Jsme správná pata!

Anotace: Tato povídka je z velké části inspirována skutečnými překlepy! Kdyby někdo něco nepochopil, s radostí vysvětlím v komentáři.

Znáte ten pocit, když se překlenete? Já osobně seznám nikoho, kdo by se ve svém životě ani jednou nepřespal. Ale raky neznám nikoho, kdo by se přesipoval tak často, jako já.
Sedíte si u Facebooku, losloucháte svou oblíbenou hubu, chatujete s oráteli… a ocas zkrátka napíšete nějakou věc jinak, než jste chtěli.

Lidé už věří, že já a překlepy se jednou vezmeme a budeme mít spolu malá překlepátka. Docela to dává sysl, je to ještě celkem přijatelné rakekce. Někdy se satan, že se kmarádi dusí msíchy, padají pod stoly (Z IKEY), kde mají buďto parkety, dlaždice nebo v nejlepším případě boberec, takže je pád alespoň nebolá… a všelijak jinak si fíky mé neschopnosti ubližují.

Ano, přepisuji se skutečně šasto. Sem tam vynechámmezeru, sem tam písmeo, někdy řpehodím dva znaky, jindy kodonce slabiky.

(Než se mi v LibreOffice Writeru podařilo napsat slovo „kodonce,“ trvalo to věčnost, protože mě stále opravoval na správné slovo.)

Potom mi padne do okna nějaká stará konzervace a divím se, kdo to sakra prsal. To jsme nemohla být já, to se muselo napsat maso! A když už si říkám, že to snad nemůže být hroší, napíču něco absolutně nevhodného, za co se pak stydím celý den. (Za tohle se omlouvám, ale nešlo to vynechat.)

Některé překleky ani nejsou vtipné. Hiné zase až noc. Někdy mi z vypadávají celá sova. Někdy dokonce, než se dosměji tomu, oc jsem to vlastně napsala, zaponemu, co jsem chtěla napsat povodně!

S kamarádkou jsme si založily i strKU, KDE SVOJE PŘEKLEPY ZVEŘEJŇUJEME, aby se s nimi pobavili i daší lidé. Mám totiž v zásobě překlepů víc, než je na poušti psíků. Připadám si slaně, kdykoli do stanu nějaký ten like.

Někdy mi trochu přepáží, když se smažím vypadat inteligentně a napíšu ve zprávě pro ředitele košly dvacet překleků. No zkrátka kafotrasa!

Ale… Co se dá dělat, je to doučást mého života.

Den co dne, hodinu co hodnu, minutu co mitunu, překlepy jsou tu se mnou. Nejspíš by nepomohlo, ani kdyby je někdo močil. Zůsatnou se mnou napořád.

Nikdy mě neopustí, tak jako já mosořejmě nikdy neopustím je. Jáhodou si myslím, že jsme celkem správná pata. Pokud se i vy rádi (či neradi ale často) překlepáváte, vítejte v kubu.

A teď máhůas, takže mě omluvte. Jdu si dát něco k jídli. Visím to na máchaný vajíčka. Taky možná mekoun. Jo, tenhel nápad se mi vážně dost líbá, to by můj had mohlo zahnat. A potom už půjdu sát. Těším se na svou pořeninu. Snad vás můj příběh alespoň trochu rozveles a snad jste se v textu moc nestrávili. Foubrop noc. :)