Zatracené srdce 1.

Anotace: -

Kdybych tenkrát věděla, jak to nakonec dopadne, nevím, jestli bych tam šla. Možná ne.  Ale s odstupem času těch tří let nelituju.

 

Tohle je první část příběhu ze života

 

Konečně jedu domů. Autobus, sluchátka a knížka v ruce. Nevnímám svět kolem sebe. Když mi klepne na rameno, málem vyrobím další vchod. Á Milí... Promiň neslyšela jsem tě.

,,A  ahoj Marti, Promiň že otravuju, ale dlouho  jsem tě neviděla,a chtěla bych tě pozvat na svoje narozeniny.""

,,Jasně že jo,ale musím to vědět dřív,protože pracuju na směny, tak abych měla volno.

,,11.prosince, je to pátek. Přijdeš?" Proč mi to říká v červenci? Ale to je prostě Milí.

Na začátku října už pomalu šílím. Volá každý týden. ,,Přijdeš že jo? Počítám s tebou."

ANO! ANO! ANO! A zavolej  ještě  jednou, a nepřijdu. A byl klid.

Ve středu před oslavou přiletěla sms. ,,PRIJDES? ZACINAME V SEST.M."

Nechce se mi, ale i když je pomalejší, je to kamarádka, a má mě ráda. A mám volno. Takže proč ne...

Ke koníčkovi dorazím v  půl sedmé, a leknu se. Milí sedí u stolu sama. Kde jsou všichni? Nakonec zjištuji, že budu jediná. Ach jo. No co,pár piv a domů. Chvíli kecáme, když není o čem, začneme hrát karty.

Sedím zády ke  dveřím, a to že přišel někdo kdo mi rozklepe nejenom kolena, zjistím až když ho uvidím.

Hnědá kožená bunda, černý baret, černé sluneční brýle. BRÝLE?????  Vždytˇje prosinec! Je slepý? Hůl nemá, a ke stolu jde normálně.

Takže blbej frajer. Přestávám si ho všímat. Sedí tak, že na něho vidím.  Když dostane pití, opět zbystřím. Káva. A potom cosi ve whiskové sklence, čirý nápoj, s černými tečkami. A on to míchá lžičkou.

Co to je? A kdo je on? A proč si ty brýle nesundá? Zajímá mě, zírám na něj, nevnímám Milí .Vypadám jako idiot. Tom nese další pivo. Marťo nezírej!!!   ,,Tome,co to pije tamhleten slepoň? to jsem ještě neviděla." Tvářím se jako anděl, a Tom neodolá . ,,Nevím, můj není, ale zeptám se. Ale objednával si u baru, a česky mluví špatně. Dej si pozor zlato... "  ,,

,,Teď musím kamsi, pak se za tebou zastavím."

Po zastávce u baru už jsem informovanější  a taky zklamanější.

Byla to  vodka s pepřem. Posléze zjišťuji, že ji vypil na ex... Dvě deci...

Počkal si,až odejdu.

Hrajeme karty, do  odchodu zbývá 40 minut.

Zvedá se, sundavá brýle, otáčí ke mě modré oči, krčí rameny, ukazuje na hodinky, odchází. Sahám do kabelky, beru vizitku, chystám se za ním. Tom nese poslední pivo. ,, Tome, jestli chceš, abych s tebou jela do Prahy, doženeš ho, a dáš mu to. Zneužívám toho, že mě miluje, a nechtěně mu lámu srdce. Už dávno jsem ho nechala Milí.

S výrazem ublíženého štěněte vybíhá. Když se vrací, jeho výraz  je ještě horší.

Dohnal ho. Jásám.

Chvíli.... Stejně nezavolá

,,Tak co, jedeš se mnou?"

Je tak hodnej.

,,Jasně. Kdy?"