Jak se vyrovnat se stresem?

Anotace: Ať žije stres ze školy...=D Normálně sem odkazy na písničky nedávám, ale zrovna tady je pro ty co jí neznají docela potřebná, řekla bych =) http://www.youtube.com/watch?v=mdJDPepGOAM

Autobus plnej lidí, slavím úspěch když se mi podaří ulovit místo k sezení. Jsem natolik unavená, že bych dokázala usnout ve stoje. Přemlouvám svoje oči, aby se přestaly zavírat. Mám toho dnes ještě tolik, netuším jak to všechno zvládnu. Chtěla bych jít spát hned co dojedu domů, ale musím ještě napsat sloh, vypracovat úkoly na němčinu, vyzvednout bratra z družiny, naučit se věci na zítra. Zatracenej maturitní ročník, chci zpátky na základku.
Lidi kolem řvou, autobus drnčí, přidám hlasitost na iPodu a snažím se zaposlouchat do končící Drop in the ocean. Ani to ale nepřebije všechen hluk kolem. Je u konce, začíná ticho. Tedy, bylo by ticho, kdyby ti nevycválaní školáci chvíli mlčeli…. Přejede mi mráz po zádech hned co zaslechnu prvních pár tónů následující písničky. Tuhle bych poznala vždycky. Pomalu zavírám oči. Tentokrát ale né proto, že by se mi chtělo spát, ale proto, že si jí chci naplno užít. Cítím jak se mi zvedají koutky úst, jak se mi prohání mráz po zádech. Vidím jasně jeho tvář, probouzí se. Otevírá jeho modré oči. (Where did you go?)
Jsme u mě v pokoji, sedím na posteli, sedí přímo proti mně za klavírem. Nevím kde se tu vzal, nikdy jsem v pokoji žádný klavír neměla. Na chvíli zvedne oči a věnuje mi ten nejkrásnější pohled na světě, pak začne hrát. Hudba v mé hlavě zesílila. Už nevnímám hluk kolem. Nadechne se, dívá se mi do očí a zpívá dál. Každé další slovo slyším zřetelněji, jakoby jsme najednou existovali v tomhle světě jen my dva (crash, crash, burn…let it all burn…).
Už nesedí za klavírem, je vedle mě. S klidným výrazem ve tváři mě pozoruje, cítím jeho dech na mém těle (do you really want me…). Svírá mě v pevném objetí, najednou jsem v bezpečí, nic mě netíží. Usmívá se, dál tiše zpívá (the prayers that we had prayed were like a drug). Pomalu tiší svůj hlas, hudba v mé hlavě dohrává, otevírám oči…
Domů jdu tím nejrychlejším krokem, do zatím černého hrnku dám vrchovatou lžičku kafe a nedočkavě ho zaleju vařící vodou. Odnesu ho k sobě do pokoje, naposledy se podívám na jeho tvář, která se objevila po zalití na hrknu, s úsměvem na tváři si přečtu nápis stop staring at me and do your f*****g homework a pustím se do slohové práce na téma: Jak se vyrovnat se stresem...