JEN PRO CHVÍLI ŠTĚSTÍ

Anotace: -

 

Nehnutě stála u kolejí, kolemjdoucí a ani ona sama si nebili jisti, jestli jí vlak bezpečně mine. Všichni na ní hleděli, bezohledně, nikoho nenapadlo vzít ji za ruku a stáhnout jí zpět. Vlak se blížil ale ona sebou necukla ani na milimetr, bylo slyšet pískání a skřípění. Stála nebezpečně u kraje ale nijak jí to nevzrušovalo. Vlak už byl na dosah a naštěstí jí minul o pár centimetrů, bylo zřejmé že ačkoliv bylo okolí lhostejné, oddychlo si, někteří jedinci i dosti nahlas. Z vlaku začali vystupovat cestující, stále stála strnule na kraji, pohled měla na vagónu vlaku, jenže v tom jí vytrhl hlas volající její jméno.

 

"Caroline!" cukla sebou a jak se otočila, ucítila teplé chlapecké náručí, které ji přátelsky svíralo, zavřela oči a vychutnávala si ten příjemný pocit.

 

"Ahoj Cary" ozval se dívčí hlas, chlapec jí pustil a jí se naskytl pohled na jeho usměvavou, blonďatou přítelkyni.

 

"Ahoj Lan a Draco" oba byli její přátelé, bavili se s ní když už nikoho neměla. Původně i oni dva byli přátelé ale přátelství se přehouplo v lásku, i když to Caroline nevěděla jistě.

 

Lan byla milá slečna, někdy otravná se svými dětskými řečmi ale jindy klidná společnost. Její charakter byl dvojitý a rozdílný jako černá a bílá. Měla platinově blonďaté vlasy, sahající jí pod ramena a rovné jako vodopád. Oči měla malé a modré, na sluníčku spíš do hněda.

 

Za to Draco byl klidný chlapec, byl starší než obě dívky a proto byl rozumnější. Oči měl hluboké černé, stejně tak vlasy, které měl ostříhané na patku. Jeho předností byla atletický vysoká postava.

 

Cary neboli Caroline byla tichá, klidná a rozumná dívka, na svůj věk možná až moc. Měla dlouhé fialové vlasy, které jí sahaly do tři čtvrtě zad. Zdobily ji pronikavě modré oči, ohraničené hustými a dlouhými řasami. Měla ráda některé knihy, většinou s Ruskou tématikou, tmavé barvy, korzety a tvrdší hudbu, ale někdy měla své chvíle kdy potřebovala obejmout, vyplakat se a usnout.

 

"Tak kam půjdeme nejdříve?" optal se Draco svých krásných společnic. Zatím co Caroline mlčela a nenápadně si prohlížela Draco obličejové rysy, Lan vymýšlela spousty míst kam by mohli jít.

 

"Co třeba do kina?" optala se Lan.

 

"No já byla s Draco domluvena, že nakoupíme, já vám něco uvařím a pak si uděláme filmový večer, třeba i maratón" na chvíli se zamyslela, proč vlastně je pozvala, oni dva se mají rádi a ona je vždy ta navíc, ale s Draco je jí dobře a on trval na Lan, složitá situace.

 

Všichni se nahrnuli do nákupního střediska, Draco měl na starost nákupní vozík, Lan se držela u něj a Caroline házela do košíku suroviny. Těstoviny, smetanu, kuřecí prsa, šunku a nějaké koření. Poté koupili šampaňské a popcorn. U kasy Caroline chtěla zaplatit kreditní kartou ale Draco jí položil svou ruku na její, jemně jí kreditku vzal a prodavačce podal svou. Caroline se hlasitěji zasmála a Draco se usmál.

 

"Dobrá" neodporovala a kreditní kartu zase uložila. Pak vše Draco naházel do batohu a vydali se na cestu. Cestou si spíše povídali Draco a Lan, Caroline jen sledovala jak cesta plyne, cesta kterou zná i poslepu.

