Holubička

Anotace: Věnováno mé nejmilejší kamarádce, přítelkyni... ona ví

Sbírka: Životabudič

Holubička

Létá si světem. Chce se vznášet k nebesům, ale stále padá k zemi se zlomenými perutěmi, se zlomeným srdíčkem. Toulá se sama, nenachází lásku. Zažívá zklamání a bol. Slzy jí smáčejí bělostné peří lásky a přátelství. Přijde si osamocená a přitom neví, kolik přátel kolem sebe má. Přátel, kterým na ní záleží. Kteří ji mají rádi a v úctě. Pro které znamená místo v srdci. Kteří by jí chtěli pomoci.

Zanevřela nad nimi. Zapomněla létat. Vzdala boj se životem. Propadla depresím a smutku. Pomalu se svým přátelům ztrácela z dohledu, ale v srdcích zůstávala. Odešla do krajiny zatracenců. Odešla na místo, kam se dostane každý, kdo se vzdá.

***

„Kam pak se poděla? Kde je naše malá holubička?“
„Odešla pryč, uzavřela své srdce před světem. Poddala se smutku.“
„Cožpak jsme zmizeli i my z jejího srdce? Cožpak pro ni už nic neznamenáme?“
„Znamenáme, a proto odešla.“
„Proto?“
„Aby neubližovala svým zklamáním i nám, aby nám nekazila iluzi o krásném životě.“
„Iluzi?“
„O životě plný lásky a štěstí. O životě bez zklamání a problémů.“
„Proč si myslí, že žijeme v iluzi?“
„Každý žije v iluzi.“
„Vtom případě je součástí mé iluze.“
„Kdo vše je součástí?“
„Všichni, kteří pro mě něco znamenají, jsou součástí mé iluze.“

***

„Jste šťastni?“
„Proč bychom neměli být?“
„Neschází Vám něco ve Vaší iluzi?“
„V iluzi?“
„V iluzi o životě. O životě, který žijete.“
„Proč by nám mělo něco scházet?
„Odešla nám přítelkyně.“
„Odešla dobrovolně.“
„My ji nechali odejít bez boje!“
„Proč o někoho bojovat?“
„Protože je to přítel.“
„Staří lidé odcházejí, noví přicházejí.“
„Lidé ano, přátelé ne.“
„Kdo je to přítel?“
„Člověk, který vám schází ve Vaší iluzi.“
„Vtom případě ona není přítelkyní.“
„Já také nejsem přítelem?“
„Staří lidé odcházejí, noví přicházejí.“
„Lidé ano, přátelé ne!“
„Pak nejsi přítelem. Jsme my tvými přáteli?“
„O přátelích se nepochybuje, o Vás pochybuji.“
„Tedy mezi námi není rozdíl.“
„Vy nevíte, co je to mít přítele.“
„Co je to mít přítele?“
„Štěstí.“
„A kde je ten tvůj přítel, přítelkyně?“

***

„Kdysi jsi mi pravila, že odešla, poněvadž pro ni něco znamenáme. Co pro ni znamenáme?“
„Přátele.“
„Jak to víš?“
„Jak ses cítil, když jsi s ní hovořil?“
„Spokojeně…?“
„Jak ses cítil, když jsi s ní trávil chvíle?“
„Šťastně.“
„Jak se cítíš nyní, když tu není?“
„Prázdný…?“
„Kolikrát ti projevila náklonnost a přátelství?“
„Pokaždé.“
„Když bylo ticho, jak ses cítil?“
„Jako bychom řekli tisíce slov…?“
„Cos cítil, když tě objala?“
„Přátelství.“
„Praví přátelé sdílejí pocity druhých. Pravého přítele nepoznáš očima, ale srdcem. Co cítí tvé srdce?“
„Smutek.“
„Považuješ se za přítele?“
„Ano, ale považuje ona mne za přítele?“
„Pochybuješ?“
„Ne.“
„Pak je tvá otázka zbytečná.“
„Jsi ty její přítelkyně?“
„Ano.“
„Jsi má přítelkyně?“
„Pochybuješ?“
„Ne. Je ona tvá přítelkyně?“
„Nepochybuji. Už chápeš?“
„Chápu, ale jak se pak můžeš smířit s její ztrátou?“
„Já ji neztratila, je v mém srdci. V tvém snad ne?“
„Samozřejmě. Jsme my v jejím srdci?“
„Pochybuješ?“
„Ne.“
„Pak v něm jsme.“
„Tak proč odešla?“
„Aby nás chránila.“
„Nestojím o tuto ochranu!“
„Nestojíš?“
„Ne. Přátelé mají držet při sobě. V dobrém i ve zlém. A my ji nechali odejít.“
„Tak ji přivedeme zpět.“
„Jde to?“
„To ví jen ona.“
„Co když nebude chtít?“
„Pak se budeme muset smířit s její ztrátou, ale nikdy ji neztratíme úplně. Vždy bude v našem srdci.“
„A kde je?“
„Nevím, hlas srdce nás k ní zavede. Pokud nepřestaneme věřit.“
„Já nepřestanu! A ty?“
„Pochybuješ?“
„Nikdy jsem nepochyboval.“
„Pak ji musíme najít!“
„Najdeme ji!“

***

„Co je s Tebou?“
„Jsem unavená, slabá.“
„Létáme už osmnáct let. Přestala jsi věřit?“
„Pochybuješ?“
„O tobě? Ne.“
„Vidíš, co mi je?“
„Ano, ale musíš s tím bojovat.“
„Čas se nedá zastavit, už nemohu dále.“
„Musíš! Já ji sám nenajdu.“
„Nalezneš ji a až ji najdeš, řekni jí prosím Tě, prosím.“
„Co?“
„Že jsem ji nepřestala nikdy hledat, že byla v mém srdci až do konce.“
„Ona to ví.“
„Neplakej.“
„Odchází mi přítel, nemohu neplakat.“
„Slib mi, že ji najdeš.“
„Slibuji. Neusínej, prosím.“
„Nemohu.“
„Odpočívej v pokoji.“

„Ty?“
„Holubičko!“
„Kde jste se tu…to je…ne!“
„Hledali jsme Tě. Dlouhá léta. Našli jsme Tě.“
„Ale proč?“
„Pochybovala jsi o nás?“
„Nikdy.“
„Přišlo Ti někdy, že pochybujeme my?“
„Nikdy.“
„Pak máš odpověď na svou otázku.“