Jediný přítel

Anotace: Krátká povídka o sebevrahovi, jehož jediným přítelem po válce je bolest.

Sbírka: Mišákovi povídky a Bedrunčiny básničky

"Všude je slyšet jen řinčení mečů a křeky bolesti." honí se mi hlavou, "Všichni mají důvod, proč bojovat. Ať už pro peníze, pomstu nebo aby ochránili někoho blízkého. Ale všechny takovéto důvody jsou i překážky." odrazím výpad štítem a svého protivníka probodnu skrz na skrz, zatímco stále přemýšlím, "Pokud jim jde o peníze, proč si nezvolí normální práci? Proč riskujou život pro peníze? To samé pomsta. Každý, kdo plánuje pomstu, musí připravit hrob i pro sebe." zasměju se a díky krvi na obličeji a ranám vypadám jako šílenec, co se v tom vyžívá, "A pro ochranu někoho blízkého? To je ta největší překážka a i nejčastější důvod. Proč riskuju svůj život, abych ochránil někoho jiného, když ho svou smrtí ohrozí ještě víc? Navíc nemůžou bojovat naplno, protože si hlídají vlastní život právě kvůli té dotyčné osobě." Začne padat déšť a brnění pod vahou nasáklé vody a krve ztěžkne, ale nikdo se nezvádá a všichni odhodlaně bojují dál. "Není lepší bojovat sám za sebe a pro sebe? Člověk se nemusí o nic strachovat, leda svůj život a ať už umře či uspěje, nikomu neublíží a nic neztratí." Déšť mi ztíží vidění a tak si sundám helmu a kvůli pomalé pohyblivosti odhodím štít, takže jsem pouze v lehkém brnění a s mečem uprostřed bitevního pole, kde se odehrává jedna z největších středověkých válek. "Ale zase musím uznat, že mít pro koho bojovat, je i určitá výhoda, když se bojíme o svůj vlastní život a jsme více opatrný." Zasáhnou mě do kolene a s křikem dopadnu do kaluže krve ostatních bojovníků, ale i tak mečem rozseknu břicho toho co na mě tak podle zaútočil a snažím se zvednout. "I tak jediný přítel pro bojovníka ve válce by měla být bolest." chytnu se za nohu, když se postavím, "Díky ní ví, že je stále živý a pomáhá mu pokračovat v boji." Zničehonic ucítím tupou bolest v zádech a vyražený dech. "Měl bych si dávat více pozor." bleskne mi hlavou, když zakolísám a než se ohlídnu, cítím chladnou čepel v mém boku a krev řinoucí se z rány, jak přidává na váze oblečení, "Nevzdám se tak snadno!" pevně stisknu meč a prudkým pohybem oplatím bodnutí do boku, zatímco ze své rány pomalu a bolestivě vytáhnu meč. Oči se mi přivřou a obličej zkřiví bolestí, ale to mi nezabraní v tom, abych svého protivníka skopl a probodl ho jeho vlastním mečem. "Když nad tím tak přemýšlím, taky mám někoho, pro koho bych měl žít." hlavou mi proběhne pár vzpomínek, ale hned je vystrnadím, "Ne, city do války nepatří!" prudce vytrhnu meč a sleduju stékající krev, které připomínají slzy. Poté se otočím a s dvěma meči vtrhnu mezi skupinku nepřátel a rychle je jednoho podruhém zabiju, abych neutrpěl moc zranění. "Musím to překonat. Nesmím vzpomínat na přátele a milované, jediný přítel je bolest!" sleduju, jak jeden pomalu zavírá oči, ze kterých pomalu uniká život. Jeho oči, dříve tmavé a plné života, byli teď bledé a prázdné. "Proč mě ten pohled naplňuje radostí, ale i strachem zároveň?" ukončím jeho trápení a dorazím ho probodnutím srdce. "Snad nehodlám porušit své vlastní pravidlo." rukou, která je teď již volná, si zmáčknu ránu na noze, abych ucítil ostrou bolest a přišel na jiné myšlenky. "Přesně, ty jsi můj jediný přítel." připomenu si, že bolest je jediný přítel a bojuju dál.
"Když válka skončila a vyprávěl jsem to své rodině a přátelům, tak jsem zjistil, že díky tomu se mé city otupili a já už nebyl stejný, jako dřív. K přátelům jsem se choval chladně a k rodině skoro jako k cizím." připisuju k ostatním zápiskům a na stole sleduju připravenou zbraň. "Teď, když jsem sám, je skutečně mým jediným přítelem bolest a tak nemám proč žít." Dopíšu větu a natáhnu se pro zbraň. "Ve válce je to možná výhoda, ale nenechte si to vlézt do hlavy a nezapomínejte na své drahé! Bolest nesmí být váš jediný přítel!" ještě se podepíšu a odložím to na stranu vedle dopisu na rozloučenou, tedy spíše doznání o sebevraždě, protože se nemám s kým rozloučit a přiložím si nabitou zbraň ke spánku. "Sbohem světe." natáhnu kohoutek, "Vítej, starý příteli." usměju se a stisknou spoušť. Ještě zaslechnu výstřel a uvidím oslepující záblesk, který pozve mého starého přítele... přítele jménem bolest.