 

Zasunula starodávný klíč do zámku, vypadal jak od komnaty kněžny, a otevřela obrovské, masivní bílé dveře. Před nimi byla malá předsíň, kde si všichni odložily boty a kabáty. Caroline vytáhla pro každého příjemné měkké bačkory. Přesunuli se do obývacího pokoje, ten byl spojený s kuchyní a malou pracovnou. V kuchyni byl bar a k němu barové židličky ale byl tu i menší jídelní stůl, tak akorát pro tři lidi. Kousek od baru byla bílá kožená sedačka, televizní stolek na kterém stály svíčky a na zdi obrovská plazmová televize. Kuchyň byla sladěna do červeno-černa, zatímco obývací a pracovní část do béžovo-bílé. Na oknech byly široké parapety, na kterých byly deky s polštáři. U stěny bylo malé schodiště, mírně zatočené a tam byl plac, kde byla obrovská postel s nebesy, pár skříní a prosklený sprchový kout. Všude kam se daly postavit byly velké svíce a všechny světla v domě byla ztlumovací. Za předsíní byla velká koupelna s rohovou vanou, sprchovým koutem, dvěmi umyvadly a záchodem. Byt byl příjemně provoněný vanilkou.

 

Caroline se dala do vybalování nákupu, zatímco Lan s Draco obdivovali její nádherný byt. Caroline zdědila velké děditství a tak si zařídila svůj vysněný byt na úkor toho že už neměla žádné příbuzné.

 

"Chceš pomoct?" nabídla s Lan. V tom se Draco začal smát.

 

"Vždyť ty vařit neumíš, radši ji k tomu nepouštěj ještě si něco udělá" a pošťouchl Lan, která si naoko naštvaná sedla na gauč a zapnula program s hudbou.

 

"Mám ti pomoct já?" usmál se mile Draco.

 

"Ne to je v pořádku, zvládnu to" opětovala mu Caroline úsměv a začala s přípravou těstovin. Draco si sedl k Lan a debatovali o tom co za film by si mohli pustit. Lan odmítala horor zatímco Caroline by ho uvítala, nějakou sladkou romanci by jí nejraději narvala do chřtánu a zadusila ji tím. Jenže nakonec stejně bylo po jejím. Caroline prostřela svátečně stůl a zavolala oba k jídlu.

 

"To je výborné" rozzářil se Draco.

 

"Jo je to dobré" zmírnila nadšení Draco Lan.

 

"Děkuji" odvětila zdvořile Caroline a všichni se pustili do jídla. Draco s Cary zkonstatovali že ten romantický film trochu znají ale Lan ho prostě chtěla vidět a tak muselo být po jejím. Taky že bylo, film byl nudný, romantický a jediný komu se líbil byla Lan.

 

"Jsem unavená, půjdeme spát, zlato?" poslední slovo Lan zdůraznila.

 

"Eh, no já nejsem, no ale dobře" snažil se jí vyhovět i když by klidně rád nadále poseděl s Cary, která taky nebyla unavená ale to by riskoval že se Lan naštve.

 

"Máte ustláno" usmála se Cary a sama si došla pro polštář se slabou dekou. Otevřela mírně okno aby se vyvětral vzduch. Lan si šla ještě zakouřit.

 

"Opravdu miluji, když se vrátíš a smrdíš cigárama" řekl trochu naštvaným tónem Draco, Lan se jen ušklíbla a šla do postele.

 

"Dobrou noc a sladké sny" popřál Draco Cary a dal jí jemnou pusu do vlasů, Cary by to klidně brala na pořád ale ta chvíle zmizela tak rychle jako letí projektil ze zbraně.

 

Raději si nedomýšlela co se v její posteli děje, tiše doufala že nic a podle hrobového ticho to tomu i nasvědčovalo. V půlce noci se vzbudila třesotem vlastního těla, došla zavřít okno a potichu vklouzla do koupelny. Napustila si vařící vody a nějaký čas v ní pobyla. Usušila se a vlezla si do jemného županu, sedla si na gauč a potichu pustila hudební kanál.

 

"Nespíš" ozvalo se šeptem od schodů. Když se otočila stál tam Draco.

 

"Ne, a asi ani nebudu, jestli chceš, přisedni si" usmála se a posunula se. Draco si přisedl, z čehož začala být Cary nervózní, protože pod pyžamem měla jen svou nahou kůži.

 

"Jsi šťastný?" optala se třesavým hlasem Cary.

 

"Občas, občas jsem nešťastný protože lituji všech chyb, všechno mohlo být jinak" usmál se.

