Kdo slibuje, miluje?

Anotace: Je lehké něco slíbit, však těžší je to splnit. Sliby jsou přece od toho, aby se plnily, tak proč On to neudělal?

Dívka jemná stojí na hrázi hledíc do kalné vody tam daleko pod ní. Vítr jí cuchá vlasy a ona poddává se tomu laskání. Lístek zelený kolem smutně krouží, po vlnách větru pluje statečně a vzdouvá se, leč chce zůstat u dívky.
Lístek zelený houpá se před ní a na svém drsném povrchu s sebou plno slibů přináší. Pohledem nenávistným jej dívka sleduje a přeje si jediné: Odleť pryč a nikdy víc se neukaž, moc dobře vím, co jsi zač; neseš s sebou jen samé sliby, činy však žádné a mně je z tebe mdlo!
Ruku svou dívka natáhne a odhání lístek Slibů, on se však vrací zpět a pustit nechce se ji. Špatný to lístek je, jak řekla, slibů mnoho, však činy žádné; mdlo je každému, komu je slibováno a u srdce pak velmi bolí, když slib zůstane jen pouhým slibem a nedojde naplnění.
„Leť, leť pryč a nevrať se nikdy víc! Už nechci Ti naletět a věřit všemu, co slibuješ, když teď už oba víme, že byla to jen pouhá lež a velké hrdinství bez činů. Proto, lístku Slibů, vrať se tam, odkud jsi přišel, vrať se k Němu, jenž tě za mnou poslal, aby hlavu motal mi znovu, vrať se a vzkaž, že už nenaletím zas a On, ať motá hlavu jiné a stejně vřele líbá její líce!“
Lístek zelený, hromádka slibů nešťastných, houpá se ve větru a pryč neodletí. Když dívka se otočí a utíká pryč před tímto Slibem, lístek ji nepustí se. Musí splnit úkol, jenž mu dal jeho majitel: Slibuj, slibuj, však činem se nikdy nestaň.