člověk vytváří sám.
Pokračovala jsem tedy ve své procházce, klidné a vyrovnané, stejně jako já byla smířená sama se sebou.
Nebylo mi tehdy zas tolik let, ale už v tu dobu jsem neměla ráda přetvářku. A přitom jí všude bylo tolik. Nechápala jsem to - možná jsem to ani nechtěla pochopit.
Procházela jsem zrovna kolem zmrzlináře v červeném svetru s bílými puntíky a dostala na tu zmrzku šílenou chuť.
Poprosila jsem ho o čokoládovou. Podal mi ji a pak se na mne moc hezky usmál.
Hlupáček, říkala jsem si, takhle se usmívá na každého. Nevěřila jsem mu ten jeho stále se opakující úsměv. A tak jsem se se zmrzlinou loudala dál.
Takhle podobně vypadaly mé další čtyři báječné dny. Až na pravidelný úsměv v červenobílém svetru. Ten mě přímo neskutečně vytáčel.
Tohle byla přece ta přetvářka, kterou jsem tolik nenáviděla a on nebyl schopný to pochopit.
Dál si v klídku a s láskou nabíral svou čokoládovou zmrzlinu a s úsměvem ji předával těm, kteří ji milovali stejně jako on.
Možná - že v každém kousku té ledové hmoty zanechával část svého srdce.
V tu chvíli jsem věděla, že mám pravdu...
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskMoc pěkné. Vlastně už tu všechno bylo řečeno. Lehká, stručná, kouzelná. Taky nemám ráda rána. Ne vlastně nemám ráda, když musím vstávat za tmy. Ne ani to není pravda. Vlastně jen nenávidím to, když musím vstát, nenávidím ten pocit, že musím, musím a ne chci, ale nadevše miluji ten pocit, když ráno rozhrnu závěsy a do mého pokoje vtrhnou první sluneční paprsky slunce, které předemnou vychází. první paprsky prostě umí udělat svět kouzelný a nejen jeho, udělali kouzelnou i tvou povídku, protože byla těmi prními paprsky prozářená =O)
14.11.2006 10:29:00 | Elvien
P.S.: Mám tu novou povídku, kdyby ses chtěla mrknout ;O)
14.11.2006 10:29:00 | Elvien
Děkuji za tvůj koment, byla bych ráda, kdybys ohodnotila i moje další textíky. Díky, Linushka!
13.11.2006 19:35:00 | Linushka
pěkné, jednoduché a, jak už bylo dříve řečeno, lehoučké, nic z toho, co si zde člověk přečte ho netíží... takové pocity jsem z toho měla:)
13.11.2006 19:27:00 | Linushka
Myslím, že právě stručnost je jedním z kladů této povídečky. Pár slov navíc a už by to pokazilo ten pocit, kdy se člověk ráno probudí a jde se projít a potká toho zmrzlináře... prostě delší vyprávění by těch několik okamžiků protáhlo a tím by zmizelo to kouzlo.
Ale popravdě, ta minulá povídka byla lepší:-)
13.11.2006 14:54:00 | Gina Rocca
Zajimave...hodne kratke, mozna by to stalo za to lehce rozvest. I kdyz kdovi, ta strucnost ma neco do sebe. Kazdopadne, jsi statnej clovek - ja rana nenavidim.
08.11.2006 20:18:00 | Camper
taková lehká povídka....ne každý má rád rána....spíš je jich většina...ehm, no prostě, co k tomu dodat? je to dobré, opravdu dobré :)
07.11.2006 19:03:00 | Eylonwai