 

"Jak jinak?" nechápala Cary.

 

"Caroline" podíval se jí hluboce do očí. Byl jediný kdo jí tak říkal, tak nádherným vzrušujícím tónem, šimralo jí lehce v podbřišku vždy, když na ní promluvil, objal nebo se jí lehce dotkl, ale takhle uprostřed v noci, v záři svíček jí její vlastní jméno, vyslovené jím, vzrušovalo ještě víc.

 

"Myslím že víš co tím mám na mysli" Cary jen zavrtěla hlavou ale nespouštěla pohled z jeho černých očí, které jí pohlcovali a ona padala do melodie jeho hlasu.

 

"Kdybych vydržel, kdybych nebyl tak bláhový, mohl jsem mít sen, mýtickou bohyni, tebe Caroline" naklonil se k ní. Ona jen přivřela oči a tím se jí její zorné pole zúžilo na jeho rty, které se velmi opatrně přibližovali.

 

Lehce se jejich rty sebe dotkly, pociťovala co jako silný výbuch, díky kterému jí po těle běhalo milion malých částic, které jí lechtaly. Na chvilku se oddálili a po chvilce jí políbil už vášnivěji a ona mu jeho polibky opětovala. Oboum se těla rozpálila, líbali se tak jemně že nevydávali žádný zvuk, jen se jim zrychloval dech. Zajela mu rukou do vlasů a jemně jej v nich výskala. On jí sjel rukou na krk a jemně jí zarýval nehty. Polibky byly vášnivější a rychlejší a vzdechy hlasitější.

 

Na patře zašustěly peřiny a osoba tak blízká i vzdálená, se přetočila na druhý bok. Cary odstrčila Draco od sebe a jejich rty pocítily chlad. Zůstala se sklopenou hlavou a rukama opřená o jeho hruď.

 

"To nesmíme" špitla a oči se jí zalily slzami.

 

"Máš pravdu, omlouvám se Caroline" jemně jí chytl za křehké ruce a prsty jí pohladil hřbet rukou.

 

"Dobrou noc" špitl a dal jí jemnou pusu na tvář. Vyšel nahoru do postele, lehl si a ještě několik minut přemýšlel o tom co se stalo, stejně jako Caroline, která i chvilku plakala ale nakonec zavřela unavené oči a usnula.

 

Ráno uslyšela příjemný ptačí zpěv a na tváři paprsky slunce. Pomalu se protáhla, vylezla z postele, rychle se oblékla do jednoduchých zavazovacích šatů, pod kterými měla jen kalhotky, udělala si hygienu a začala potichu připravovat snídani. Vajíčka se slaninou, chléb a pomerančový džus. První sešla ze schodů příjemně naladěná Lan a za ní Draco, který se snažil zachytit pohled Cary.

 

"Dobré ráno" pronesla Lan a zasedla k snídaní.

 

"Dobré" odvětila jí Cary ale Draco mlčel.

 

Když posnídali, začala Lan s Draco balit, po půl hodině byli hotovi a tak se začali oblékat na odchod.

 

"Děkujeme za příjemný večer Cary a za všechno to jídlo, jsi moc hodná, doufám že někdy přijedeš ty k nám nebo zase ty za námi" usmála se nic netušící Lan, objala Cary a oba odešli. Cary za nimi ještě mávala z okna ale naštěstí z té dálky nebyly vidět její slzy. Aby nemusela na včerejšek myslet začala uklízet, z peřiny její vůni necítila ale jeho ano a tak si převlékla na rudé saténové povlečení. Umyla všechno nádobí a vyprala špinavé prádlo které pak i pověsila, takže celý byt voněl příjemnou aviváží. Když skončila se vším luxováním, utíráním prachu, přerovnáváním a vyřazováním bylo kolem páté odpoledne. Venku začalo být chmurno a ačkoliv bylo jaro venku už se stmívalo. Začalo jí kručet v žaludku ale místo toho aby se nejedla pustila si ten horor, který měli v plánu vidět. V půlce filmu jí vyrušil zvonek, zmátořená šla odejít, když otevřela uviděla ty černé oči.

