NEROVNÁ LÁSKA

NEROVNÁ LÁSKA

Anotace: Bolestivé rozhodování

 

NEROVNÁ  LÁSKA

 

 

Letos vypsali soutěž na téma „Nerovná láska“. Neví, jestli se má do ní znovu hlásit, už se účastnil asi čtyřikrát a nikdy z toho nic nebylo. Přitom ty jeho neúspěšné povídky se mu nezdály špatné -  mnohé z těch, co se každý rok nakonec na rozdíl od těch jeho ocitly v užším výběru, mu totiž připadaly doslova plytké a ani nijak zvlášť dobře napsané. Ale aspoň jedno už snad konečně pochopil – porotci nechtějí obyčejně vyznívající příběhy z běžného života. Čím víc je zápletka nepravděpodobná, nečekaná a extravagantní, tím spíš to má naději na úspěch. Chápe, nakladatel potřebuje vydělávat a nemůže tisknout něco neatraktivního, co pak zůstane ležet v regálech.  I knižní trh pevně ovládá neviditelná ruka, drží ho pěkně pod krkem. To ví a tak se ani zvlášť nediví. Přesto jej ambice uspět v soutěži neopouští, dává si proto předsevzetí, že pro tentokrát se přizpůsobí taky.

 

A tak se Lenka a Tomáš do sebe na diskotéce zamilují, ona je atraktivní divoška, on ramenatý sportovec, ovšem z nižší soutěže, takže vyznává stále ještě fair play, umí při milování pořádně stisknout a imponuje Lence svou bezprostředností a jakousi ještě klukovskou naivitou víry v sílu dobra. Ona je dívka z vyšších kruhů, Vánoce je zvyklá trávit s rodiči tu na Seychelách, tu v jiných exotických destinacích, kde pokud možno nehrozí setkání s žádným českým póvlem, nanejvýš tak s nějakou z celebrit, která si tam jede odpočinout od vytrvalé pozornosti Blesku.  Tomáš je naopak kluk z děcáku, který se vlastním úsilím a přes všemožné nástrahy života dokázal právě přes sport vyšvihnout mezi „normální“ lidi a má své, pro jiné možná až příliš skromné, představy o tom, co je to štěstí.  Lenčino bohatství ho vůbec nezajímá, jí naopak tento jeho nehraný nezájem strašně imponuje, poprvé v životě má pocit, že ji někdo chce opravdu jen pro ni samotnou.

 

Pomalu se tak rozbíhá příběh psaný pro soutěž. Kamil, jak se jmenuje náš autor, se do něj pouští s vervou a až dosud to jde samo. Teď však musí do hry vstoupit nějaká překážka, aby bylo o čem psát. Blíží se opět Vánoce a Lenčini rodiče se rozhodli pro poznávací cestu Jižní Amerikou. Zamilovaná Lenka už se však cítí dospělá a poprvé se mamince i tatínkovi vzepře. Tuší, že o Tomášovi jim vyprávět nemůže, protože otec s ní má jiné plány, než aby ji nechal nějakému ubožákovi s holým zadkem. Proto si začne vymýšlet nejrůznější důvody, proč  tentokrát s rodiči nepojede, dokonce předstírá jakousi nemoc, která jí v tom má zabránit. Tatínek však není žádný hlupák, má na všechno své lidi a nechá Lenku špehovat. Tak se mu potvrdí to nejhorší možné podezření a s tím se něco musí udělat. Ví sice, jak se dají likvidovat nežádoucí obchodní konkurenti, ale kvůli nějakému bezvýznamnému blbečkovi si nechce zbytečně špinit ruce.

 

Tomáše tak navštíví gorila a dá mu nejen obrazně nůž na krk. Přitom ale podcení jeho sportovní dispozice a tak sama skončí s vlastním nožem ve stehně a div nevykrvácí. To si tatínek nemůže nechat líbit a příště pošle na Tomáše gorily hned tři,  s brazilskou filou k tomu, a nechá ho pro jistotu zamknout ve sklepě jakéhosi opuštěného statku bez vody a jídla i bez možnosti pohybu. Za pár dní to snad mladého přejde a pochopí. Lenka však není jen budoucí dědička otcova miliardového majetku, ale podědila pochopitelně také jeho geny, takže  umí v pravou chvíli nepozorovaně vyslechnout utajované hovory s rodinným advokátem, který mimochodem řídí precizně fungující síť v podsvětí. Na vlastní pěst tak dokáže Tomáše sama vypátrat a utíkají spolu posléze před tatínkem i před Lenčinou šťastnou budoucností do závratné nejistoty.

 

Advokát má však kromě vlastní organizované zločinecké sítě také skvělé kontakty u policie, takže není vůbec těžké dostat se oběma milencům na stopu. Vše se navleče jako únos Lenky Tomášem a zásahová jednotka má za úkol dostat z vypátraného úkrytu za každou cenu Lenku živou. Tou cenou může být i Tomášův život. Jeden z ostřelovačů má v tomto směru také poněkud přesnější, než jen služební, instrukce, a kromě tučné nezdaněné odměny slíbený i kariérní postup. V tu chvíli je už Tomáš v podstatě jen chodící mrtvolou. Vše se ale nějak zvrtne, Lenka se totiž zabezpečila tajnými zápisky, které si pro jistotu vypůjčila z tatínkova trezoru, vychází z úkrytu jako první a požaduje volný odchod i s Tomášem, jinak poskytne zápisky médiím. Velitel zásahu dostává po bleskové advokátově intervenci od svého nadřízeného naléhavý pokyn okamžitě ukončit akci a policisty  tak vystřídají v povídkovém příběhu hrdlořezové z podsvětí. Když však později přijímají mobilem rozhodující instrukce, zakolísá signál, pokyny tak nesprávným výkladem poněkud změní smysl a místo Tomáše se na dlažbě před pětihvězdičkovým hotelem skokem z terasy prezidentského apartmánu ve čtrnáctém patře ocitá Lenka, už samozřejmě bez zápisků.

