Vzpomínání

Anotace: Vzpomínky na Osiku

Nad Osikou
tiše,a s posledními hřejivými paprsky zapadá slunce...
Odráží se..ve vodě, na stromech, které dostaly tou září zvláštní zlatavou barvu.
Začínají pomalu štípat komáři, občas zavane větřík od vody a hejno "pumpujících" komárů se rozletí.
Nebe se barví do oranžova...odráží se v hladině a tvoří nádherný obraz, jak namalovaný ..
Splávky se pomalu pohupují po hladině, občas se nad hladinu hodí malý okounek ,okolo kterého proplavala štika..
Je cítit chlad z lesů, rybáři kol rybníka umlkají , mezi stromy jsou vidět kouřové signály od rozdělávání ohníčku..
Nastává noc, ptáci umlkly, občas zatíká brhlík a z lesa vzlétají rozčilení kosáci..
Na hladinu padl zvláštní chlad.V ohínku praskají dubové větve..
Přichází první záběr..pomalu se rozjede splávek , pak se na malou chvilku stratí pod hladinou, sekám...
Cítím odpor ,rybu na prutě,pomalu přimotávám,nechám jí chvilku povodit, pomaličku, aby se unavila, už vidím kapříka,
není veliký slabých 50. Vyndám mu opatrně háček a pouštím ho naspět do vody s pozdravem a přáním, at pošle babičku..
Pruty pokládám do vidliček, sedám si na stoličku nohy natáhnu blíž k ohínku ,zakloním hlavu a zadívám se na hvězdnaté nebe..
Zavřu oči a poslouchám, jsou slyšet křepelky z okolních luk..někde vzádu u přítoku, kdosi zanadával..a nad vodou prolítla sova..
Najednou uslyším to, na co každý rybář a každý ,kdo zná Osiku čeká každý den..
Z nedalekého kempu,který je naproti přes celý rybník- tak
 jako každý večer, zazní večerka...
Ten přenádherný ton, trubky.
Je to uchvatný, každý koho znám, dělá to, co dělám já a všichni na mém břehu..ten kdo leží si sedá, ten kdo sedí si stoupá,
zní to v hlavě , zní to v srdci,je to melodie z večerníčku" z mechu a kapradí" určitě to každý znáte...a když to slyšíte přes celý rybník, v tom tichu,
jak se to odráží ve stěnách stromů, jak každý ton proletí okolo vás, dotkne se tam někde uvnitř něčeho vzácného.
My rybáři, všichni, kdo jsme byli svědkem těchto nocí, umlkneme, a každý poslouchá..
Je to taková ta zvláštní pocta..rybníku, dni,který byl...
Je to nádherný zážitek...každý ztichne a všichni si stoupnou a poslouchají ,potají...i ty malé děti, co ječely a zlobyli stojí a s otevřenou pusou poslouchají...
i po tom, kdy trubka dozní je ještě chvilku ticho...rybník opět začíná žít a vše je tak ,jak bylo...
Najednou i vlnky slyšet jsou..nad námi zahouká sova , v rákosí slyšet jsou žáby, které svým skřehotáním oznamují že
zítrta bude pršet .
Je krásná teplá letní noc, sedíme u vody , mlčíme posloucháme  tu krásu kolem, která v nás vyvolává neskutečnou dobrotu a lásku k přírodě...