Láska až za hrob

Tenkrát jsme se drželi za ruce. Naše rozhodnutí bylo pevné a mysl neoblomná. Bylo to přesně rok, co jsme se poznali. Já a Akio. Pamatuji si to přesně jak jsem se zamiloval na prví pohled. I když byl z chudé rodiny a měl sotva co jíst, zatímco já žil v přepychu. Jenže právě to vadilo mé rodině. Prý, že je to láska k penězům. Hlupáci! Vůbec ho neznali Byl úplně jiný – vždy mi pomáhal, poslouchal mé nářky a smál se upřímněji, než kdokoliv jiný. To poslední na co myslel byli mé peníze. A já mu to věřil. Jenže připomínky rodinných příslušníků neustávaly a pomalu mě doháněly k šílenství. Nakonec se náš svět proměnil v hotové peklo. Akio byl napadán jak slovně tak fyzicky a dokonce jsem mu jednou musel zaplatit doktora, aby přežil. Měl jsem toho dost a chtěl jsem utéct od všech mých předků, ale nakonec jsem přišel na to, že to nemá cenu. Našel jsem tedy vlastní cestu – napsal jsem dopis na rozloučenou a vydal jsem se k velké skále nad mořem. Stačilo skočit a bylo by po všem, ale Akio mne tenkrát zastavil. Prosil, ať ho nenechám samotného. Rozhodli jsme se tedy odejít spolu. Tak jsme tam stáli nad rozběsněným mořem a hleděli jsme dolů do obrovské propasti smrti. Stačil jeden krok a bylo vše za námi…
Tenkrát jsme se drželi za ruce, Ten chvilkový pocit svobody nikdy nezapomenu. Miloval jsem ho víc než život, tak proč jsem jen musel přežít.