 

Na tomto místě utrpí těžký šok hned tři muži. Nejdřív se rozpláče Kamil, který se mezitím stačil do Lenky pro její oddanost chudému Tomášovi (ze skromných poměrů totiž pochází i on sám)  hluboce zamilovat. Její smrt je tak pro něj stejně nesnesitelně krutá, jako pro Tomáše. Musí si udělat kafe a dát si panáka, pak teprve se konečně dosyta vypláče, a může nechat Tomáše provést téměř dokonaný pokus o sebevraždu. Úplně zemřít mu však nedovolí, to by příliš připomínalo Romea a Julii, což by u soutěžní poroty nemuselo projít. Navíc ani Kamil, pro nějž je mladý hrdina jakýmsi jeho alter egem, se nechce nechat pohřbít už v tak mladém věku. Proto je Tomáš pouze nalezen v krví zbarvené teplé vodě hotelové vany, a poté, co nad ním primář na jednotce intenzivní péče láme hůl, se zázračně silou své sportovní vůle přeci jen navrátí do života. Zato úplnou sebevraždou končí svůj život nevinná Lenčina maminka, bývalá populární a oblíbená republiková Miss. Nemohla nadále vydržet pod jednou střechou s duševním tyranem po jím zaviněné smrti jediné milované dcery, která se měla dle jejích představ brzy stát rovněž Miss ČR a jako první v historii soutěží krásy tak pokračovat ve výjimečné rodinné tradici. Život tak pro ni už pozbyl smysl. Dvojí ztráta jediných skutečně milovaných bytostí nakonec zlomí i otce, jehož miliardový majetek momentálně nemá ani kdo zdědit, a ten proto končí jako vyhaslá troska bezcílně bloudící s prázdnýma očima po chodbách  pavilonu č. 22 v Bohnicích. Advokát se brzy nato stává ministrem vnitra v nově rekonstruované vládě a život běží dál jakoby nic. Tím příběh dostává  i potřebné sepětí s reálným životem, jak ho čtenáři dobře znají. Povídka končí Tomášovým nechápavým pohledem na čerstvé květiny, které jako každé ráno nachází na nemocničním stolku. Jsou od Lenčiny nejlepší kamarádky Patricie, dcery advokáta, která je do něj zamilovaná už od úvodní diskotéky, kdy dal přednost Lence, a svou nenaplněnou lásku si tak pokorně a tiše nese s sebou celým příběhem až do konce, aniž by to Tomáš zatím tušil. Čtenář tak zůstává v napětí a nadějné nejistotě i po poslední větě povídky, jak to žádá soudobý vkus.      

 

V souvislosti se svým soutěžním dílem se nakonec Kamil srdceryvně rozplakal ještě jednou. Za tři měsíce mu přišlo vyrozumění, že jeho povídka vyjde začátkem léta ve sborníku známého nakladatelství, protože se nejen dostal mezi finalisty, ale dokonce celou soutěž vyhrál. Tak přeci jen! Kamil se snaží zadržet slzy, ale nejde to, kouše se usilovně do rtů, nakonec propuká v usedavý osvobozující pláč, tečou mu slzy štěstí  jako hrachy. Konečně se stal spisovatelem!

 

 

Praha, 5.12.2014

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=g61sAhPPYTU

 

 

Autor Amonasr, 06.12.2014
Přečteno 726x
Tipy 12
Poslední tipující: jitoush, MARKO, Jort, básněnka, jitka.svobodova
ikonkaKomentáře (14)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

procházím láskou nerovnou...?:-)

06.12.2014 11:06:21 | básněnka

Copak jsem jasnovidec...? ;-))

06.12.2014 12:24:51 | Amonasr

směju se...vytváříš obrazy:-)

06.12.2014 12:38:33 | básněnka

Směju se ještě víc - kam se na Tebe hrabu :-D

06.12.2014 12:40:35 | Amonasr

malujem oba barvou imaginace:-)

06.12.2014 12:40:59 | básněnka

Život bez imaginace by byl smutně dietní... ;-))

06.12.2014 12:54:52 | Amonasr

tak dietu nedržím ani ve snu:-)

06.12.2014 13:08:26 | básněnka

Ve snech se přejídám až nezdravě - škoda, že si to rovnou nepíšu, neb to většinou do rána zapomenu :-D

06.12.2014 13:29:23 | Amonasr

spím se sešitem pod polštářem...:-)

06.12.2014 13:39:54 | básněnka

To nezní špatně - já ale neumím psát poslepu :-D

06.12.2014 13:42:59 | Amonasr

a co psát myšlenkama:-)

06.12.2014 13:46:29 | básněnka

Myšlenku právě dlouho neudržím. Ale kdysi mě jeden kamarád uklidňoval, že to je pořád ještě dobré stádium - horší prý je, když se nedokáže myšlenka opustit... ;-)

06.12.2014 14:23:43 | Amonasr

dobře jsi to napsal...ST

06.12.2014 10:53:58 | jitka.svobodova

To mě od Tebe těší, děkuji :-)

06.12.2014 10:55:01 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí