Slunečná jitra metalistova

Anotace: Jarní víkend jednoho nejvíc drsného metalisty.

V sobotu se skulím z postele v devět hodin, jarní slunce už pere do okna. Jo, je to pozdě, ale včera jsem dlouho do noci koukal na porno a poslouchal svoji oblíbenou skupinu Teräsbetoni. Finský metalový skupiny jsou vůbec nejlepší. A stejnak jsou prázdniny.

U postele mám notebook a k němu připojený repráky. Pustím na plný pecky kapelu Lordi. Černý kalhoty a tričko Powerwolf mám na sobě od včera, tak jen nazuju a zašněruju desetidírkový glády, stáhnu dlouhý vlasy do culíku a jdu hledat něco k jídlu. No sláva, v lednici jsou párky! Dám si k nim jedno pivo a rohlík. Chleba mi nechutná.

Nádobí hodim jen tak do dřezu (kdo by se s tim furt umejval) a jdu si chvíli kreslit. Hafo dnů se snažím nakreslit nějaké ty démony rohaté, ale pořád to vypadá, jak zmutovaná kráva. Kašlu na to. Zmuchlaný papíry letí do koše. Vlastně ke koši.

Vytahuju knížku Nekromant Johannes Cabal a velkou čokoládu s karamelem a plácnu sebou na postel. No zouvat se teda nebudu. Ztlumím repráky a pro správnou atmosféru ke čtení přepínám na skupinu Siniestra. Španělé jsou taky dobrý.

K obědu si ohřeju polívku od včerejška a dojím špagety s kečupem, zapíjím pívem. Odpoledne sebou fláknu pod jabloň, přezouvat se nemusím, venku je sucho. Do sluchátek mi burácí norští Dimmu Borgir. Z pytlíku ujídám křupky, popíjím lahváče, celý odpoledne nějak proflákám a usnu.

Probudím se večer, už se skoro stmívá a dost se ochladilo. Udělám si topinky (opečenej chleba mi nevadí) a lehám si s večeří a pivem do postele k notebooku. Koukám na internet, co je novýho, ale nic moc. Rozšněruju glády a dneska sundám aspoň kalhoty. No co, trochu porna neuškodí.

Pustím starý alba Black Sabbath a do půlnoci brouzdám po internetu. Talíř strčím pod postel. Asi bych měl jít spát. A nejspíš už by to chtělo vyměnit ponožky.

V neděli se skulím z postele v půl desátý, slunce už je dost vysoko. Natáhnu na sebe kalhoty, najdu čistý ponožky a zašněruju glády. Hrajou mi tu Black Sabbath, ale po snídani (našel jsem salám!) pustím českou kapelu Pergamen, zesílím repráky naplno, rozpustím si vlasy… sakra, měl bych se učesat.

Najdu teda hřeben a zas je ze mě krásnej kluk. Házím hlavou do rytmu, točím vlasama, hraju na neviditelný kytary, baskytary i bicí a zpívám co to jde. Miluju svoje domácí koncerty. Venku se zatím hromadí mraky a začíná pršet. Takže dneska ven nejdu. Zpívám až do oběda, teda spíš do dvou odpoledne.

Hodím na pánev lančmít, brambory se mi vařit nechce, takže zas beru rohlík a samozřejmě lahváče. Odpoledne si zalezu do postele a sleduju film Iluzionista. Za oknem leje jak z konve. Napadá mě, že jsem dlouho neviděl Imaginaerum od mých milovaných Nightwish, ale místo něj po Iluzionistovi pouštím porno. Ale no ták, aspoň chvilku. Potom nečekaně usnu.

Když se proberu, začíná se stmívat. Sakra, za chvíli se mají vrátit máma s tátou. Rychle uklidím všechny flašky, zametu drobky po kuchyni, bleskově umeju nádobí, vrátím tátovy repráky do ložnice a skočím do sprchy. Okamžik poté už sedím v kuchyni v pyžamu a dojídám poslední rohlík s máslem.

Zrovna si do vlhkých vlasů zapravuju kondicionér, když zarachotí zámek, vrznou domovní dveře a rodiče jsou tu. Máma mi hned vlepí pusu na čelo, táta mě vítá stiskem pravačky.

„Nemáš hlad, hochu, najedl ses dost, nemám něco uvařit?“ strachuje se máma. Uklidním ji, že jsem po jídle. Vyčistím si zuby a jdu spát.

V pondělí se skulím z postele v půl sedmý, dávno je po dešti a slunce znova začíná hřát. Ustelu postel a na polštář položím svýho plyšovýho pejska jménem Pejsek. Já vim, už jsem velkej, ale toho plyšáka mám od babičky a je můj oblíbenej. Otevřu okno, oblíknu se a obuju červený bačkory. Máma už klepe na dveře pokojíčku: „Zlato, skoč prosimtě pro pečivo.“

„Jasně maminko,“ zavolám na ni. Hodím na sebe mikinu, stavím se v koupelně, zajdu do kuchyně vypít si čaj, seběhnu schody, nazuju odrbaný tenisky a vybíhám do slunečného jitra.