 

"Caroline" vydechl Draco, chvíli tam oba stáli jak opaření ale pak Draco chytl Caroline pod pasem a jejich rty se opět setkaly. Vášnivě si vymněňovaly dotyky jazyky, které společně tančili divoké tango. Caroline se jej chytla za krkem, Draco jí vzal do náručí, vstoupil s ní do bytu a zakopl za sebou dveře. Nepřestávali se líbat, vynesl jí do patra, kde byla čerstvě povlečená postel, lehce jí položil do saténového povlečení. Byl rukama opřený u jejich ramen, dala ruce pod jeho tričko a pomalu jej hladila směrem ke krku, čímž mu tričko sundávala. Pomohl jí a přes hlavu si jej sundal sám. Vzal jednu ze stuh na jejích šatech a lehce zatáhl, oprostil jí od kusu toho hadru, který teď neměl žádný význam. Byla polonahá, styděla se ale taky jí to vzrušovalo, stejně jako jeho. Hladil její nádherné, jemně opálení tělo, hladil její dlouhé vlasy, prstem zkoumal její tělesné linie, které byly tak přesné a tím i dokonalé. Líbali se a ani jednomu se nechtělo přestat natož zpomalit. Rozepnula mu poklopec a snažila se mu kalhoty sundat, což přes jeho ztopořené mužství šlo ztěžka. Převalila jej na záda a začala polibky putovat po jeho těle, začala u krku, kde i mírně kousala, pokračovala na hruď, břicho a přitom pomalu stahovala kalhoty. Pokračovala dál na třísla a při stahování kalhot nezapomněla sundat ponožky. Draco se pod její záplavou polibků a kousanců propínal a nekontrolovatelně vzdychal. Vzrušení stoupalo, přehodil jí na záda a během chvíle jí stáhl poslední kus ošacení a stejně tak sobě. Tiskli se k sobě, jejich teplo a jejich vzrušené klíny jim byly tak příjemné. Kousl jí do krku a ona se propnula vstříc jeho tělu, začal jí jemně líbat na prsou a zkousávat bradavky. Propínala se a chtěla křičet ale snažila se vzlyky polykat.

 

"Klidně křič krásko" zašeptal jí do ucha a ona vše napětí uvolni v tu chvíli kdy do ní vnikl.

 

"V pořádku?" optal se.

 

"Naprostém" řekla vzrušený hlasem, víc se k němu přitiskla aby byl hlouběji a kousla jej do lalůčku.

 

Začal přirážet a zůstal na rychlém tempu, které jí dělalo a nejvíc. Oboum se motala hlava, těla se jim rosila a okolí naplňovala příjemná vůně jejich těl. Ten akt cítili, viděli i slyšeli. Oba dva se nemohli udržet a povolili stavidla svým projevům. Dole jen tiše hrála hudba z hororu, křik a pláč, který dělali podivnou a příjemnou kulisu. Zkoumali všechny části svých zpocených těl, nasávali vůni toho druhého, cítili skrz svá těla své požadavky. Tělem jim proudil obrovský chemický náboj, nevěděli co první mají vnímat, všechny pocity stoupaly tak rychle, jako by se jejich těla měla roztrhat na kusy. Vrchol na sebe nenechal dlouho čekat, a odezvy po něm byly dlouhé. Svalil se na bok a jemně jí  objal a přitiskl k sobě. Přes oba přehrnul deku.

 

"Jsi nádherná" pohladil jí po tváři a ve vlasech. Tiše oddychovala a poslouchala tlukot jeho srdce.

 

"Miluji tě, vždy jsem miloval a budu, Caroline" zašeptal.

 

"Ale?" věděla že to přijde, věděla že po té kráse bude zase jen šedá realita.

 

"Ale jsme s Lan zasnoubeni" řekl to jako by spíš v ten den měl umřít.

 

"V pořádku" usmála se a políbila jej na čelo.

 

Zažila nejkrásnější večer a ještě krásnější ráno, Draco si přivstal a udělal Cary snídani až do postele a k tomu jí ještě krmil. Povídali se, smáli se, hladili, líbali a ranní milovaní je neminulo.

 

"Tak se uvidíme" řekl posmutněle Draco a podal Cary pozvánku na svatbu, zabouchl za sebou dveře a odešel.

