Jednání s Regály - Psychotext další

Anotace: Věřte nebo né, navázal jsem s nimi kontakt. Prý: "četli jsme to, víme o tobě, přijď na horu a vem si čistou mysl". Po přečtení této věty jsem upadl do zadumání. Je to to, co jsem čekal? Vždyť já nic nečekal, tudíž to není tím, co jsem čekal.

Věřte nebo né, navázal jsem s nimi kontakt. Prý: "četli jsme to, víme o tobě, přijď na horu a vem si čistou mysl". Po přečtení této věty jsem upadl do zadumání. Je to to, co jsem čekal? Vždyť já nic nečekal, tudíž to není tím, co jsem čekal.

Jak může člověk něco dělat dobře a přitom dosáhnout něčeho, co vůbec nečekal? Jednal dobře? Je to úspěch, nebo selhání? Není tím celé jeho jednání zpochybněno, když dosáhnul nepředvídaného?

Pokud ano, pak je to past. O tohle mi nešlo a tedy pokud jsem měl pravdu, tak pravdou není toto. Je to lest a past, trest nebo test. Raději tedy nikam nejít? A ta čistá mysl? Vzít si čistou mysl, když tam ale nepůjdu? To je část té pasti. Nalákat mě na čistou mysl, odvést moje myšlenky úplně do pryč, do prčic.

Mohu ale poslední část té zprávy odsoudit, hodnotit na základě mého názoru na části předchozí? Regály nemají abecedu, ony jen jsou. Já to vím, proto jsem hoden... pozvání? Spoznání? Hledám v tom to, co chci, aby tam bylo. Hledám v tom odměnu za něco, co nebylo činěno pro ni, co v ní (anebo v cosi) ale vyústilo. Pojem "čistá mysl" je s větou spojen slovesem "vem". Abych si jí vzal... jak si ji mohu vzít, ona jde snad nechat doma? Ona jde zapomenout nebo chodí jinam, sama, chudinka? Asi tomu tak bude. Vzít, tedy ujistit se, že je se mnou, abych díky ní na tom jednání s nimi mohl komunikovat, jim porozuměl... Dokážu to? Celá ta dlouhá cesta, ta nervozita a tak. Kdybych to ale dokázat nemohl, proč by mě zvali?

"Četli jsme to, víme o tobě..." Nepochybuji, že umí číst. Nechápu ale, proč že o mně jako vědí? To je snad jasné. Taková primitivní slova vůbec nevystihují, o co zde jde. Pokud se z jakéhokoliv důvodu vyjadřují takhle, pak celá ta teorie s čistou myslí... je to celé jednodušší? To snad ne! Může to být úplně jednoduchý vtip, lest a past. Nebo něco strašně složitého.

"Četli jsme to...." Četli co? I TOHLE?

"Víme o tobě..." Ví, že se pokouším to pochopit?

"Přijď na horu..." Jít tam, to je nějaké jednoduché...

"Vem si čistou mysl..."

Vezmu si třináct svých přátel z Pekla, že se mě pokouší někdo nalákat! Mysl nikdy není čistá! Co to znamená čistá? Čistota?? A co to znamená mysl? Čistá mysl je plebejským hnusem.

Třináct rytířů ale zjedná pořádek. Jsou mi moc vděční, za hranice vděčnosti. Když jejich řev zazní tmou, jsem jediný, který z toho pláče štěstím. Jsou to mudrci na dovolené, snící regály, rytíři... Myslím si, že mě mají vést, nebo se o mě starat. Ale tou fantaskní formou... že mě obohacují. A jsou čím dál silnější.

Skoro to vidím, stíny spojenců, stíny moje. Peklo si berou s sebou, ve své jistotě a pospolitosti. Cokoliv zlého na mě čekalo, cokoliv by mě ztrestalo, s čímkoliv bych musel bojovat sám... padá pod silou mnou získanou, kterou v extázi mohu sledovat zvenčí! Tak krásné!

Až bude vycházet slunce, půjdu na horu, tu protější. Zazpívám si nějakou pěknou písničku a budu se dívat, jak se v dálce kroutí stíny. Skřek probudí pár řádných občánků, jak se jim okolo domů otře peklo, odpovídající na můj pozdrav.

Už vím, že žádná zpráva nemůže z dimenze regálů přijít. Žádná napsaná. Musím se s nimi spojit sám...

(psychotext, jako vždy, vzniknul přemýšlením a fantazií)