(Ne)Dokonalá

Anotace: No, nechtěla bych to zažít ...

Blondýnka vyšla z bytu a zabouchla za sebou dveře. Navlékla si kabelku na předloktí a udělala krok. Něco ji ale zatáhlo zpět. Podívala se a zjistila, že si do dveří přibouchla svou sukni. Povzdechla si a otevřela kabelku. Po několika minutách přehrabování našla klíče a vysvobodila se. Když byla volná, tak se konečně vydala ke schodišti. Ve svých nových střevíčcích od Louboutina sešla opatrně jedno patro. Zjistila, že levá bota ji utlačuje malíček. Nešla se ale domu přezout, protože boty ji ladily ke kabelce, kabelka k náušnicím, náušnice k halence, halenka k očním stínům a oční stíny k laku na nehty. Musela by se celá převléct a přelíčit jen kvůli botám a na to neměla zbytečnou hodinu času. Za méně by to totiž nestihla.
Ignorovala utlačovaný malíček a pokračovala po schodech další patro. Bydlela v patře čtvrtém a až v přízemí se jí podařila bolavý malíček na noze vymanit z hlavy.
Otevřela vchodové dveře a vyšla na ulici. Dvojí čvacht, čvacht ji upozornilo na to, že stojí oběma nohama v kaluži. V jediné kaluži v celé ulici. Z kaluže vyšla a boty si opatrně otřela papírovým ubrouskem a pokračovala v cestě.
Došla k místu, kde měla svůj kabriolet. Autu ale chyběla všechna čtyři kola. Nezavolala policii, ale jen si prohlédla v odrazu svého naleštěného auta obraz svých nohou v nových botách. S tím co viděla v odrazu byla spokojené a tak se vydala na zastávku autobusu.
Chodník, který k zastávce vedl byl rozkopaný a rozbahněný. Snažila se na mega, extra, ultra vysokých podpatcích kličkovat a našlapovat jen na suchá místa, ale nepodařilo se jí to. Na zastávce si boty opět otřela a potom nastoupila do autobusu. Našla si volné místo a sedadlo si začala čistit. Řidič autobusu šlápl na plyn dřív, než seděla a tak ztratila rovnováhu a měla co dělat, aby nespadla na zem. Když ale svou rovnováhu na dvanácticentimetrových podpatcích znovu získala, tak se rychle posadila.
Seděla u okénka a pečlivě sledovala cestu, aby nezapomněla vystoupit.
Najednou ji něco na okénko narazilo. Podívala se po příčině a vedle ní seděl starý, tlustý, směsicí starého potu, nemytých genitálií a zvětralým pivem páchnoucí muž. Z nosu i uší mu trčely dlouhé, šedivé chlupy a v mastných vlasech měl kusy bílého čehosi.
Po zbytek cesty si čichala k zápěstí, kde měla nanesený drahý parfém od Dolce Gabbana, ale ani to pach nepřebilo. Podívala se z okénka a zjistila, že musí vystoupit.
,,Vystupuji,” řekla individuu vedle sebe a ono se na ní podívalo. Nad pravým okem měl nechutný bolák a když se na ní usmál, tak odhalil své velmi, velmi, velmi, velmi shnilé zuby. Zvedl se jí žaludek a začala se přes něj soukat. Řidič autobusu ale na zastávce, kde chtěla vystoupit ani nezastavil a jel v klidu dál.
Individuum vstalo, aby mohla vystoupit, ale tím se jeho odér ještě více rozvinul po okolí. Do toho všeho jí ještě šlápl na bohu, takže se její utlačovaný malíček opět připomněl a na svém lakovaném střevíčku měla otisk jeho obří, zablácené boty.
Vystoupila ihned na další zastávce. Nadechla se, ale toho ,člověka´ stále cítila. Z kabelky vylovila lahvičku parfému Dolce Gabbana a postříkala se jí od hlavy až k patě. Udělala krok a šlápla do psího hov…výkalu.
,,Au,” řekla a rozplakala se.

,,Do prdele,” probudila jsem se a prudce jsem si sedla.
,,Co je vole?” díval se na mě můj kamarád. Seděl zamotaný ve spacáku a kouřil.
,,Zdálo se mi, že jsem byla peroxidová blondýna,” řekla jsem a podrbala jsem se ve svých černých vlasech s červenými a zelenými proužky.
,,Blond jo?” zeptal se a popotáhl z cigarety. Jeho tmavě hnědé vlasy spadaly až po pás a na sobě měl tričko s hlavou Marylina Mansona.
,,Jo a hodně blbá, v sukni a na podpatcích.”
,,Fakt? Tak to musela být hnusná noční můra, vole,” řekl a popel z cigarety odklepl do prázdné, plastové lahve od piva.
Rozhlédla jsem se kolem sebe.
Uvnitř stanu byly v jednom rohu láhve s alkoholem a v druhém rohu kamarádovo neudržované boty, kanady, na nich slupka od banánu a u nich velká kudla- na sebeobranu.
,,To byla. Jdu ještě spát. Nepodpal to tu,” řekla jsem a otočila se k němu zády. Doufala jsem, že se mi už žádný sen o mém (ne)dokonalém já zdát nebude.
Přitáhla jsem si spacák až ke krku a v tom mě zabolel malíček na levé noze. Au!