Z lásky prokletí

Anotace: napište jak se vám to líbí pls. :-)

Když jsem vás spatřil, nevěřil jsem. Myslel jsem, že jste iluzí, klamem či odezvou dávných časů, které se ztratily v mysli lidí. Tento dopis píši už několik let, vždy jednu řádku, nikdy víc a nevím, zda ho někdy dopíši.
Věřte mi, že jste největší zkázou mého života. Kdybych byl malířem, můj život je zasypán milionem vašich obrazů. Kdybych byl básníkem, tak mé básně nesou jen jedno jméno. Jen kdybych to jméno znal.
Byl jsem na tom místě, kde jsem vás spatřil. Když jsem přicházel, vycházelo první jarní slunce. Při odchodu mi na ruce padal první sníh.
Spatřil jsem vás ve snu, promluvila jste na mne a já nemohl několik dní spát, prosím, přijďte zas.
Navštěvujete mě každý večer, chodím teď spát čím dál častěji, abych mohl hledět na vaši tvář, poslouchat váš hlas a být ve vaší přítomnosti. Jsem teď šťastnější než kdy dřív, děkuji vám, moc vám děkuji.
Den mě ničí a noc očekávám tak chorobně, že už nevím, jak to vydržím. Beru léky, však jen občas, chci s tebou být pořád, nejsem si jist, jestli to tušíš, ale miluji tě.
Ty léky mi dávají skutečný život. Přes den nevycházím, sluneční paprsky ničí mé oči, asi nechám zazdít všechna okna.
Procházeli jsme se po pobřeží, mluvila jsi dlouho a já jen poslouchal, máš překrásný život, závidím ti.
Jeden prášek nestačí, musím stupňovat dávky, ale není to nic hrozného, neboj se o mě.
Včera jsem neměl vodu, zapíjel jsem proto prášky vínem, tak krásný den ve svém životě snad nepamatuji.
Přišel ke mně doktor, prý že ho poslal bratr, musel jsem ho od sebe vyhodit, copak jsem nemocný, já jsem na tom výborně! Takhle jsem se snad ještě necítil!
Skotská je dobrá, lépe po ní usínám. Mám ve skříni několik lahví a ty jsou jako vlak, co jede za tebou a já si ten vlak nenechám ujet.
Dnes jsi mě políbila. Nechtěl jsem se probudit, ale pak když to přišlo, cítil jsme se jinak, jiný než dřív.
Nemám léky, doktor mi je nechce předepsat, promiň, že jsem dnes nepřišel, moc se omlouvám.
Křičela jsi na mne. Je mi to líto, je mi to moc líto.
Ten chlápek na ulici tvrdil, že mi to pomůže. Ty prášky jsou dost drahé a prý to nemám nikde roztrubovat, kdo mi to dal a podobně, ale vyzkouším je.
Musel jsem za tím chlápkem znova, chtěl víc, ale ne o tolik, aby mě to odradilo. Mě nic neodradí.
Je to zmetek, chce třikrát víc, řekl jsem mu, že to prostě nekoupím. Druhý den ráno jsem musel vybrat úspory, nechci si to přiznat, ale nemůžu bez toho žít. Nemůžu žít bez tebe.
Napadlo mě, že smrt je vlastně věčný spánek…
Docházejí prachy a vše se hroutí, naštěstí ve spánku je vše skvělé, ty jsi skvělá. Dnes jsem tě slyšel poprvé, když jsem nespal, nechápu to, ale to mi vůbec nevadí.
Nabádala jsi mě, ať jdu za tebou. A já chci jít……
Dneska jsem to přehnal, ráno, když jsem se probudil, nemohl jsem chodit.
Koupil jsem si zbraň, byla dost drahá.
Chci s tebou být na věky, má jediná, už chybí jen odhodlaní, myslíš, že to udělám…