Inkvizitor myšlenek

Uvědomil si to.

Pochybil.

Pomyslel na zakázané slovo.

 

Jako blesk jeho tělem projel strach. Inkvizitor přijde.

Rád by někam utekl, ale není kam a hlavně, inkvizitor by ihned věděl, kam má namířeno. Každou myšlenku sonduje. Nikdo neví, kdo to je, přitom ho každý zná.

Už je na cestě, hříšník zpytuje svědomí. Omluvné myšlenky však nejsou polehčující okolnost.

Dveře se rozrazily. Vešel ten, co rozhoduje o životech. Člen nejvyšší kasty, nadčlověk a pravá ruka osudu. Mladík se ani nebrání. Inkvizitory nelze přemoci, jde o to nemyslet, jen bezmyšlenkovitě poslouchat příkazy. Inkvizitor nemluví, on káže.

Mladík tak sám nastoupí do masivního černého vozu a nechá se odvézt na popraviště. „Příště si rozmysli, na co budeš myslet,“ vnikne mu do hlavy inkvizitorův hlas.

Tisíce lidí uvidí jeho smrt. Tisíce neudělají nic proti tomu. Nikdo se nevzepře moci, mladík se nedočká pomoci. Dívají se a na nic nemyslí, raději.

 

Uvědomuje si to.

Pochybil.

Pomyslel na zakázané slovo.

Tím slovem je svoboda.