 

Měsíce se táhly, zatím co Cery bylo ustavičně zle a byla líná, Draco s Lan připravovali svatbu, dělali seznam hostů, seznam jídel, výzdobu. Svatba se nezadržitelně blížila a Cary bylo snad ještě hůř než obvykle. Nastal ten den, má být šťastný ale pro dva lidi bude nešťastný, vlastně pro tři. Nasouká se do šatů, krásných podpatkových bot, vyčeše si nádherně vlasy a jen jemně se nalíčí, zastaví taxi a poručí si ke kostelu kde se svatba koná. Lan mezitím strojí další dívky do krásné svatební róby, splétají jí vlasy do různých kreací a líčí výrazným líčením. Draco stojí před zrcadlem a upravuje posledních pár detailů. Dojde k zrcadlu a vyndá z něj žiletku. Dlouze se dívá do zrcadla až na konec řízne, do pramene vlasů. Chvíli mu to trvá ale nakonec si vlasy o dost zkrátí a udělá si z nich rošťácký rozruch, tak jako mu dělala Caroline, když byly mladší. Před kostelem je nával, Caroline pomalu postupuje po schodech až se konečně usadí, jako naschvál má místo hned v první lavici. Chvíli celý kostel šustil ale asi po pěti minutách vše ustalo a v kostele se rozneslo ticho, k oltáři si stoupl Draco se svým svědkem, rozezněla se hudba, rozrazily se dveře a do kostela vkročila Lan v krásných šatech, všechny pohledy teď byly na ní, dokonce i Draco vypadal unešeně a užasle. Celým obřad provázel smích, láska, krásná slova a zpečeťující polibek. To všechno vnímala Cary jen jako ozvěnu, sama byla v tmavé místnosti plné bolestných vzpomínek. Začala svatební hostina.

 

"Ahoj krásko, můžu tě požádat o tanec?" viděla jeho krásný úsměv.

 

"Jistě" usmála se, ten tanec pro ni byl důležitý a pomáhal jí od té tíhy, jako by jí nadnášel.

 

"Jsem těhotná" podívala se jeh očí.

 

"Se mnou?" cukl sebou Draco ale dál tancovali.

 

"S nikým jsem dlouho nespala až pak s tebou a po tobě pak s nikým" řekla lehce sklesle. Pohladil jí po břiše.

 

"Ty nosíš mé dítě" v jeho očích byla vidět radost.

 

"Nis po tobě nechci, jen jsem chtěla aby jsi to věděl, aby sis nemyslel že jsem coura a mám dítě s kde kým" objal ji.

 

"Miluji tě"

 

Po svatbě se svatebčané vytratili, nakonec se rozešli domů všichni. Uběhla delší doba, Cary byla už jen pár týdnů před porodem. Zazvonil jí telefon.

 

"Prosím" ozval se pláč.

 

"Ahoj Cary, tady Lan, můžu se stavit?"

 

"Jistě"

 

O hodinu později drnčel zvonek, Cary šla otevřít a ve dveřích stála uplakaná Lan, odložila si a sedla si na křeslo. Cary se ani nemusela ptát tou ošemetnou větou co se tak říká, co se děje, protože Lan spustila hned sama, jakoby to Cary muselo zajímat.

 

"Já už nevím co mám dělat, jsme s Draco už dlouho spolu, teď jsme se i vzali a nějakou dobu jsme spolu, ale on se mnou nechce spát a hlavně se nepřímo vyjádřil že se mnou nechce mít děti. Co mám dělat? Mám otěhotnět naschvál? Ale nechci být jako ty, jako svobodná matka, a držet se zuby nehty, chci milujícího manžela a otce" plakala a v Cary poslední věty vřely jak vařící se destilát. Nevěděla co jí na to má říct, chtěla jí vše vpálit ale to nemohla. Snažila se jí poradit nějaký finty jak chlapa nabudit a ať s dítětem počká, snažila se nic nevyklopit ani nenaznačit. Byla zoufalá a nemohla nic dělat. Byla ráda když nevítaná návštěva odešla.

 

Začala mít nesnesitelné bolesti v břiše, natáhla se pro telefon a zavolala sanitu. Nemohla se hýbat protože bolest byla tak ukrutná ale věděla že na svět přinese nový život, krásný výtvor vášnivé noci a nedovolené lásky. Křičela, dýchala, cvakl zámek, viděla červeně oděné muže, zachránce, kteří jí okamžitě vzali na nosítka a vedli do nemocnice. Říkali co jí má dělat a pomáhali ji od bolesti. Během nekonečné chvíle byli na sále, Cary poslouchala rady, slyšela svůj křik ale po chvíli se ozval pisklavé vřískání, všechen tlak ustoupil a ona věděla že dokázala něco krásného. Do náručí jí podali krásné miminko, byl to chlapeček, plný energie, vřískal a pohyboval nekoordinovaně rukami. Byla šťastná, přes to všechno byla neskutečně šťastná.

 

Navečer jí sestra oznámila, že má návštěvu, do pokoje vstoupila Lan.

 

"Gratuluji" řekla znechuceně a Cary nevěděla co se děje.

 

"Draco tu chtěl být, dřív než já, beze mě, ale cestou se vyboural a nepřežil to" zvedla hlavu a Cary viděla uslzené oči, tohle nemohla být hra. Jeden život začal, a druhý skončil. Lan odešla a ponechala Cary v ponurých myšlenkách, chtěla myslet na dítě ale nemohla když jeho otec zemřel, miluje je oba a kuli jednomu je šťastná a kuli druhému na dně. Proč si nedával pozor. Brečela a smála se dohromady, jakoby měla své dvě já, ty pocity se tak překrývaly ale i tak stejně byl každý tak jedinečný.

 

Konečně ji pustili z nemocnice, jenže stále pro toho bezmocného tvorečka neměla jméno, přišlo jí divné aby se jmenoval Draco, ale jak? Věděla že chce aby to jméno vymyslel Draco ale to už teď nebylo možné. S drobečkem dorazila domů, odložila jej a na stole prohlédla poštu. Byl tam dopis jen s nápisem bez známky a adresy. Otevřela jej a na čistém papíře bylo napsáno Leo. Bylo jí okamžitě jasné že dopis je od Draco, byla tam přiložena letenka do Itálie. Nevěděla co si o tom má myslet. Odlet byl za měsíc. Rozhodovala se jestli nabídku využít, proč letět sama do Itálie, i když vlastně už není sama, má Leo. Týden před odletem začal vnitřní boj, nechtěla odletět, ještě k tomu když je Leo tak malinký, ale nebyla by první. Vyhledala si informace o tom, jestli je v místě, kam má jet bezpečno. Obhlédla si informace o hotelu kam má dorazit, všechno se zdálo v pořádku. Došla k postýlce.

 

"Tak co Leo, chceš odletět do teplých krajů?" ptala se spíš sama sebe a malého pohladila po hlavičce. Ten se usmál a pro ni to byl souhlas.

 

Začala tedy balit všechny potřebně věci pro sebe i pro malého. Bylo toho dost co zabalit, začala skoro i litovat ale když se podívala do těch černých kukadel, věděla proč to dělá. Nastal den odletu, malý pořád jen plakal a ona byla zoufalá. Naštěstí natrefila na hodného taxikáře, který jí se vším pomohl, dokonce s ní vyčkal na letišti a pomohl jí i do letadla aby zkontroloval, jestli je v pořádku.

 

Let byl dlouhý a unavující, musela stále uklidňoval Leo aby neplakal a nerušil tím ostatní spolucestující. Což někdy bylo náročné jelikož Leo byl jak na baterky. Celý let byl dost vysilující a Cary se už na dovolenou netěšila. Na lístku u letenky měla napsané, že má hledat člověka s cedulkou, který se o ní postará. Vstoupila do obrovské krásné haly, která hrála všemi barvami a byla vyzdobena různou mozaikou. Hledala onoho muže ale na žádné cedulce její jméno nikde nebylo. Začala se jí zmocňovat panika ale naštěstí Leo v klidu oddychoval v těhotenském pásu, opírající se o svou milující matku. Vystrašenýma očima hledala nějaký náznak, že jí někdo hledá.

 

"Caroline" uslyšela známý hlas a ucítila teplou náruč, která jí zezadu objala. Moc dobře věděla kdo ji objímá, šťastně přivřela oči a po její tváři začaly stékat teplé slzy štěstí.