Vzpomínka

Anotace: Tento příběh vypráví dívka,která...no to si přečtete sami :)

Není to tak dávno,co jsem byla s Tebou.Milovala jsem Tvůj úsměv,oči a polibky-milovala jsem Tebe celého a ty jsi miloval mě.Poznali jsme se už v deváté třídě.Pamatuji si,jak jsem Tě zprvu nesnášela a Ty jsi nesnášel mě.Ale jak už to tak bývá,šli jsme na stejnou střední a tam jsme si začali rozumět.Nakonec jsme se dali dohromady.Dodnes si pamatuji jaký byl náš první polibek.
Bylo to nejkrásnější období v mém životě a já si představovala, jak spolu strávíme zbytek života-život plný lásky,porozumění a štěstí.Ano,to byly mé plány,ale kdo mohl vědět,že osudový 16.březen zničí všecko co jsme vybudovali??
Bylo to navečer a pomalu se začínalo smrákat.Na obloze poklidně pluly červánky prosvícené posledními paprsky slunce.Vzduchem vlál příjemný jarní vánek.Stromy a květiny se začínaly probouzet k životu.A já?Já mířila za Tebou,ten večer jsme měli jít na romantickou večeři.Měla jsem pro Tebe malý dárek,jelikož to bylo právě šest let našeho společného života.Šest let,kdy Ty jsi byl mou součástí a já Tvou.Na tento den jsem se těšila už měsíc dopředu a tak jsem se oblékla,nalíčila a učesala tak,abych byla neodolatelná.Protože místo setkání nebylo nejblíže mého domova,sedla jsem do auta a vydala se na cestu.
Silnice byly ten den prázdné a já si pustila rádio.Zrovna hráli DHT-listen to your heart když mi vjel do cesty červený mercedes.Neubrzdila jsem to a ucítila jsem náraz.
Chvíli byla tma a …..po pár minutách jsem uslyšela vzdálené hlasy hasičů a zmatkující lidí.Otevřela jsem oči a spatřila jsem že mi hoří motor.“Vybouchne to,vyndejte okamžitě tu dívku!“Slyšela jsem někde v pozadí.Necítila jsem tělo jen jsem myslela na to,že Ti musím dát vědět ať nečekáš.Pokusila jsem se sáhnout po mobilu,když jsem spatřila oslepující světlo a vzápětí uslyšela výbuch.Najednou se se mnou začalo všechno točit a tak jsem zavřela oči.
Když jsem se je odvážila otevřít viděla jsem mé hořící auto,spousty blikajících aut a zmateně pobíhající lidi.Myslela jsem si,že ležím v sanitce ,vzápětí mě napadlo,že tu něco nehraje.
Všechen obraz jsem sledovala z výšky.Jako kdybych seděla na skále.Avšak na skále jsem nebyla všude okolo mě byla bílá pára,kterou prosvětloval nyní měsíční svit.V tuto chvíli mi to došlo-jsem v nebi,já jsem mrtvá!!
Za nedlouho jsi se na onom místě objevil Ty.Viděla jsem,jak se skláníš nad mým tělem a pláčeš.Chtěla jsem Tě naposledy pohladit a říct Ti že netrpím,ale nešlo to.
Teď na Tebe koukám,sedíš nad mým hrobem s květinou v ruce.Z nebe padají těžké kapky.Ne,není to déšť jsou to moje slzy….