Cizí Zima

Cizí Zima

Anotace: -

Queen seděla na vysokém komínu a vystavovala svou tvář bledému sluníčku. Studený vítr jí štípal do tváří, ale zima jí nebyla. Svůj kabát už dávno odložila jen v tílku tam seděla a pohupovala nohama. Jen težko šlo poznat na co myslí. Na tváři se jí střídaly různé úsměvy. Její pleť byla mrtvolně našedlá a velmi světlé blonďaté, skoro bílé, řídké vlasy se doplňovaly s momentálně pevně sevřenýma vodovýma modrýma očima. Díky tomu že se často vystavovala na tomto komíně sluníčku byla tmavší něž zbytek jejího lidu. Už od malička jí sem nahoru bral její bratru. Dívka se jemně při té vzpomínce zachvěla. Jak už je to dlouho co odešel? Žije ještě? Jemně se jí zachvěly řasy a ona pootevřela oči. Věřil tomu že Zima už není tak silná jako dříve a chtěl překonat hranice, ale Queen už přestala věřit že k nim vůbec došel. Jak dlouho má Zima naší zemi v moci? Pomyslela si. Ona sama slýchala už jenom legendy.: Kdysy dávno, když se ještě střídalo roční období příšla taková zima, že lidé už se bály že jaro nepříjde.A opravdu, nepřišlo...V ten věk byly zvyklí na teplé zimy a tato vyjímka si vyžádala mnoho obětí. Byla to jiná zimi, cizí zima, bylo to paní Zima. Viděla jak je naše zima slabá a tak se přemístila z polárních oblastí k nám a zaujmula svoje místo. Místo nekonečného mrazu. Rozprostřela se po celé zemi a ohraničila jí ledovými hranicemi. Časem si pomocí zimních válnic nahnala lidi do jedné velké osady uprostřed svého území. Všechna technika lidí sehnala. Jejich moudré vynálezy byly k ničemu. Jediné co lidé potřebovali bylo jídlo a teplo. Marně vzdorovali a mráz a led se rok od roka zhoršoval, vzduch byl mrazivější a válnice urputnější. Lidstvo se rozdělilo na dvě skupiny, jedna se smiřovala se Zimou a snažila se si udělat život aspoň trochu pohodlný. Druhá skupina lidí věřila že Zima slábne, ale snaží se, aby jsme si mysleli opak. Mezi tu druhou skupinu patřil můj bratr a já. Jen se bojím že vyrazil moc brzy a že zima je ještě moc silná a dokáže si uhlídat hranice. Sedávám na komínu a vidím, jak z dalekých kopců ustupuje mlha a shromažďuje se nad naší osadou. Myslím si že chce všechny zabít a až se jí nebude nikdo stavět na odpor, bude moci sílit a roztahovat se. Jediný způsob jak jí dostat je vyčkat na ten správný okamžik a prorazit si cestu ven. Ale co když to špatně odhadnu?

 
Ještě chvilku, říkala si Queen v duchu. Věděla že už jí dole určitě hledají. Přimhouřila oči a zadívala se na obzor, jednoho dne odsud odejde, byla si tím jistá. Vzdychla si a začala se oblékat do kabátu. Ještě než zmizela v poklopu na věži zadívala se ještě jednou na obzor a ztuhla. Zdá se jí to jenom? Ne, to není možné, musí se jí to jen zdát. Zamrkala a znovu upřela bledě-modré oči k blížící se tečce na nebi. Ano, je to pravda, vrací se! Zvedla jsem své ruce nad hlavu a zuřivě s nimi zamávala. Vrtulník se přiblížil a z jeho spodku vypadl provazový žebřík. Hodně se změnil, ale ano, byl to on. Když seskočil na střechu komínu vrhla se do jeho obětí. Zasmál se odtáhl ji pod poklop, aby mohl vrtulník přistát. Slezli po žebříku dolů a tam se znovu obajali. "Sestřičko, tak jsem se vrátil." "Ano..." Nebyla schopna nic víc ze sebe vypravit.

"Proč ne?!" Erik pokrčil rameny. "Nevěříme tomu, redši zůstanem tady, v bezpečí, než abychom riskovali svoje životy." Quenn byla zoufalá a její bratr očividně zklamaný. "Musíme odletět všichni. Ty vrtulníky, které přijedou jsou zcela bezpečné a když tady zůstane jediný z nás, Zima neodejde. Drží jí tady naše síla, kterou pomalu vysává, čím budeme počtenější, tím víc bude ona silnější." Dívka se nevzdávala, ale starosta vesnice Erik si pevně stál na svém. "Proč by ale vyvraždila celou zemi a nechala si jenom nás. Kdyby její síla spočívala v počtu, nikdy by jsme nskončili tady." Tento kometář musela Queen označit jako pravdivý a nevěděla co má namítnout. Tázavě se otočila na svého bratra. "Nevíme to jistě, ale máme teorii, že Zima bere energii jen z lidí, kteří se smířili se svým osudem a to jste vy. Všichni ti lidé umrzli protože jí překáželi. Nesmířili se s věčnou Zimou, ale vy ano. A když tak budete učit i své děti, vypěstuje si zima svůj lid z kterého čerpá a který jí je oddaný." Erik se zamračil. "A proč by jsme nemohli žít pokojně ve věčné Zimě? Když nás potřebuje tak nás nezabije a my budeme moct žít šťastně." "Tak to není, nezná vaše potřeby, neví, že potřebujete jídlo a teplo. Jednoho dne všichni umřete!" Vypadalo to že starosta váhá. Věděl, že když se rozdělí, znamená to konec, ale stál si na svém. Nakonec v něm přece jenom vyhrála spravedlnost. Rozhlédl se po lidech, kteří se během diskuze okolo shromáždili. "Dobrá, kdo chce odjet?" Přihlásili se skoro všichni a toto rozhodnutí podpořil zvuk, blížících se vrtulníků. "Už jsou tady." Usmála se Queen. "Proč se mračíš bratříčku?" Mladý muž potřásl hlavou. "Jen jsem si uvědomil, že tihle lidé venku nebudou šťastní." Queen pozorovala jak se lidé rozešli, aby si sbalili svůj skromný majetek a z toho vyprávění, co slyšela o světě venku si uvědomila, že oni si nikdy nezvyknou. Pak se ale usmála. Zachraňují přeci budoucí generaci a to je nejdůležitější. Taky zachrání krajinu, která se znovu rozroste až Zima odejde. Moc jí to neutěšilo. Klid ve svém srdci pocítila teprve, když vyšla před chatrč a uviděla hrající si děti. Vždy tak upřímné a s nehynoucí vírou. Tyhle děti neumřou...
Autor , 14.11.2011
Přečteno 205x
Tipy 2
Poslední tipující: Weil
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí